Volavka bílá (Ardea alba) – někdy v češtině také nazývaná volavka velká – je velký bílý brodivý pták s celosvětovým rozšířením. Není to však „volavka popelavá“ (to je jiný druh, Ardea cinerea); volavka bílá je čistě bílá a snadno rozpoznatelná podle dlouhého žlutého zobáku a černých nohou.

Popis a rozměry: Dospělý jedinec měří přibližně 90–102 cm na délku, rozpětí křídel bývá kolem 130–170 cm. Hmotnost se pohybuje řádově okolo 700–1300 g podle věku a pohlaví. Peří je sněhově bílé; za hnízdění se objevují dlouhé ozdobné rousy (tzv. aigrettes) na zádech a laloky na obličeji mohou náznakem zbarvit kůži kolem očí (lores) do zelenavého odstínu. Samec i samice jsou si podobní.

Let a hlas: Při letu má volavka bílá pomalé, pravidelné údery křídel; krk je při letu zatažený v charakteristickém S‑tvaru (na rozdíl od některých dudků či čápů, kteří ho natahují). Hlas tvoří hluboké, skřehotavé nebo chraplavé zvuky, které slyšíme zejména při rušení kolonie nebo při letu v hejnech.

Výskyt a biotop: Volavka obývá rozsáhlé mokřady, bahnité náplavy, přílivové mělčiny, pobřežní laguny, jezerní a říční mělčiny i zaplavená rýžová pole. Je druhým největším zástupcem čeledi volavkovitých v Americe (hned po volavce modré). V různých částech areálu může být stálá nebo částečně tažná; populace z mírného pásma Evropě a Asie obvykle migrují na jih a sťahují se přes zimní oblasti. V některých částech Ameriky zimuje až na sever Jižní Ameriky – Kolumbii.

Potrava a způsob lovu: Volavka se živí především rybami, obojživelníky, korýši, hmyzem a drobnými savci. Loví pomalu postáváním nebo pomalým krokováním po mělčině a náhlým švihem zobáku chytá kořist. V některých oblastech využívá i rýžová pole a zaplavené louky.

Rozmnožování: Hnízdí v koloniích (tj. hnízdištích volavek a dalších brodivých ptáků), hnízdo staví z větví v keřích či stromech nebo na rákosinách. Snůška obvykle obsahuje 3–5 vajec; inkubace trvá přibližně 23–26 dní. Mláďata jsou rodiči krmena regurgitovanou potravou a zůstávají v hnízdě několik týdnů do vylétání.

Podobné druhy a určování:

  • Menší volavky (např. volavka stříbřitá/čapka bělokorá – Egretta garzetta) mají černý zobák a černé nohy s žlutými prsty nebo jiné proporce; volavka bílá je větší s dlouhým žlutým zobákem a černýma nohama.
  • Sněžná volavka (snowy egret) a další druhy rodu Egretta se liší velikostí, tvarem zobáku a barvou nohou (např. žluté nebo černé s žlutými prsty).
  • Volavka popelavá (Ardea cinerea) je větší šedý druh s jiným zbarvením a žlutým až černavým zobákem – snadno odlišíte podle barvy těla.

Ohrožení a ochrana: Volavka bílá byla v minulosti intenzivně lovena kvůli ozdobným rousům pro klobouky; od počátku 20. století a po zavedení ochranářských opatření populace v mnoha oblastech obnovily. Hlavními současnými hrozbami jsou ztráta a degradace mokřadů, rušení hnízdění a znečištění vod. Podle IUCN je druh posuzován většinou jako málo dotčený (Least Concern), ale lokální stavy se mohou lišit a vyžadovat ochranná opatření.

Tipy pro pozorování: Nejvíce šancí ji spatříte v klidných pobřežních a vnitrozemských mokřadech za rozednění nebo v soumraku, kdy ptáci aktivně loví. Díky své bílé barvě vynikne i na větší vzdálenost, ale při fotografování je dobré zachovat odstup, aby nedocházelo k rušení hnízdících kolonií.