Plejtvák šedý (Eschrichtius robustus) je velryba s velrybími kostmi (baleen — filtrující potrava), která má silnou vrstvu tuku (blubber) často až kolem 25 cm. Díky silné mateřské ochraně, kdy samice brání mládě velmi zuřivě — údajně natolik, že v minulosti napadaly velrybáře a převracely jejich lodě — byly někdy nazývány „ďábelské“.
Popis a rozměry
Dosahují délky přibližně 12–15 metrů a hmotnosti zhruba 15–40 tun. Tělo je robustní, zbarvení šedé až skvrnité v důsledku jizev, parazitů a přilnutí řas. Plejtvák šedý má krátké rostrum a relativně malé ploutve ve srovnání s jinými velrybami. Na hlavě a krku bývají často patrné stopy po parazitech a únicích z kůže.
Potrava a způsob krmení
Plejtváci šedí patří mezi filtrující velryby, ale jejich způsob krmení je poměrně specifický — často krmí ze dna. Hledají bentické korýše (např. amphipody), které vysávají a filtrovanou vodu vypuzují přes velrybí kosti. Tento způsob krmení může u dna významně promíchat sedimenty a ovlivnit mořské dno.
Migrace a rozšíření
Jsou známí svými dlouhými každoročními migracemi mezi arktickými letními pastvinami a teplejšími zimními oblastmi rozmnožování. Nejznámější je populace východního Tichomoří, která migruje mezi potravnými oblastmi u pobřeží Beringova moře a lagunami u mexického poloostrova Baja California, kde rodí mláďata. Tyto migrace jsou dlouhé — jedná se o tisíce kilometrů; některé jedince zaznamenali na trasách přesahujících desetitisíce kilometrů za rok (tam i zpět).
Potápění a plavecké schopnosti
Plejtváci šedí jsou obratní plavci: dokážou se potápět desítky minut (vhodné údaje uvádějí až kolem 30 minut) a dosáhnout hloubek přes 100 metrů (byly zaznamenány ponory do ~155 metrů). Obvykle však tráví většinu času v mělkých pobřežních vodách, kde se živí u dna.
Chování a komunikace
Tito kytovci jsou sociální, pohybují se jak samostatně, tak v malých skupinách nebo hejnech během migrace. Vydávají široké spektrum zvuků: od hlubokých, chrčivých tónů přes klikání až po pískavé signály, kterými se dorozumívají mezi sebou a pravděpodobně také koordinují chování při krmení a migraci.
Rozmnožování
Rozmnožování probíhá v teplejších oblastech zimních lagun. Březost trvá přibližně 12–13 měsíců a mládě se rodí obvykle dlouhé kolem 4–5 metrů. Samice kojí mládě několik měsíců; interval mezi porody je obvykle 1–3 roky. Mláďata se zdržují u matky a díky ochraně matky se často zvyšuje jejich šance na přežití, ale před predátory (např. kosatkami) nejsou zcela chráněná.
Délka života
Plejtváci šedí se dožívají poměrně vysokého věku — odhady hovoří o 50–70 letech v přirozeném prostředí.
Hrozby a konzervace
- Historicky byly masivně loveni, což vedlo k dramatickému snížení populací. Díky mezinárodním zákazům velrybolovu se některé populace zotavily.
- Současné hrozby zahrnují kolize s plavidly, zamotání do rybářských sítí, ztrátu potravních zdrojů vlivem změn klimatu a lidských aktivit, znečištění a hluk v moři.
- Některé populace (zejména západopacifická) zůstávají zranitelné nebo kriticky ohrožené a vyžadují cílenou ochranu a monitorování.
Interakce s lidmi
Dnes je plejtvák šedý často předmětem ekologického zájmu a turistických pozorování velryb. V minulosti však kvůli intenzivnímu velrybolovu došlo k výraznému úbytku. Přestože jsou většinou plaché, matky důsledně chrání mláďata — historické záznamy dokládají, že v některých případech napadaly velrybáře a poškodily lodě, což vedlo k přezdívce „ďábelská“.
Rychlé shrnutí
- Latinský název: Eschrichtius robustus
- Délka: 12–15 m
- Hmotnost: ~15–40 tun
- Potrava: bentické korýši a filtrát
- Migrace: dlouhé přesuny mezi polárními pastvinami a tropickými lagunami
- Ohrožení: historický velrybolov, současná rizika — kolize, zamotání, změna potravy
Pro zájemce o další informace doporučujeme sledovat vědecké studie, ochranné programy a lokální organizace zabývající se monitorováním populací plejtváků šedých.