Fulk, král jeruzalémský

Raná kariéra

Fulk le Jeune, narozený roku 1092, byl mladším synem Fulka IV. le Réchin a jeho páté manželky Bertrade de Montfort. Ta byla dcerou Simona de Montfort, hraběte de Montfort l'Amaury. Jako nemluvně byl pravděpodobně odvezen s matkou na výchovu k francouzskému dvoru. Na francouzském dvoře byl v roce 1106, když přišla zpráva o smrti jeho nevlastního bratra Geoffreye IV. hraběte z Anjou. Král Filip I. poté jmenoval svého nevlastního syna Fulka V. hrabětem z Anjou. Francouzský král poté jmenoval vévodu Viléma Akvitánského Fulkovým poručníkem, protože Fulk ještě nebyl dost starý na to, aby vládl sám. Vévoda však Fulka uvěznil. Nic z toho, čím král nebo královna hrozili, nedonutilo vévodu Viléma, aby chlapce propustil. Po roce jeho otec Fulk le Réchin nakonec vévodovi zaplatil výkupné ve výši několika měst na hranicích s Poitou. Fulk le Réchin zemřel o dva roky později 14. dubna 1109. Fulk V. "je červen" nastoupil po svém otci na trůn hraběte z Anjou.

 

Hrabě z Anjou a Maine

V roce 1110 se Fulk V. le Jeune oženil s Eremburgem z Maine. Když její otec, hrabě Eliáš, o několik měsíců později zemřel, stal se Fulk V. hrabětem z Maine na základě práva své manželky. Tím se však dostal do okamžitého konfliktu s anglickým králem Jindřichem I., který si na Maine rovněž činil nárok. Fulk byl po určitou dobu prvním anglikánským hrabětem, který přímo vládl Mainu. V roce 1113 si Jindřich I. sjednal s Fulkem V. schůzku v Alençonu. Tam se dohodli na mírové smlouvě. Aby dohodu zpečetili, uzavřeli sňatkové spojenectví. Fulkova malá dcera Matylda byla zaslíbena Jindřichovu devítiletému synovi Vilémovi Adelinovi. Fulk V. zůstal hrabětem z Maine, ale přísahal věrnost králi Jindřichovi I. jako svému pánovi. Bez svého andělského spojence Fulka byl francouzský král Ludvík VI. nucen uzavřít mír s králem Jindřichem I. Král Ludvík potvrdil lordství (panství) Maine Jindřichovi I. Jindřich poté zaútočil na země Roberta de Bellême; připojil se k němu i Fulk V. Bellême byl poražen a Jindřich I. se vrátil do Anglie. Fulk V. se vrátil do Anjou, aby se vypořádal se vzpourou v Angers.

V roce 1116 Ludvík IV. znovu vpadl do Normandie. Ludvík podporoval synovce Jindřicha I., Viléma Clita, jako normandského vévodu. Do roku 1117 podporovali francouzský král Ludvík IV. a flanderský hrabě Baldwin VII. a Fulk V. z Anjou Viléma Clita v boji proti anglickému králi Jindřichovi I. Následujícího léta se Jindřich I. vrátil do Normandie a válka začala. Fulk V. porazil Jindřicha I. u La Motte-Gautier na hranici s Maine. V říjnu 1118 Fulk V. opět porazil Jindřicha I. u Alençonu. Po sérii porážek nakonec Jindřich I. uzavřel mír s Fulkem V. Příměří zpečetili tím, že povolili sňatek Fulkovy dcery Matyldy s Jindřichovým synem Vilémem Vilémem Adelinem. Fulk V. dal své dceři Matyldě jako věno Maine. V roce 1120 se Fulk V. vydal na pouť do Svaté země. V Jeruzalémě strávil rok. Podle Orderica Vitalise vstoupil do řádu templářů. Když se vrátil do Anjou, zanechal tam Fulk na rok 100 rytířů, aby pomáhali bránit království. Po zbytek života platil templářům značný roční příspěvek.

Fulk le Jeune se vrátil do Anjou počátkem roku 1121. Dozvěděl se, že Vilém Adelin, jeho nový zeť Vilém, se utopil při ztroskotání Bílé lodi. Smlouva s Anjou pak zanikla spolu s Jindřichovým synem. Fulkova dcera Matylda byla v bezpečí; na Bílé lodi nebyla. Fulk požadoval její návrat do Anjou. Jindřich však její návrat pozdržel a ponechal si část jejího věna. V roce 1122 už byla zpátky v Anjou. Fulk přerušil veškeré vztahy s Jindřichem a uzavřel další sňatkové spojenectví s Jindřichovým synovcem a nepřítelem Vilémem Clitem. Vilém se měl oženit s Fulkovou dcerou Sibylou. Svému novému zeti dal jako věno opět panství Maine. Jak se Jindřich postupně vypořádával se svými vzpurnými normanskými barony, byl Fulk V. v roce 1124 jediným příznivcem Viléma Clita. Jindřich nyní dělal vše pro to, aby papež zrušil manželství Viléma Clita a Sibyly. Dne 26. srpna 1124 papež Kalixt II. zrušil manželství Viléma Clita a Sibyly, protože byli příliš blízce příbuzní.

V roce 1126 zemřela manželka Fulka le Jeune, Eremburge, hraběnka z Maine a Anjou. V Německu zemřel Jindřich V., císař Svaté říše římské. Jeho manželka císařovna Matylda byla jediným žijícím legitimním dítětem Jindřicha I. Anglického. Jindřich ji povolal zpět do Anglie. Jindřich přiměl všechny své anglické a normanské barony, aby přísahali, že v případě, že Jindřich nebude mít syny, učiní Matyldu anglickou královnou, která po něm nastoupí na trůn. V roce 1127 Jindřich znovu uzavřel mír s Falkem le Jeune a nabídl mu nové manželské spojenectví. Fulkův syn Geoffrey se měl oženit s císařovnou Matyldou a na novém páru se měl usadit Maine. V červnu 1128 přijel Jindřich I. do Rouenu a tam pasoval Geoffreye z Anjou na rytíře. O týden později byl pár oddán.

Ve stejné době přijal Fulk le Jeune zástupce jeruzalémského krále Baldwina II. král Baldwin II. neměl žádné syny, ale měl čtyři dcery. Nabídl ruku své nejstarší dcery Melisendy Fulkovi le June spolu s korunou latinského Jeruzalémského království. Fulk byl v Jeruzalémě dobře známý díky své dřívější návštěvě a penězům, které templářům každoročně posílal. Melisenda se v Jeruzalémě stala oficiálně dědičkou království. Po otcově smrti měla vládnout jako královna. Po svatbě svého syna Geoffreye se Fulk le Jeune a všechny jeho děti sešli v opatství Fontevraud, kde se jeho dcera Matylda stala jeptiškou. Rozloučili se a Fulk le Jeune se vydal na cestu do Jeruzaléma. Geoffrey V., přezdívaný "la Bel", měl vládnout Anjou v nepřítomnosti svého otce.

Na jaře roku 1129 přijel do Jeruzaléma Fulk le Jeune. S Melisendou se vzali. Součástí jejich svatební smlouvy po smrti jejího otce, krále Balduina II., bylo, že Fulk a Melisenda budou vládnout Jeruzalému společně. Jako věno dostali Fulk a Melisenda dva nejcennější přístavy v království, Týr a Akko. Fulk s sebou přivedl z Anjou velké množství rytířů a pěšáků.

 
Křižáčtí a muslimští bojovníci v bitvě.  

Jeruzalémský král

V roce 1131, po smrti Baldwina II. z Jeruzaléma, byl Fulk korunován králem. Současně byla Melisenda korunována královnou. Fulk se však od počátku jejich vlády snažil vládnout sám. Snažil se, aby se Melisenda aktivně nepodílela na vládě v Jeruzalémě. Fulk začal nahrazovat místodržící a rádce svými stoupenci z Anjou. Mnozí z nich sloužili několika jeruzalémským králům. Ztráta jejich přízně u nového krále vyvolala velkou nelibost. V letech 1133 až 1134 začala mezi jeruzalémskou šlechtou vzpoura, kterou vedl hrabě Hugh II. z Jaffy. Fulk vyzval hraběte Hugha, aby před něj předstoupil, ale ten odmítl. Fulk pak Hughovi odebral jaffské léno. Hugh se rozzlobil a spojil se s jejich nepřáteli, fátimovskými Egypťany. Jeho stoupenci však Hugha opustili a vrátili se ke králi Fulkovi. Hugh se králi Fulkovi podřídil a byl na tři roky poslán do vyhnanství. Povstání bylo zlomeno. Během vzpoury se však Seldžukům z Damašku podařilo získat zpět Banyas. Fulk si však uvědomil, že Melisendu nemůže vyloučit, a od té doby jí dovolil podílet se na vládě v království.

V roce 1132 byl Pons, hrabě z Tripolisu, poražen Seldžuky a obléhal hrad Montferrand (Baarin). Fulk mu přispěchal na pomoc a donutil nepřítele k ústupu. V roce 1134 podnikl Fulk nájezd do Hauranu (v dnešní Sýrii a Jordánsku). Byl však nucen ustoupit, když Seldžukové zaútočili na Jeruzalém. V září se obě strany dohodly na míru.

V roce 1136 začal Fulk stavět hrady kolem pevnosti Ascalon. To mělo zabránit nájezdům egyptských Fatimidů na Jeruzalém. Postavil také hrad v Beth Gibelinu a svěřil jej do péče špitálních rytířů. V roce 1136 také zemřel velmistr (vůdce) templářů Hugues de Payens. Fulk využil svého vlivu u templářů a nechal zvolit velmistrem jednoho ze svých andělů, Roberta z Craonu. V roce 1137 byl Fulk obležen v Montferrandu. Jeruzalémský patriarcha vypravil vojsko, aby pevnost osvobodilo. Fulk však nevěděl, že mu na pomoc přichází jeho vlastní vojsko. Seldžukové o tom věděli a rychle nabídli Fulkovi výhodné podmínky. Král Fulk se vzdal hradu výměnou za vlastní svobodu.

V roce 1137, kdy se křesťané a muslimové střetli, vstoupila do oblasti nová síla. Byzantský císař Jan táhl proti Antiochii. Rozhodl se město dobýt zpět a začal útočit na hradby. Pro Fulka byl příliš silný, než aby se s ním dokázal vypořádat, a tak se rozhodl Antiochii císaři vydat. Antiochijský kníže Raymond z Poitiers se musel císaři vzdát osobně. Poté se císař s byzantskou vlajkou nad městem a Raymondem, který byl stále knížetem, vrátil do Konstantinopole. Fulk, jeruzalémský král, ztratil vládu nad Antiochií.

10. listopadu 1143 Fulk zemřel při lovecké nehodě, když spadl z koně. Po Fulkově smrti převzal Melisende vládu nad Jeruzalémem. Vládla jako královna a regentka jejich nejstaršího syna Balduina III.

 
Korunovace jeruzalémského krále Fulka a královny Melisendy. 13. století.  

Rodina

V roce 1110 se Fulk oženil s Ermengardou z Maine († 1126), dcerou Eliáše I. z Maine. Společně měli:

• Geoffrey V. (1113-1151) nastoupil po svém otci jako hrabě z Anjou.
• Eliáš II. († 1151), nástupce svého otce ve funkci hraběte z Maine.
• Sibylla (1112-1165), provdaná nejprve za Viléma Clita. Podruhé se provdala za Thierryho, flanderského hraběte.
• Matylda († 1154), provdaná za Viléma Adelina. Jako vdova po něm se stala jeptiškou a později abatyší v opatství Fontevraud.

Jeho druhou manželkou byla Melisenda, královna jeruzalémská, dcera jeruzalémského krále Balduina II. a Morfie z Meliteny. Společně měli:

• Baldwin III. z Jeruzaléma, král jeruzalémský.
• Amalrik I. Jeruzalémský, král jeruzalémský.