Integron je typ transpozonu, mobilního genetického prvku. Jedná se o dvoudílný genetický systém, který se vyskytuje u bakterií a možná i v širším měřítku. Je to způsob, jakým se rychle přenáší rezistence vůči antibiotikům. Vyskytuje se v plazmidech a chromozomech. Ačkoli první objevenou funkcí byla rezistence vůči antibiotikům, pomocí integronů lze přenášet i další bakteriální funkce (znaky).

Transpozony jsou genové "záchytné a expresní elementy", které umísťují malé mobilní elementy známé jako genové kazety a umožňují jejich fungování. Obvykle má každá kazeta pouze jeden gen a specifické rekombinační místo. Kazety nesou DNA kódující (= "gen") například rezistenci vůči antibiotikům. Typicky by DNA kódovala enzym, který štěpí (rozřezává) molekulu antibiotika.

První částí integronu je gen, který kóduje enzym zachycující kazety. Druhou částí je místo v genomu, kam se kazety vkládají, a promotor, který řídí expresi genů spojených s kazetami. "Integron" popisuje tyto struktury jak v případě, že nejsou přítomny žádné kazety, tak v případě, že jsou kazety integrovány. Kazety mohou být do místa vloženy, mohou být vystřiženy a mohou podléhat horizontálnímu přenosu genů.

Struktura a klíčové součásti

Integron se skládá ze tří základních částí:

  • intI – gen kódující tyrosinovou integrázu (enzym nazývaný integráza), která provádí specifickou rekombinaci kazet.
  • attI – specifické rekombinační místo v integronu, kam se kazety začleňují.
  • promotor (Pc) – řídí expresi genů v kazetách; mnoho kazet je bez vlastního promotora, a proto jejich expresi ovlivňuje právě poloha v rámci integronu.

Samotné kazety (gene cassettes) obvykle obsahují jediný otevřený čtecí rámec (ORF) a krátké rekombinační místo známé jako attC (někdy označované jako 59-be), které integráza rozpoznává. Kazety jsou často bez vlastního promotora, takže jejich geny jsou exprimovány pouze, když jsou vloženy za integronovým promotorem; proto má pořadí kazet vliv na sílu jejich exprese (nejblíže k Pc je obvykle nejsilněji exprimovaná).

Typy integronů a jejich význam

  • Třída 1 – nejčetnější v klinickém prostředí, často spojená s plazmidy a transpozony; obsahuje řadu kazet kódujících rezistence (např. betalaktamázy, aminoglykozid-modifikující enzymy, sulfonamid-resistence).
  • Třída 2 – také spojována s rezistencí, často má defektní integrázu, která omezuje pohyblivost u některých typů.
  • Třída 3 a vyšší – méně časté, ale rovněž důležité pro šíření rezistence.
  • Superintegrony – nalezeny např. u některých druhů rodu Vibrio; obsahují stovky kazet a představují rozsáhlé rezervoáry genové variability a potenciálních funkcí.

Mechanismus pohybu a regulace

Integráza katalyzuje specifickou rekombinaci mezi místy attI a attC, čímž dochází k začleňování nebo excizi kazet. Integrony samy o sobě nejsou vždy plně mobily, ale jsou často spojeny s transpozony nebo přenášeny na plazmidech, což umožňuje horizontální přenos genů mezi buňkami a druhy. Některé integrázy jsou regulovány stresem DNA (SOS odpověď), takže poškození DNA nebo expozice určitým antibiotikům může zvýšit aktivitu integrázy a tím i přesuny kazet.

Klinický a epidemiologický význam

Integrony představují klíčový mechanismus rychlého šíření antibiotické rezistence. Díky schopnosti akumulovat a expresně pořádat více rezistentních genů mohou bakterie s integrony získat multirezistentní fenotypy. Typické geny v kazetách kódují například:

  • modifikační enzymy aminoglykozidů,
  • beta-laktamázy,
  • mechanismy rezistence vůči sulfonamidům nebo chloramfenikolu.

Navíc jsou integrony často součástí větších rezistenčních ostrovů obsahujících další determinaty rezistence a faktory šíření, což komplikuje léčbu infekcí a kontrolu v nemocničním prostředí.

Detekce, sledování a prevence

  • Detekce: laboratorní metody zahrnují PCR zaměřenou na gen intI, sekvenování kazet a celogenomové sekvenování pro mapování rozsahu integronů a jejich kazet.
  • Sledování: molekulární epidemiologie integronů pomáhá sledovat šíření rezistentních kmenů mezi pacienty, nemocnicemi a komunitami.
  • Prevence: opatření zahrnují antibiotickou stewardhip (rozumné používání antibiotik), kontrolu infekcí v zdravotnických zařízeních a omezení šíření rezistentních plasmidů a transpozonů.

Závěr

Integrony fungují jako mobilní „kazetové“ systémy, které umožňují bakteriím rychle získávat a využívat nové geny, včetně genů rezistence na antibiotika. Jejich schopnost akumulovat více kazet a propojení s jinými mobilními prvky z nich činí významný faktor v evoluci bakteriální rezistence a v klinické praxi představují vážnou výzvu pro léčbu infekcí. Kontinuální molekulární sledování, výzkum mechanismů pohybu kazet a cílená opatření v oblasti kontroly infekcí jsou klíčové pro omezení jejich dopadu.