Pavouk sklípkan goliáš je jedním z největších pavouků na světě. Patří mezi tarantule. Žije v norách v bažinatých oblastech severní části Jižní Ameriky (m.j. v Porečí Amazonky — území států jako Venezuela, Guyana, Surinam, Francouzská Guyana a severní Brazílie). Je nočním lovcem a obvykle osídluje vlhké tropické lesy, kde si vyhrabává nory nebo využívá přírodních úkrytů (kořeny, kmeny, dutiny). Živí se hmyzem, hlodavci, netopýry, malými ptáky, ještěrkami, žábami a hady. Pavouci mají tesáky, ale jejich jed je pro člověka obecně neškodný — způsobuje místní bolest a otok, u citlivých jedinců může dojít k silnější reakci. Chloupky na jejich těle mohou dráždit lidskou pokožku a sliznice (vyvolávají pálení, svědění či zánět). Objevitelé pavouka pojmenovali, když viděli, jak jeden z nich požírá kolibříka.

Vzhled a rozměry

Sklípkan goliáš (Theraphosa blondi) je masivní tarantule s mohutným tělem. Typické znaky:

  • Rozpětí nohou: může dosahovat kolem 25–30 cm, v literatuře se uvádějí hodnoty až do 28 cm.
  • Délka těla: až kolem 10–12 cm (samice bývají mohutnější než samci).
  • Hmotnost: jedinci mohou vážit přes 150 g (uvádí se až ~175 g u velkých samic).
  • Barva: zbarvení je většinou hnědé až tmavě hnědé až černé, s hustými chloupky (setae), které slouží mimo jiné k obraně.

Chování a lov

Sklípkani jsou převážně noční a mají ambush (přepadový) styl lovu. Životařství zahrnuje:

  • vyčkávání u vchodu nory a rychlé údery na procházející kořist,
  • použití tesáků a trávicích šťáv k paralyzování a rozpuštění těla kořisti,
  • obranné chování: zvednutí předních nohou, syčení, stridulace u některých jedinců a odhazování štětinatých chloupků (urticating hairs), které dráždí kůži a oči predátora.

Rozmnožování a vývoj

Samice obvykle snáší 100 až 200 vajíček, která ukládá do hedvábného kokon a hlídá je. Mláďata se líhnou obvykle za přibližně dva měsíce (doba může kolísat podle teploty a vlhkosti). Po páření se někdy samice nechová tolerantně a může samečka sežrat — kanibalismus po páření je u některých tarantul běžný. Samice se dožívají výrazně déle (až kolem 20 let či více), zatímco samečci dosahují obvykle jen 3–6 let.

Vztah k člověku a chov

Jediné skutečné riziko pro člověka představují dráždivé chloupky a místní účinky jedu—smrti nebo vážných systémových příznaků u zdravého dospělého člověka jsou vzácné. Při manipulaci je třeba opatrnosti, nedoporučuje se běžné držení v rukou. Tito pavouci jsou v teraristice oblíbení kvůli své velikosti, ale vyžadují speciální podmínky (prostorné terárium, vysoká vlhkost, substrát vhodný k hrabání, teplota a krytí). Chov bez znalostí a vhodných podmínek se nedoporučuje.

Ohrožení a ochrana

Životní prostředí sklípkanů je ohroženo odlesňováním, rozvojem nemovitostí. Důsledkem je ztráta biotopů a fragmentace populací. Dalším tlakem je ilegální sběr pro obchod s exotickými zvířaty. Přesný mezinárodní stav konzervace (IUCN) pro tuto druhovou skupinu není vždy vyhodnocen, avšak lokální úbytek stanovišť je významným rizikem.

Zajímavosti

  • Název „goliáš“ (anglicky Goliath birdeater) pochází z pozorování, že dokáže ulovit například drobné ptáky; takové události ale nejsou běžné — hlavní složku potravy tvoří hmyz a drobní obratlovci.
  • Navzdory své hrozivé velikosti nejsou sklípkani pro člověka smrtelně jedovatí; jejich síla je spíš mechanická (tesáky) a ochranná (chloupky).
  • Sklípkan goliáš je jedním z největších pavouků podle hmotnosti i rozpětí nohou, což ho činí ikonickým druhem tropických lesů Jižní Ameriky.

Pokud si někdo přeje o těchto pavoucích přečíst více nebo je pozorovat v přírodě, doporučuje se respektovat jejich přirozené prostředí a dodržovat místní pravidla ochrany přírody. Při jakékoli manipulaci s živými jedinci je nutná zkušenost a opatrnost.