Dějiny Pákistánu

V období 6000 př. n. l. až 2000 př. n. l. se v údolí Indu ve starověké Indii formovala pozdně neolitická kultura a počátek doby bronzové.

• 50 000 let př. n. l. civilizace doby kamenné v údolí řeky Soan poblíž Rawalpindi

Neolitické období

Asi 7000 let předtím, v roce 5100 př. n. l., se ve starověkém Pákistánu rozvinula raná neolitická kultura. Lidé se naučili hospodařit. Chovali kozy, žili v domech postavených z hlíny a naučili se vyrábět košíky. Vyráběli také hrnčířské výrobky.

• 7000 př. n. l. Zemědělství a zemědělství začalo v Balúčistánu, N.W.F.P. a Paňdžábu.
• 2600 př. n. l. V oblastech Kot Diji, Mohendžodáro a Harappa vznikla civilizace údolí řeky Indus.
• 1700 př. n. l. Civilizace v údolí řeky Indus zanikla, když do jejich měst vtrhli Árjové, drsní chovatelé dobytka. Árjové se řídili přísným kastovním systémem, který později přerostl v hinduismus. Sepsali první hinduistické písmo, knihu Rig Véda.
• 600 př. n. l. Lidé byli frustrováni kastovním systémem hinduismu, protože Buddha, syn krále kašatrijů, začal hlásat rovnost mezi lidmi, což lidé na severním subkontinentu přijali. Gandhara se stala hlavní mocností v regionu, jejíž město "Puškalavati" (dnešní Čarsada) a "Taxila" se staly centrem civilizace a kultury.

Invaze Peršanů a Řeků

Kolem 5. století př. n. l. čelily severozápadní části Indie invazi Achaimenovské říše a Alexandrovy řecké armády. Do Indie se dostal perský způsob myšlení, správy a životního stylu. Tento vliv zesílil za maurjovské dynastie.

Achaimenovská říše

Přibližně od roku 520 př. n. l. vládl Dareios I. z Achaimenovské říše velké části severozápadní části indického subkontinentu. Poté tyto oblasti dobyl Alexandr. Hérodotos, historik té doby, napsal, že tyto oblasti byly nejbohatšími oblastmi Alexandrovy říše. Achaimenovská vláda trvala přibližně 186 let. V moderní době lze v některých částech severozápadní Indie stále nalézt stopy tohoto řeckého dědictví.

Řecko-buddhistické období

Řecko-buddhismus (psáno také jako græco-buddhismus) je kombinací řecké kultury a buddhismu. Tato směs kultur se vyvíjela dlouhých 800 let, od 4. století př. n. l. až do 5. století n. l.. Oblastí, kde k tomu došlo, je dnešní Afghánistán a Pákistán. Tato směs kultur ovlivnila mahájánový buddhismus a rozšíření buddhismu do Číny, Koreje, Japonska a Tibetu.

• 327 př. n. l. Alexandr Veliký vpadl na subkontinent přes Chajbarský průsmyk.
• 323 př. n. l. Alexandr Veliký zemřel v Iráku.
• 321 př. n. l. Čandragubta Maurja, člen královského rodu Magadha, se zmocnil Paňdžábu a vytvořil Maurjovskou říši.
• 297 př. n. l. Čandragubta Maurja s pomocí svého syna Bindusary úspěšně připojil Dekan k maurjovské říši. Po Bindusarovi vládl maurjovské říši s velkým soucitem jeho syn Ašóka, který po celém subkontinentu šířil buddhismus budováním buddhistických klášterů a stúp.
• 195 př. n. l. Demetrius, velký král Baktrie, dobyl údolí řeky Kábul. Přestavěl Taxilu a Puškalavati (dnešní Čarsadu) na hlavní města Gandhary.
• 75 př. n. l. Skythové, perští kočovníci ze střední Asie, následovali Démétria, aby se zmocnili subkontinentu.
• 53 př. n. l. Parthové porazili Řeky a ovládli severní Pákistán.Podporovali umění a náboženství a rozvinula se gandharská umělecká škola.
• 64 n. l. Kušánský král Kujula rular z kočovných kmenů ze střední Asie svrhl Parthy a ovládl Gandharu. Kušáni dále rozšířili svou vládu od Bengálského zálivu po Bahawalpur a až po Kašgar na čínské hranici. Hlavním městem učinili květinové město Purušapura (Péšávar).
• 128 n. l. Vládne Kániška, největší z Kušánů. Za jeho vlády kvetl obchod s Římany se šperky, parfémy, kořením, textilem a léky. Byly postaveny tisíce stúp a klášterů a gandharská umělecká škola vytvořila nejlepší sochařství.
• 151 n. l. Kániškova vláda skončila, protože byl zabit ve spánku.
• 300 n. l. Kušánská říše byla ze severu oslabena Sásánovskou říší a z jihu Guptovou říší. Poté byla Kušánská říše zredukována na novou dynastii Kidar (Malých) Kušánů s hlavním městem a centrem Purušapurou.
• 400 n. l. Bílí Hunové (kočovníci na koních z Číny) přišli ze Střední Asie a napadli Gandharu. Slunce a oheň uctívající Hunové vzali slávu umělecké škole a buddhismus ze severního Pákistánu postupně vymizel.
• 565 n. l. Sásánovci a Turci porazili Huny a oblast byla většinou ponechána malým hinduistickým královstvím, které ovládali Turki šáhové. Buddhismus upadal, protože stále více lidí se obracelo na bráhmanské hinduisty.
• 870 n. l. Svržení turkických šáhů a nastolení vlády středoasijských hinduistických šáhů. Jejich hlavním městem byl Hund na řece Indus a království se rozkládalo od Džalálábádu po Multán a až po severní Kašmír.
• 1008 n. l. skončila vláda hinduistických šáhů.

Příchod islámu

16. červenec roku 622 kalendáře Hidžra je považován za počátek Mohamedovy migrace do Madíny.

• 712 n. l. Muhammad bin Kásim dorazil do Sindhu přes Daibal.
• 1097 n. l. Narozen šajch Ab-al-NadžíbSuhrawardi, zakladatel řádu Suhrawardi.
• 1162 n. l. zemřel šajch Ab-al-Nadžíb Suhrawardi
• 1182 n. l. Narodil se šejk Baha-ud-din Zakaríja z Multánu, který zavedl řád Suhrawardi v muslimské Indii.
• 1191-92 n. l. Muhammad Ghauri porazil Prithvi Raj Chauhan v bitvách u Taraori.
• 1194 n. l. Po druhé bitvě se Muhammad Ghauri vrátil do Ghazní.
• 1238 n. l. Narodil se šejk Nizamuddín Aulija, kterého Bába Faríd z řádu Čištija jmenoval chalífou.
• 1206 n. l. Qutbuddin Aibak po smrti Muizuddina Muhammada Ghauriho ovládl subkontinent a položil základy sultanátu Dillí, první islámské říše na subkontinentu. Ilbariové (neboli otroci tureckého původu) byli první vládnoucí dynastií sultanátu Dillí.
• 1217 n. l. Šamsuddín Iltumíš byl skutečným zakladatelem sultanátu, protože v roce 1217 n. l. porazil své soupeře a zachránil své království před mongolskými nájezdy.
• 1265 n. l. Ghiasuddin Balban z turecké šlechty se zmocnil trůnu po invazi Mongolů v severním Paňdžábu v roce 1230.
• 1267-68 n. l. zemřel šejk Baha-ud-din Zakaríja
• 1286 n. l. dynastie Ilbariů skončila smrtí Ghiasuddina Balbana, který tvrdě zatočil s tureckou šlechtou a zavedl centralizovaný systém správy.
• 1290 n. l. Vlády se ujala druhá dynastie sultanátu Dillí, rovněž tureckého původu.
• 1320 n. l. Nastupuje třetí dynastie sultanátu Dillí, Tughlukové, rovněž turecká.
• 1325 n. l. zemřel šejk Nizamuddín Aulija
• 1414 n. l. Přišli Sajjádové, čtvrtá dynastie sultanátu v Dillí.
• 1451 n. l. Lodihové afghánského původu vládli subkontinentu jako pátá dynastie sultanátu Dillí.
• 1526 n. l. V dubnu 1526 porazil Zahiruddin Babur v bitvě u Panipatu Lodhy, což byl počátek mughalské říše.

16. března 1527 Bitva u Kanwahy mezi Baburovými vojsky a rádžputským knížetem Ranou Songou z Mewaru. V této rozhodující bitvě Baburovy síly porazily Rádžputy.

• 1528 n. l. Babur dobývá Čanderí od rádžputského náčelníka Mediniho Ráa.
• 1529 n. l. Baburovy síly pokračovaly porážkou afghánských náčelníků pod vedením Mahmuda Lodhiho v bitvě u Ghagry ve státě Bihár.
• 26. prosince 1530 Zaheeruddin Babur zemřel v Agře.
• 1530 n. l. Humayun, nejstarší Baburův syn, se ujímá vlády nad Mughalskou říší.
• 1540 n. l. Šér Šáh Suri porazil Mughaly v bitvách u Chausy a Kanaúže a mughalský král Humájún musel téměř 15 let zůstat ve vyhnanství. Šér šáh Suri tak způsobil neúspěch velké mughalské říše.
• 1545 n. l. Šér Šáh Suri zemřel. Po jeho smrti pokračoval v dynastii Suri jeho syn Hasan Šáh Sur.
• 1555 n. l. Humayun znovu získává moc.
• 1556 n. l. Skutečné základy velké mughalské říše položil Akbar po Humájúnově smrti v tomto roce. Akbarovi bylo v té době pouhých 13 let, ale díky svému poručníkovi Bairamovi Chánovi, který mu pomohl založit velkou mughalskou říši řadou výbojů, se rozloha mughalské říše zvětšila.

26. června 1564 se narodil šejk Ahmad, který se připojil k Naqshbandya Silsilah pod vedením Khawaja Baqi Billah. Ve své oddanosti islámu přednesl filozofii wahdat-ul Wujud a wahdat-uš Šuhud.

• 1572 n. l. Akbar získal Gudžrát a přejmenoval ho na Fatehpur. V tomto novém hlavním městě postavil Džamja Masdžid s impozantní bránou z červeného kamene známou jako Buland Darwaza.
• 1581 n. l. Akbar zavedl Dín-i-Iláhí, který v té době představoval pro islám velkou hrozbu.
• 1583 n. l. Britové poprvé připluli na subkontinent jako obchodníci, které královna Alžběta vyslala na lodi Tygar, aby využili možnosti obchodu se subkontinentem.
• 1605 n. l. Po Akbarovi začíná vláda Jehangira. Jehangir byl Akbarův syn a jeho původní jméno bylo Salim. Za jeho vlády dosáhla mughalská vláda svého vrcholu přechodem mezi dvěma velkolepými etapami architektury, etapou Akbara a etapou jeho syna Šáha Džahána. Hlavním rysem tohoto období mughalské architektury bylo nahrazení červeného kamene bílým mramorem a velké zahrady včetně Šalimarské zahrady v Láhauru a mnoha dalších zahrad po celém subkontinentu. Za Jehangírovy vlády dosáhlo svého vrcholu také mughalské malířství, které po jeho smrti ztratilo značnou část svého půvabu.
• 1614 n. l. Britská Východoindická společnost otevřela svou první kancelář v Bombaji.
• 1628 n. l. Po Jehangirově smrti přijal jeho syn Churram jméno šáh Džehán a dále rozšířil svou říši až do Kandaháru a dobyl velkou část jižní Indie.Za vlády šáha Džehána zažívala mughalská říše zlaté období. Mughalská architektura se v tomto období posunula dále a hlavním rysem byl bílý mramor, včetně Dewan-e-Aam v Agře, Moti Masjid, Shish Mahal a Dewan-e-Khas v Lahore Fort.
• 1631 n. l. Byl zahájen nádherný koncept mauzolea manželky šáha Džahána Ardžumand Banu Begum, Tádž Mahal.
• 1653 n. l. Jeden z divů světa, Tádž Mahal, byl dokončen a ukázal celou slávu mughalské architektury.
• 1658 n. l. Po smrti šáha Jehana začala vláda Auranzeba Alamgíra. Největší mešita na světě své doby, mešita Badshahi, byla velkým úspěchem Aurangzebovy vlády. Přesto Aurangzeb poskytl hinduistům mnoho dotací tím, že je jmenoval do vedoucích pozic ve vládě a umožnil jim obnovu chrámů. Po tomto období začala mughalská říše upadat.

21. února 1703 se narodil šáh Wali Ullah, syn šáha Abdula Rehmana

• 1707 n. l. Aurangzebova smrt a úpadek Mughalské říše. Ačkoli se vlády ujal Auranzebův syn Bahadur Šáh Zafar, moc Marahattů vzrostla a stali se neporazitelnými vládci Dekkánu. V Paňdžábu se moc sikhů pod vedením gurua Gowinda Singha rovněž stala silou. Tato mocenská centra neustále rostla až do roku 1857. V té době také začalo reformní hnutí šáha Valího Ulláha, které trvalo až do roku 1762 n. l.
• 1738-39 n. l. Oslabení Mughalské říše přivedlo perského krále Nádira Šáha. Dalšími hrozbami pro mughalskou říši se stali Afghánci z Rohilkhandu a Džátové.
• 1757 n. l. Východoindická společnost se hluboce zapletla do indické politiky a po bitvě u Plassey zahájili Britové systematické dobývání subkontinentu.
• 1830 n. l. Hadži Šariatulláh zahájil ve východním Bengálsku hnutí Faraizi.
• 1835 n. l. Britové prohlásili angličtinu za úřední jazyk subkontinentu.
• 1840 AD Hadži Šariatulláh z hnutí Faraizi zemřel. Jeho syn Muhammad Mohsín, známý jako Dadhu Mian, po jeho smrti toto hnutí posílil.
• 1845 n. l. Britské impérium se rozrostlo od Bengálska po Sindh, s výjimkou Paňdžábu, který ovládali sikhové.
• 1848 n. l. Po druhé sikhské válce získali Britové kontrolu nad Paňdžábem a údolím Indu.
• 1857, 1. listopadu n. l. Pákistán se stává součástí cizí koloniální imperialistické říše Britská Indie jako součást Britského ráje.
• 1860 n. l. Muhammad Mohsín (Dadhu Mian) zemřel.

Civilizace v údolí Indu

Civilizace v údolí Indu vzkvétala přibližně od roku 2600 př. n. l. do roku 1900 př. n. l. Představovala počátek městské civilizace na subkontinentu. Jejím centrem byla řeka Indus a její přítoky, která se nachází v dnešním Pákistánu. Předpokládá se, že úpadek civilizace způsobilo postupné odlesňování způsobené geologickými poruchami a klimatickými změnami.

Tato civilizace je známá svými městy, která byla postavena z cihel, měla kanalizaci podél silnic a vícepatrové domy.