V řecké mytologii byla Héra bohyní manželství, života a lásky. Jejím manželem je Zeus. Je jednou z dvanácti olympských bohyň. Héra je také bohyní oblohy a hvězdného nebe. Staří Řekové říkali, že Héra je jednou z nejkrásnějších bohyň, téměř tak krásná jako Afrodita.

Jako manželka vrchního boha byla Héra vnímána především jako ochránkyně manželství, věrnosti a rodiny. V římském panteonu odpovídá Héře bohyně Juno. V mnoha mýtech vystupuje jako ženská protihodnota Zeuse — moudrá a důstojná, ale často i žárlivá a pomstychtivá vůči milenkám a nemanželským dětem svého manžela.

Jejími zvláštními znameními jsou páv, granátové jablko a kráva. Jejími dalšími důležitými předměty jsou koruna a závoj.

Symbolika Héry vyjadřuje zejména plodnost, vládu a majestát: páv je spojován s krásou a korunou zobrazuje její královský status. Podle jednoho známého mýtu věnovala Héra pávovi ocas s „očima“ Argosovy vševědoucí hlavy — poté, co ho Hermes zabil, Héra umístila Argovy oči na pávův ocas. Granátové jablko bylo symbolem plodnosti a manželské věrnosti, kráva zase její ochrany nad ženami a porodem.

Rodiče Héry jsou Kronos a Rhea. Jejími sourozenci jsou Zeus (za kterého se také provdala), Hestia, Demeter, Hádes a Poseidon. Héra má jednu dceru a dva syny, Hébé, Área a Héfaista. Athéna je její nevlastní dcerou. Hermes je její nevlastní syn.

V různých verzích mýtů se liší i rodokmen Héry: některé prameny připisují Héře další potomky, například bohyni Eileithyia (bohyni porodu) nebo uvádějí rozdílné okolnosti narození Héfaista (v jedné verzi je Héfaistos synem Héry bez otce). Také vztahy s jejím manželem Zeusem jsou častým námětem příběhů plných žárlivosti, přetahů moci i rodinných sporů.

Kult, chrámy a svátky

Héra byla jednou z nejuctívanějších bohyní starého Řecka. Mezi hlavní centra jejího kultu patřila Argo (Argos), ostrov Samos a chrámy v Mykénách a Olympii. Významná byla zejména Heraion na Samu a známý argejský Heraion nedaleko Argosu. V Olympii se konaly zvláštní soutěže a obřady věnované Héře, například ženské atletické závody nazývané Heraia.

Kněží a kněžky Héry (někde i královny či manželky vládců) plnili rituály spojené s ochranou rodiny, sňatku a porodu. Héra měla také různé epitheta, která zdůrazňovala její aspekty jako ochránkyně manželství, paní nebes nebo panovnice nad ročními obdobími.

Mýty a literární zobrazení

V mýtech Héra často vystupuje jako žárlivá a pomstychtivá bohyně, která trestá Zeusovy milenky i jejich potomky — příkladem jsou příběhy o Íó, Létó nebo o hrdinovi Héraklovi (Heraklésovi), jenž byl předmětem jejího hněvu. V Homérově Ilias je Héra jednou z hlavních bojujících božstev, které se zapojují do lidských válek; kvůli urážce při Soudu Pařížově (kdy Paříž upřednostnil Afroditu) nenáviděla Tróju a podporovala Řeky v trojské válce. V epické tradici je Héra zároveň rozumnou a politicky mazanou postavou, která umí intrikovat i přemoci i samého Dia (pokusila se ho například svést v některých verzích eposu, aby zmírnila jeho zásah do bojů).

Její příběhy a úlohy se liší podle regionů a dobových pramenů, ale stále zůstává symbolem manželství, státnosti a ženské síly — včetně té ochranné, někdy i mstychtivé stránky.

Jméno a význam

Jméno Héra je tradičně spojováno s představou paní nebo vládnoucí ženy. Lidové vysvětlení uvádí 'krásná paní', ale přesný původ jména je předmětem odborných debat; interpretace se točí kolem významů „paní“, „vládkyně“ nebo obecně „žena v úctě“.

Héra zůstává jednou z nejkomplexnějších postav řecké mytologie: bohyně, která ochraňuje svazek manželů i rodinnou soustavu, a zároveň bohyně s výraznou osobností, často středem mýtických konfliktů a legend, jež formovaly starořecké představy o božské i lidské spravedlnosti.