Virus Ebola: definice, příznaky, přenos a úmrtnost

Virus Ebola: přehled definice, příznaků, způsobů přenosu a rizik úmrtnosti. Naučte se rozpoznat příznaky, prevenci a kroky při podezření na nákazu.

Virus ebola je velmi nebezpečný. Patří do čeledi Filoviridae a způsobuje těžké onemocnění známé jako ebolavirová nemoc (dříve ebolická hemoragická horečka). Nemoc se vyznačuje náhlým nástupem horečky a celkových nespecifických příznaků, které se mohou rychle zhoršit až do poškození vnitřních orgánů a krevních srážecích mechanizmů.

Definice a druhy

Ebolaviry tvoří několik druhů (ke dni 2024 jsou rozpoznány např. Zaire ebolavirus, Sudan ebolavirus, Taï Forest ebolavirus, Bundibugyo ebolavirus, Reston ebolavirus a Bombali ebolavirus). Ne všechny z nich způsobují těžké onemocnění u lidí – například Reston byl spojen především s infekcí zvířat. Závažnost onemocnění se liší podle druhu viru a dostupnosti lékařské péče.

Příznaky

Po inkubační době 2–21 dní (obvykle 8–10 dní) se příznaky obvykle rozvíjejí postupně. Mezi nejčastější patří:

• horečka, únava, svalová bolest, bolest hlavy a bolest v krku
• následně zvracení, průjem, bolest břicha a ztráta chuti k jídlu
• v některých případech vyrážka, porucha funkce jater a ledvin
• u části pacientů se objevují hemoragické projevy (krevácení z dásní, nosu, vnitřní krvácení)

Virus může napadnout mnohé orgány a vést k multiorgánové dysfunkci. U těžkých případů může dojít k šoku a selhání životně důležitých orgánů.

Přenos

Ebola se přenáší primárně:

• přímým kontaktem s krví, tělními tekutinami nebo tkáněmi infikované osoby nebo zvířete;
• kontaminovanými předměty (jehly, injekční stříkačky, povrchy), pokud dojde k přenosu kontaminované tekutiny;
• během pohřbů, kdy dochází ke kontaktním praktikám s tělem zemřelého;
• sexuálním kontaktem s přeživším, u kterého virus přetrvává v některých tkáních (např. ve spermiích) po klinickém vyléčení.

Existují mylné představy o vzdušném (aerosolovém) přenosu u běžných podmínek — nemoc se většinou nešíří vzduchem jako chřipka; nejčastější cestou jsou tělní tekutiny a přímý kontakt.

Úmrtnost

Smrtnost při ebolavirových onemocněních je značně proměnlivá podle druhu viru, zdravotnické péče a včasnosti léčby. Z každých 100 lidí, kteří se ebolou nakazí, může v různých epidemiích zemřít přibližně 25 až 90. Například virus Zaire (EBOV) bývá spojen s vyšší mortalitou (až kolem 70–90 % v některých nevládních situacích), zatímco u jiných druhů (např. Bundibugyo) byla hlášena nižší úmrtnost. Přístup k intenzivní podpůrné péči (náhrada tekutin, elektrolytů, podpora krevního oběhu) významně snižuje riziko úmrtí.

Diagnostika a léčba

Diagnóza se stanovuje laboratorně pomocí testů detekujících virovou RNA (PCR), antigeny nebo protilátky. V akutním stádiu je PCR nejspolehlivější test.

Léčba je především podpůrná:

• intravenózní nebo perorální rehydratace a korekce elektrolytů;
• podpora krevního oběhu a orgánových funkcí;
• ošetřování sekundárních bakteriálních infekcí a komplikací.

V posledních letech byly schváleny cílené antivirové a protilátkové přípravky proti ebolě (např. monoklonální protilátky proti EBOV) a fungují také experimentální terapie v rámci klinických studií. Pro některé kmeny je dostupná schválená vakcína (např. rVSV-ZEBOV, známá jako Ervebo), která se používá především u ohnisek výskytu a u rizikových skupin jako jsou zdravotníci a kontakty nakažených.

Prevence a kontrola

• včasné rozpoznání a izolace podezřelých případů;
• dodržování zásad hygieny a používání osobních ochranných prostředků (PPE) u zdravotnického personálu;
• bezpečné nakládání s jehlami a dalšími ostrými předměty;
• řízené pohřby a bezpečné zacházení s těly zemřelých;
• kontaktové sledování (contact tracing) a ring-vakcinační strategie během epizod výskytu.

Informovanost, rychlá reakce veřejného zdravotnictví a dostupnost podpůrné péče jsou klíčové pro omezení šíření a snížení úmrtnosti.

Historie a výskyt

Virus byl poprvé identifikován v roce 1976 současně v oblasti blízko řeky Ebola v tehdejším Zairu (dnešní Demokratická republika Kongo) a také v Súdánu. Vyskytuje se zejména v subsaharské Africe, v jednotlivých epizodách se však objevily i importované případy v Evropě a ve Spojených státech, obvykle spojené s cestováním nebo převozem pacientů. Některé druhy viru byly nalezeny i u zvířat jinde ve světě (např. Reston v Asii), ale lidské případy mimo Afriku jsou vzácné.

Důležité poznámky

• přežití výrazně závisí na rychlosti poskytnutí kvalitní lékařské péče;
• osoby, které se zotavily z eboly, mohou mít dlouhodobé komplikace (např. únava, bolesti kloubů, oční problémy) a virus může přetrvávat v některých tkáních—proto jsou doporučení ohledně bezpečného pohlavního styku a sledování po vyléčení důležitá;
• boj s ebolou spočívá jak v lékařské péči, tak v komunitních opatřeních jako je zlepšení hygieny, snížení rizikových pohřbů a monitorování živočišných rezervoárů (např. netopýři jsou považováni za pravděpodobné přirozené rezervoáry).

Pokud máte podezření na kontakt s virem nebo příznaky podobné ebolě, obraťte se okamžitě na místní zdravotnické orgány — včasné oznámení a izolace významně zvyšují šanci na úspěšnou léčbu a zabraňují šíření infekce.

Přenos

Virus ebola, který způsobuje onemocnění lidí, žije v krvi a jiných tekutinách a vlhkých věcech některých druhů zvířat, která nejsou lidmi, aniž by je zabíjel. Vědci se domnívají, že zvířata, v nichž žije, jsou především některé druhy opic nebo kaloňů. Když se lidé dotknou zvířat s tímto virem nebo vlhkých věcí, které z těchto zvířat pocházejí, mohou onemocnět.

Ebolou se nelze nakazit vzduchem ani v blízkosti nemocných lidí. Virus se může dostat pouze z tekutin do těla člověka. To znamená, že ebolou se lze nakazit dotykem krve, slin, hlenu, spermatu, průjmu, zvratků nebo jiných tekutin, které vycházejí z těla nemocného.

Pokud člověk na nemoc nezemře, může ještě téměř dva měsíce poté, co přestane být nemocný, nakazit další lidi pohlavním stykem. Je to proto, že virus může být v mužově spermatu i po dlouhé době.

1. Jakmile se virus dostane do lidského těla přes slizniční povrchy, odřeniny nebo poranění kůže nebo přímým přenosem rodiči, spojí se s buňkami vystýlajícími dýchací cesty, oči nebo tělní dutiny.

2. Napadá makrofágy a dendritické imunitní buňky a uvolňuje svůj genetický obsah. Exploze buněk spustí sekreci prozánětlivých cytokinů, které iniciují "cytokinovou bouři". Genetický materiál přebírá buněčný mechanismus, aby se mohl replikovat; vznikají nové kopie viru, které se uvolňují do systému.

3. Virus pak napadá slezinu, ledviny a dokonce i mozek. Z cév uniká krev a tekutina do okolních tkání. Toto atypické srážení a zároveň krvácení se projevuje navenek v podobě vyrážek.

4. Virus způsobuje selhání dalších životně důležitých orgánů, jako jsou játra a plíce. Ve skutečnosti je schopen napadat téměř všechny lidské buňky prostřednictvím různých mechanismů uchycení pro každý typ buněk (s výjimkou lymfocytů). Právě buňky, které mají bojovat proti infekci, jsou využívány jako přenašeče k šíření infekce do dalších částí těla

5. Bylo zjištěno, že buňky infikované ebolou nepodléhají normální apoptóze, ale vykazují vakuolizaci a známky nekrózy.

3D lékařská animace viru ebola


Přehrávání médií Jednoduché video s vysvětlením viru ebola

Otázky a odpovědi

Otázka: Co je to virus ebola?

Otázka: Kolik typů viru Ebola existuje?

Otázka: Jaké příznaky způsobuje nákaza virem Ebola?

Otázka: Jak smrtelná je infekce virem ebola?

Otázka: Kde byl zjištěn první případ eboly?

Hledání podle dopisu