Východní písmo Nagari (bengálsko-asámské)

Bengálsko-asamské písmo nebylo vytvořeno pro zápis určitého jazyka, ale bylo hlavním písmem ve východních oblastech středověké Indie. Toto písmo se používalo také k zápisu sanskrtu. V této oblasti byly hinduistické eposy (Mahábhárata, Rámájana atd.) psány staršími verzemi písma Eastern Nagari v této oblasti. Po skončení středověku vystřídal sanskrt v této oblasti písmo páli, které se stalo novým spisovným jazykem. Z místních dialektů páli se nakonec vyvinuly bengálština, ásámština a další příbuzné jazyky. V 15. a 16. století používal Sankardev toto písmo k sepsání svých spisů v assámštině. Madhava Kandali ho ve 14. století použil k napsání ásámské Rámájany. Pozdější ahomští králové jej používali také k psaní burandži, ahomské kroniky, v asámštině. Existuje bohaté dědictví východoindické literatury psané tímto písmem, které se dodnes příležitostně používá k zápisu sanskrtu.

Stejně jako dévanágarí používá i východonágarí desítky souhláskových shluků. Ty jsou reprezentovány různými a někdy značně nepravidelnými znaky. Naučit se číst toto písmo je tedy komplikováno velkým rozsahem celého souboru znaků a jejich kombinací, který čítá asi 500 znaků. Přestože snahy o standardizaci písma pro bengálštinu pokračují v takových významných centrech, jako je Bangla Academy v Dháce (Bangladéš) a Paschimbanga Bangla Akademi v Kalkatě (Západní Bengálsko, Indie), jednotný pravopis pro bengálštinu neexistuje, protože mnoho lidí nadále používá různé archaické formy písmen. Z různých regionálních variant v rámci tohoto písma existují dnes ve formalizovaném systému pouze bengálské a ásámské varianty.

Zdá se, že potřeba psát východní nagarí na počítačích bude mít velký vliv na jeho standardizaci. Zhruba od roku 2001 se pracuje na vývoji písem Unicode a zdá se pravděpodobné, že se rozdělí na dvě varianty, tradiční a moderní.

V tomto a dalších článcích na Wikipedii, které se zabývají asámštinou a bengálštinou, je spolu s transkripcí IPA uvedeno i schéma romanizace používané lingvisty specializujícími se na asámskou a bengálskou fonologii.

Samohlásky

• Asámské samohlásky
• Bengálské samohlásky
• Maithilské samohlásky

V současné době má písmo 11 samohláskových písmen, která vyjadřují sedm samohlásek bengálštiny a osm samohlásek ásámštiny, spolu s řadou samohláskových diftongů. Všechna tato samohlásková písmena se používají jak v assámštině, tak v bengálštině. Některé samohlásky mají v závislosti na slově různé zvuky. Existuje řada samohláskových rozdílů, které jsou zachovány v systému písma, ale v moderní mluvené bengálštině nebo asámštině se takto nevyslovují. Například písmo má dvě písmena pro samohlásku [i] a dvě písmena pro samohlásku [u]. Tento rozdíl vznikl v době, kdy se východonagarijština používala k zápisu sanskrtu, jazyka, který měl krátké [i] a dlouhé [iː] a krátké [u] a dlouhé [uː]. Tato písmena se v písmu zachovala s tradičními názvy "krátké i" a "dlouhé i" atd., přestože se v běžné řeči již jinak nevyslovují.

Dvě další modifikované samohlásky, অ' a অ্যা, se nepovažují za písmena východonagarijského písma, ale často se používají v assámštině a bengálštině (v tomto pořadí) k vyjádření některých samohlásek, pokud by zamýšlená výslovnost byla jinak nejednoznačná. Posledně jmenovaná hláska, která se používá v bengálštině, se často používá k přepisu textů původně psaných jinými abecedami, zejména latinkou.

Samohlásky mohou být použity ve spojení se souhláskami k úpravě jejich výslovnosti (např. ক, kô). Pokud není k dispozici znak s diakritikou pro samohlásku, je výchozí samohláska "অ" (ô) pro danou souhlásku. Podle tohoto pravidla se například písmeno চ vyslovuje jako cho. Pro zaznamenání absence samohlásky lze pod souhlásku napsat hôsôntô (্), např. দ্ d.

Souhlásky

Názvy souhláskových písmen ve východním nagarském jazyce jsou obvykle jen hlavní výslovnost souhlásky a vlastní samohláska "অ" ô. Protože se vlastní samohláska nepíše, vypadají názvy většiny písmen shodně se samotným písmenem (např. název písmene "ঘ" je samotné ঘ ghô, nikoliv gh). Některá písmena, která v moderní ásámštině a bengálštině ztratila svou charakteristickou výslovnost, mají stejnou výslovnost s jinými písmeny. Například proto, že souhláskový foném /n/ je zastoupen souhláskami ন, ণ nebo ঞ (v závislosti na pravopisu konkrétního slova). Tato písmena se nenazývají jednoduše nô. Místo toho se nazývají "zubní nô", "mozkové nô" a niô. Podobně foném /ʃ/ v bengálštině a /x/ v ásámštině lze zapsat jako "palatální shô/xhô" শ , "cerebrální shô/xhô" ষ nebo "dentální sô/xô" স v závislosti na konkrétním slově.

Číslice

Východní písmo Nagari má vlastní sadu číslic.