Nicola (Antonio) Porpora (nebo Niccolò Porpora) (17. srpna 1686 – 3. března 1768) byl italský hudební skladatel a jeden z nejznámějších učitelů zpěvu období baroka. Složil více než 40 oper a vedle nich také četné kantáty, oratoria, sonáty pro housle a různá díla chrámové hudby. Jeho jméno je dodnes spojováno s mistrovstvím v komponování árii a s vynikající vokální pedagogikou.

Život a kariéra

Porpora se narodil v Neapoli a hudebně se vzdělával v tamní bohaté operní tradici. Během své kariéry působil v několika evropských hudebních centrech – mimo jiné v Neapoli, Benátkách, Vídni a v 30. letech 18. století také v Londýně, kde se podílel na činnosti tzv. Opera of the Nobility, konkurující tehdy Georgu Frideriku Händelovi. V závěru života se vrátil do Neapole, kde v roce 1768 zemřel.

Hudební styl a dílo

Porporovy skladby jsou charakteristické zpěvnou melodičností, akcentem na výraznou vokální linii a technickou náročností arii přizpůsobenou konkrétním pěvcům – především kastrátům, kteří v té době dominovali operní scéně. Používal formu da capo árie a umně kombino­val dramatické potřeby libreta s možnostmi vokální virtuozity. Kromě operních děl psal i komorní skladby, kantáty a duchovní hudbu, které dokumentují jeho všestrannost jako skladatele.

Učení a pedagogický odkaz

Porpora proslul jako vyhledávaný učitel zpěvu. Mezi významné osobnosti, které u něj studovaly zpěv a hudbu, patřili například básník Pietro Metastasio, skladatel Joseph Haydn, bavorská princezna Marie Antonie a slavní kastrátští pěvci Farinelli a Caffarelli. Jeho pedagogika kladla důraz na čistotu frazování, kontrolu dechu, zdokonalení koloratur a individuální přizpůsobení výuky hlasovým možnostem žáka. Mnozí z jeho žáků pak prosadili nové interpretační postupy v celé Evropě.

Význam a dědictví

Porpora měl silný vliv na podobu italské opery 18. století i na vývoj pěvecké techniky. I když některá jeho operní díla dnes hrají menší roli v repertoáru než díla některých soudobých autorů, jeho vliv je patrný v předávání tradice belcanta a v pedagogické linii, kterou dál rozvíjeli jeho žáci. Moderní zájem o historicky poučenou interpretaci a obrození barokní vokální techniky vedl k částečnému obnovení zájmu o jeho díla a metody výuky.

Výběr děl a prameny

  • Více než 40 oper (v mnoha případech psaných pro konkrétní pěvce a operní scény).
  • Desítky kantát, oratorií a sakrálních skladeb.
  • Sonáty a instrumentální skladby pro housle a sólové nástroje.

Pro bližší studium Porporova života a děl je vhodné konzultovat odbornou literaturu o italské opeře 18. století, prameny z archivů ope­ris­ten i moderní edice jeho skladeb, které čerpají z dochovaných autografů a pramenů.