Dido, královna Kartága
Staří řečtí a římští spisovatelé uváděli, že Dido byla zakladatelkou a první královnou Kartága. Kartágo bylo město v zemi dnes známé jako Tunisko. Dido žila v 9. století př. n. l. (asi před 3000 lety). Některé části jejího života mohou být pravdivé. Jiné části jsou mýty. Nejznámější je z příběhu o ní v Aeneidě římského básníka Vergilia. V některých spisech o ní se jí říká Alyssa nebo Elissa. Jako bohyně byla uctívána také ve starověkém Kartágu.
Smrt Didony od německého malíře Heinricha Friedricha Fügera
Rané příběhy o jejím životě
Nejstarší příběh o Didoně napsal Timaios. Byl to starořecký historik, který žil ve 3. století př. n. l. O sto let později o ní psal římský historik Pompeius Trogus. Jeho vyprávění o ní je dnes ztraceno, ale pozdější římský historik Justin napsal shrnutí Trogova příběhu. V příbězích Timaea a Troga byla Dido dcerou krále Týru (města v zemi dnes známé jako Libanon). Byla provdána za Acerba, který byl Herkulovým knězem. Když Didonin bratr Pygmalion zabil Acerba, Didona utekla. Některé své lidi vzala s sebou. Nejprve odešli na Kypr a poté na severní pobřeží Afriky na místo, které je dnes známé jako Tunisko.
Když dorazili do Afriky, požádala Dido berberského vládce, muže jménem Iarbus, zda by mohla koupit nějakou půdu pro svůj lid a založit město. Řekl jí, že může koupit tolik půdy, kolik pokryje kůží z mrtvého vola. Řekla svým lidem, aby kůži rozřezali na velmi tenké proužky. Všechny proužky rozprostřeli, aby vyznačili hranice. Tím získali velmi velký kus půdy. Dido a její lidé na pozemku postavili město. Město dostalo jméno Kartágo a Dido byla jeho první královnou. Kartágo se rozrostlo a stalo se velmi bohatým městem. Odešlo tam žít také mnoho Berberů.
Když Iarbus viděl, jak bohaté město Kartágo je, chtěl se s Dídó oženit. Řekl jí, že pokud si ho nevezme, rozpoutá válku s Kartágem. Dido si Iarba vzít nechtěla. Stále milovala svého manžela Acerba (Sychea). Před svatbou s Iarbem rozdělala velký oheň. Řekla mu, že oheň je obřad na počest Acerba. Řekla, že až obřad skončí, stane se Iarbus jejím novým manželem. Místo toho vylezla na hranici, kde hořel oheň. Pak se zabila mečem. Po její smrti ji obyvatelé Kartága uctívali jako bohyni. Kartágo zůstalo po 600 let velmi bohatým a mocným městem. V roce 146 př. n. l. bylo zničeno Římem.
Dido kupuje pozemky pro Kartágo
Aeneas a Dido na obraze Pierre-Narcisse Guérina
Aeneas a Dido
Dido je dnes nejznámější díky příběhu, který se o ní vypráví ve 3. a 4. knize Vergiliovy Aeneidy. Vergiliův příběh o počátcích Didonina života se velmi podobá těm, které vyprávěli Timaios a Trogus. Jeho vyprávění o tom, jak zemřela, je však velmi odlišné. Ve Vergiliově příběhu odchází Aeneas, princ ze starověkého města Tróje, po prohrané válce proti Řekům (Trojská válka) do Kartága. Aeneas a Dido se do sebe zamilují. Aeneas se rozhodne zůstat v Kartágu s Dídó. Bůh Jupiter však pošle Merkura, aby Aeneovi oznámil, že musí Kartágo opustit a odejít do Itálie. Aeneas nechce odejít, ale ví, že musí udělat, co Jupiter žádá. Se svými muži odplouvá z Kartága. Dido je velmi smutná a velmi rozzlobená. Rozdělá velký oheň, aby spálila všechny věci, které patřily Aeneovi. Pak vyleze na vrchol ohně a zabije se mečem, který dala Aeneovi, když poprvé přišel do Kartága.
Většina lidí tvrdí, že Vergilius byl prvním spisovatelem, který vymyslel příběh o Aeneovi a Didoně. Jiní se domnívají, že nápad převzal z dlouhé básně Gnaea Naevia Bellum Poenicum (Punské války). Většina Naeviovy básně je ztracena, takže je těžké to s jistotou určit.
Od Vergiliových časů bylo o jeho příběhu o Aeneovi a Didoně napsáno mnoho divadelních her a oper. Christopher Marlowe o nich napsal hru v roce 1583. Jmenovala se Dido, královna Kartága. Henry Purcell o nich v roce 1688 složil operu s názvem Dido a Aeneas.
Italský básník Pietro Metastasio použil Vergiliův příběh také pro libreto (příběh a slova k opeře). Jmenovala se Didone abbandonata. (Její název znamená italsky Dido Abandoned.) První operu, která Metastasiovo libreto použila, složil Domenico Sarro v roce 1724. V následujících 100 letech použilo toto libreto více než 40 oper jiných skladatelů.
