I s tečkou a bez tečky jsou dvě různá písmena turecké abecedy. Jedno z nich (İ, i) má nad sebou tečku a druhé (I, ı) ji nemá. To platí jak pro velkou, tak pro malou podobu písmen (viz obrázek).

I bez tečky má zvuk /ɯ/, zatímco İ s tečkou má zvuk /i/. Pro ukázku jejich výslovnosti uvádíme dva příklady:

  • İstanbul /isˈtanbuɫ/ (začíná na i, nikoli na ı).
  • Diyarbakır /dijaɾˈbakɯɾ/ (první a poslední samohláska se píše a vyslovuje odlišně)

Některé další turkické jazyky, které používají latinku, jako ázerbájdžánština a tatarština, také používají oba druhy I. Ve všech těchto jazycích, včetně turečtiny, však písmeno j nemá tečkovanou ani beztečkovou podobu, tečka je pouze na malém písmenu (J, j), stejně jako v indoevropských jazycích.