Pomazání nemocných je svátost (posvátný obřad) v římském katolicismu a dalších křesťanských denominacích. Uděluje se lidem, kteří jsou "v nebezpečí kvůli nemoci nebo stáří".

K přijetí pomazání nemocných není nutné, aby člověk umíral. Může ho dostat každý, kdo má zdravotní potíže, na které by mohl zemřít.

Pomazání nemocných se také nazývá pomazání. V minulosti se nazývalo extrémní pomazání. ("Pomazání" i "pomazání" jsou slova, která označují nanášení oleje na člověka. Olej je důležitou součástí obřadu.)

Význam svátosti

Pomazání nemocných má vícero úrovní významu: duchovní posilu pro nemocného, odpuštění hříchů, sblížení s utrpením Krista a posílení víry rodiny a společenství. Svátost negarantuje nutně fyzické uzdravení, ale vyjadřuje Boží přítomnost a soucit v okamžiku nemoci či ohrožení života.

Biblický a historický podklad

Vychází z Ježíšova učení a praxe apoštolů, například z pokynů k pomazání nemocných v Listu Jakubově. Historicky bylo obřadu říkáno extrémní pomazání (latinsky extrema unctio), po Druhém vatikánském koncilu však byl důraz rozšířen na pastorační péči i pro vážně nemocné, kteří nejsou bezprostředně na smrtelné posteli.

Průběh obřadu a jeho prvky

Obřad obvykle vede biskup nebo kněz (svátost mohou udělovat pouze biskupové a kněží; děkani ani laici ji nevysluhují). Hlavními prvky jsou:

  • modlitba církve za nemocného;
  • posvěcený olej (olej nemocných), kterým se nemocný pomazuje na čele a na rukou;
  • udělení rukou (kladení rukou) jako znamení modlitby a posvěcení.

Slova, která kněz při pomazání pronáší, jsou součástí formuláře obřadu a vyjadřují prosbu o uzdravení a posilu. Před nebo po pomazání se často koná krátké čtení Písma a společná modlitba rodiny či přítomných.

Podmínky pro přijetí a opakování

Pomazání mohou přijmout lidé:

  • se závažnou nemocí, která ohrožuje život;
  • ve vysokém věku, kdy síly slábnou;
  • před vážnou operací, pokud existuje značné riziko;
  • proti zhoršení chronického onemocnění nebo pokud se stav výrazně zhorší — svátost lze opakovat.

Svátost se může udělit opakovaně, je-li stav nemocného znovu zhoršen nebo se objevilo nové nebezpečí.

Duchovní účinky a praxe

Mezi hlavní duchovní účinky patří posila víry, útěcha v utrpení, odpuštění hříchů (pokud není možné přijmout svátost smíření), a mnohdy i vnitřní pokoj. Pomazání je také výrazem společenství církve — rodina, přátelé a kněz se shromažďují, aby nemocného doprovodili modlitbou.

Rozdíly mezi církvemi

V římském katolicismu provádí obřad biskup nebo kněz a olej bývá požehnán biskupem (často při mši kříže či křestního týdne). Východní církve (pravoslavné a východní katolické) mají obdobný svátostný obřad zvaný neposvěcené olejování nebo svaté pomazání (Holy Unction), někdy s účastí více kněží. Mezi protestantskými denominacemi existují různé formy modliteb za nemocné; některé z nich považují pomazání spíše za modlitební službu než za svátost ve smyslu katolické tradice.

Praktické informace pro nemocné a rodiny

  • Pokud si nemocný nebo rodina přeje pomazání, obraťte se na svého farního kněze nebo pátera v nemocnici.
  • Je vhodné, pokud je to možné, předem vyzpovídat se; není to však vždy nutné, zejména když nemocný nemůže přijmout svátost smíření.
  • Pomazání často doprovází přijímání eucharistie jako viatykum (pokrm k poslední cestě) u umírajících.
  • Svátost je třeba chápat jako prostředek milosti a útěchy, nikoli jako pouhý rituál — má posílit naději, odvahu a společenství v těžké chvíli.

Máte-li konkrétní dotazy o tom, kdy a jak pomazání nemocných přijmout v místní farnosti, je nejlepší obrátit se přímo na kněze nebo pastorální péči vaší církve.