DSM IV

Víceosý systém

Při stanovení diagnózy podle DSM je třeba uvést pět různých "os" neboli kategorií informací.

Osa I: Zde je uvedena většina duševních poruch. Je třeba uvést název stavu i přidělený kód. Uvedou se zde například typy ADHD, deprese, úzkosti a poruchy autistického spektra. Osoba může mít pouze jednu diagnózu v rámci osy I nebo více než jednu.

Osa II: Pokud má osoba mentální retardaci (mentální postižení) nebo poruchu osobnosti, je uvedena zde.

Osa III: Pokud má osoba zdravotní potíže, jsou uvedeny zde.

Osa IV: Na této ose se zaznamenává, zda má osoba určité druhy "psychosociálních stresorů". Existuje několik stanovených kategorií psychosociálních stresorů: Problémy s primární podporou (například konflikty v rodině); problémy se sociálním prostředím (například osoba má špatné sociální dovednosti a málo přátel); ekonomické problémy (například chudoba nebo ztráta zaměstnání); problémy s bydlením (například špatné bydlení nebo bezdomovectví); problémy se vzděláváním (například školní neúspěch); problémy s přístupem ke zdravotním službám; a "jiné" stresory.

Osa V: Pro tuto osu vybere odborník na duševní zdraví číslo, které shrnuje, jak moc je osoba ovlivněna svými duševními problémy a jak dobře funguje ve svém životě. Odborník používá škálu zvanou Globální hodnocení fungování (GAF), která vysvětluje, co jednotlivá čísla znamenají. Skóre dané osoby se nazývá "skóre GAF".

Víceosý systém DSM má několik výhod. Pět os shrnuje všechny informace, které jsou pro odborníky na duševní zdraví při léčbě člověka nejdůležitější. Poskytují přehled o nejdůležitějších věcech, které ovlivňují duševní zdraví člověka. Úplná diagnóza DSM je také pro odborníky na duševní zdraví jako společný jazyk. I když se jedná o různé odborníky, kteří jsou z různých specializací nebo dokonce mluví různými jazyky, všichni budou diagnóze DSM rozumět.

Organizace

Stavy v DSM jsou rozděleny do kategorií. Tyto kategorie jsou:

(1) Poruchy obvykle diagnostikované v kojeneckém, dětském a adolescentním věku. Například: typy ADHD, mentální retardace, poruchy autistického spektra a porucha opozičního vzdoru (ODD).

(2) Delirium, demence, amnestie a další kognitivní poruchy. Tyto poruchy způsobují problémy s myšlením a pamětí.

(3) Duševní poruchy způsobené obecným zdravotním stavem, které nejsou jinak klasifikovány. Jedná se o poruchy, které jsou způsobeny zdravotním problémem.

(4) Poruchy související s návykovými látkami. Jedná se o stavy, které souvisejí s užíváním, zneužíváním nebo závislostí na nelegálních drogách, alkoholu nebo jiných látkách (např. kofeinu a nikotinu). Do této kategorie patří také stavy způsobené odvykáním od těchto látek.

(5) Schizofrenie a jiné psychotické poruchy. Patří sem všechny různé typy schizofrenie a další poruchy, které způsobují psychózu (ztrátu kontaktu s realitou).

(6) Poruchy nálady. Patří sem různé druhy bipolární poruchy a deprese.

(7) Úzkostné poruchy. Například: Obsedantně-kompulzivní porucha (OCD); posttraumatická stresová porucha (PTSD); generalizovaná úzkostná porucha.

(8) Somatiformní poruchy. Lidé s těmito poruchami mají mnoho fyzických příznaků, jako jsou bolesti nebo žaludeční problémy. Předpokládá se však, že tyto příznaky nejsou způsobeny skutečnou zdravotní poruchou. Místo toho se předpokládá, že jsou způsobeny psychickými problémy. Příkladem je hypochondrie, kdy se člověk neustále obává, že má vážné zdravotní problémy, i když je nemá. Dalším stavem v této kategorii je tělesná dysmorfická porucha, kdy člověk nenávidí své tělo nebo jeho část.

(9) Faktické poruchy. Lidé s těmito poruchami zveličují nebo si vymýšlejí zdravotní problémy. Mohou to dělat proto, že tím získají věci, které chtějí (například pozornost a sympatie).

(10) Disociativní poruchy. Tyto poruchy způsobují, že člověk má problémy s pamětí, vědomím a správným vnímáním (viděním a chápáním) věcí. Osoba se také může cítit odpojená od své identity (svého pohledu na sebe sama a na to, kým je). Nejznámějším stavem v této kategorii je disociativní porucha identity (DID) (dříve se nazývala "mnohočetná porucha osobnosti").

(11) Poruchy sexuální a genderové identity. Mezi sexuální poruchy patří parafilie, kdy člověka sexuálně přitahují objekty nebo druhy sexuální aktivity, které nejsou normální. Například pedofilie (sexuální přitažlivost k dětem) je typem parafilie. Dalším typem sexuální poruchy je sexuální dysfunkce (problémy se sexuálním výkonem). Do této kategorie patří také porucha pohlavní identity, kdy se člověk cítí být příslušníkem jednoho pohlaví, ale má tělo jiného pohlaví.

(12) Poruchy příjmu potravy. Dva hlavní typy poruch příjmu potravy jsou mentální anorexie a mentální bulimie.

(13) Poruchy spánku. Například: nespavost.

(14) Jinak nespecifikované poruchy kontroly impulzů. Jedná se o poruchy, při kterých mají lidé problémy s ovládáním svých nutkání něco dělat. Například: trichotillomanie (kdy si člověk vytrhává vlasy z těla) a intermitentní explozivní porucha (kdy má člověk náhlé výbuchy hněvu).

(15) Poruchy přizpůsobení. Při těchto poruchách má člověk potíže s přizpůsobením se něčemu stresujícímu ve svém životě nebo s tím, že si na něco zvykne.

(16) Poruchy osobnosti. Tyto diagnózy lze stanovit pouze dospělým osobám. Například: Antisociální porucha osobnosti; hraniční porucha osobnosti.