Příbuzenství ("pokrevní příbuzenství", z latinského consanguinitas) znamená být ve stejném příbuzenském vztahu s jinou osobou. Příbuzenství také znamená být potomkem stejného předka jako jiná osoba. Zákony mnoha jurisdikcí stanovují stupně příbuzenství při zákazu sexuálních vztahů a manželství. Pravidla příbuzenství se rovněž používají k určení dědiců pozůstalosti. Ta jsou podle zákonů, které upravují dědění ze zákona. Ty se v jednotlivých jurisdikcích liší.
Definice a základní rozdělení
Příbuzenství lze rozčlenit podle směru vztahu:
- Přímé (lineární) příbuzenství – vztah mezi předkem a potomkem, např. rodič a dítě, prarodič a vnouče.
- Postranní (kolaterální) příbuzenství – vztah mezi osobami, které mají společného předka, ale nejsou jeden druhému předkem, např. sourozenci, strýc/teta a neteř/synovec, bratranci a sestřenice.
Kromě pokrevního příbuzenství existuje i příbuzenství z manželství (tzv. "affinity") a právní příbuzenství vzniklé adopcí. Právní postavení adoptovaného dítěte bývá ve většině systémů z hlediska dědění a některých dalších práv ekvivalentní pokrevnímu příbuzenství.
Stupně příbuzenství – jak se počítají
Nejběžnější způsob výpočtu (kontinentální/civil-law metoda) určuje stupeň příbuzenství jako počet "kroků" mezi dvěma osobami přes nejbližšího společného předka. Podle této metody platí např.:
- rodič a dítě = 1. stupeň (jedno "přeskočení")
- prarodič a vnouče = 2. stupeň
- sourozenci = 2. stupeň (osoba → rodič → druhá osoba = 2 kroky)
- strýc/teta a synovec/neteř = 3. stupeň
- bratranci a sestřenice (první bratranci) = 4. stupeň
Existují i jiné historické nebo církevní metody počítání (např. kanonické počítání), proto se konkrétní číslování může lišit podle právního řádu. Pro právní účely je důležité vždy ověřit způsob výpočtu v dané jurisdikci.
Zákonná omezení, manželství a trestnost
Většina států zakazuje manželství a někdy i sexuální styky mezi blízkými příbuznými. Typická pravidla bývají:
- zákaz v přímé linii (rodič–dítě, prarodič–vnouče),
- častý zákaz mezi sourozenci (včetně polovičních sourozenců),
- u příbuzných v postranní linii (např. strýc–neteř) se omezení liší podle právního řádu — někde je zákaz, jinde je možný jen s výjimkou či speciálním povolením,
- manželství mezi bratranci a sestřenicemi je v některých zemích povoleno, v jiných regulováno či zakázáno.
Kromě občanskoprávních zákazů mohou existovat i trestněprávní sankce za incest. Zároveň legislativa často rozlišuje mezi příbuzenstvím pokrevním, příbuzenstvím vzniklým adopcí a příbuzenstvím z manželství, když stanovuje práva a zákazy.
Dědictví a určení dědiců
V případě dědění ze zákona (bez závěti) zákony obvykle určují pořadí dědiců podle příbuzenství. Obvyklý pořadí je:
- potomci zůstavitele (děti, vnuci) — zpravidla první linie dědění,
- manžel/manželka (je-li uveden v zákoně se zvláštním postavením),
- rodiče a dále předci (prarodiče),
- sourozenci a jejich potomci,
- v širším smyslu další kolaterální příbuzní (strýcové, bratranci apod.).
Způsob dědění, pořadí právních nároků i existence zákonného podílu manžela se velmi liší podle právních systémů. Adoptované děti jsou obvykle právně rovnocenné pokrevním dětem z hlediska dědictví; vztahy pouze z manželství (švagrové, členy rodiny "přidružené" manželstvím) obvykle bez speciálního ustanovení dědictví nezískávají.
Speciální případy a praktické poznámky
- Poloviční sourozenci (sdílející jednoho rodiče) jsou v mnoha systémech považováni za příbuzné ve stejném stupni jako plní sourozenci.
- Příbuzenství vzniklé sňatkem (švagr/švagrová, tchán apod.) se často nazývá příbuzenstvím z manželství a má odlišná práva a omezení než pokrevní příbuzenství.
- U mezinárodních situací (např. dědictví přes hranice) je třeba zohlednit kolizní pravidla a místní právo, které rozhodují, který právní řád se použije.
V otázkách konkrétního vyloučení manželství, trestnosti či nároků na dědictví vždy platí, že detailní pravidla závisí na příslušných jurisdikcích. Doporučuje se proto konzultovat místní právní předpisy nebo právníka specializovaného na rodinné či dědické právo.