Miles Davis

Raný život

Davis se narodil v roce 1926 v Altonu ve státě Illinois. Jeho otec Miles Dewey Davis mladší byl zubař. V roce 1927 se rodina přestěhovala do East St. Louis. Vlastnili také velký ranč v severním Arkansasu, kde se Davis naučil jezdit na koni.

Davisova matka Cleota Mae (Henry) Davisová chtěla, aby se naučil hrát na klavír. Byla dobrou bluesovou pianistkou, ale synovi to neřekla. Davis se začal učit hudbě ve 13 letech, kdy mu otec dal trubku a zařídil mu lekce u místního hudebníka Elwooda Buchanana. Buchanan naučil Davise hrát na trubku bez vibrata a Davis tak vždy hrál. Buchanan prý Davise plácl přes klouby pokaždé, když začal používat silné vibrato. Davis později řekl: "Dávám přednost kulatému zvuku bez postoje, jako kulatý hlas s ne příliš velkým tremolem a ne příliš velkým základním basem. Prostě přesně uprostřed. Když se mi nepodaří dosáhnout takového zvuku, nemůžu hrát nic."

Když mu bylo 16 let, hrál Davis profesionálně na trubku, když zrovna nechodil do školy. V 17 letech hrál rok v kapele kapelníka Eddieho Randla. Saxofonista Sonny Stitt se snažil Davise přesvědčit, aby se připojil ke kapele Tinyho Bradshawa, ale Davisova matka chtěla, aby Davis dokončil poslední ročník střední školy.

V roce 1944 navštívila East St. Louis skupina Billyho Eckstina. V kapele hráli Dizzy Gillespie a Charlie Parker a Davis se k nim připojil jako třetí trumpetista, když trumpetista Buddy Anderson onemocněl. Když kapela odjela dokončit turné, Davisovi rodiče ještě chtěli, aby dokončil studium.

Newyorská léta (1944-48)

Po maturitě v roce 1944 se Davis přestěhoval do New Yorku, kde studoval na Juilliard School of Music.

Když přijel do New Yorku, většinu času se snažil navázat kontakt s Charliem Parkerem, i když mu někteří lidé říkali, že by to neměl dělat. Když Parkera našel, Davis se zapojil do jam sessions, které se konaly každý večer ve dvou harlemských nočních klubech, Minton's Playhouse a Monroe's. Těchto seancí se účastnili i další slavní hudebníci jako Thelonious Monk a Kenny Clarke.

Davis opustil Juilliard předčasně, protože nejprve požádal o svolení svého otce. Výuka na Juilliardu se mu nelíbila, protože se podle něj příliš zaměřovala na klasickou evropskou a "bílou" hudbu. Říkal také, že mu hodiny na Juilliardu pomohly pochopit hudební teorii.

Začal profesionálně hrát v mnoha jazzových skupinách a vystupoval v několika klubech na 52. ulici s Colemanem Hawkinsem a Eddiem "Lockjawem" Davisem. V roce 1945 poprvé vstoupil do nahrávacího studia jako člen skupiny Herbieho Fieldse. V roce 1946 pořídil svou první nahrávku jako kapelník, a to se skupinou nazvanou "Miles Davis Sextet plus Earl Coleman and Ann Hathaway". V této době již jako kapelník mnoho nahrávek nepořídil.

Kolem roku 1945 přestal Dizzy Gillespie s Parkerem spolupracovat a Parker najal Davise jako Gillespieho náhradu ve svém kvintetu. Ve skupině dále hráli Max Roach za bicími, Al Haig (později ho nahradili Sir Charles Thompson a Duke Jordan) na klavír a Curley Russell (později ho nahradili Tommy Potter a Leonard Gaskin) jako baskytarista.

S Parkerovým kvintetem Davis několikrát nahrával. Měl sólo v Parkerově charakteristické písni "Now's the Time". Toto sólo vedlo k počátkům jazzového stylu zvaného "cool jazz". Skupina také absolvovala turné po Spojených státech. Během turné v Los Angeles se Parker nervově zhroutil a na několik měsíců odešel do státní psychiatrické léčebny v Camarillu. Davis uvízl v L. A. Zůstal u jazzového hudebníka Charlese Minguse, se kterým hrál hudbu. Později získal práci u Billyho Eckstina na kalifornském turné, které ho přivedlo zpět do New Yorku. V roce 1948 se Parker vrátil z Los Angeles a Davis se opět připojil k jeho skupině.

Hudebníci v Parkerově skupině spolu příliš nevycházeli. Parkerovo chování bylo kvůli jeho drogové závislosti nepředvídatelné. Davis a Roach nesouhlasili s tím, aby Parker najal jako pianistu Duka Jordana, a dali by přednost Budu Powellovi). V prosinci 1948 Davis skupinu opustil po hádce s Parkerem v Royal Roost. Začal pracovat více samostatně s různými skupinami v New Yorku.

Zrození pohody (1948-49)

V roce 1948 se Davis sblížil s kanadským skladatelem a hudebním aranžérem Gilem Evansem. Davis se v Evansově domě scházel s dalšími hudebníky, například s Roachem, pianistou Johnem Lewisem a hráčem na barytonsaxofon Gerrym Mulliganem. Evans byl aranžérem orchestru Clauda Thornhilla a právě zvuk této skupiny, stejně jako příklad Duka Ellingtona, inspiroval k vytvoření velké skupiny zahrnující lesní roh a tubu.

Davis se na projektu podílel velmi aktivně a brzy se stal "jeho projektem". Snažili se dosáhnout zvuku podobného lidskému hlasu nad pečlivě aranžovanými skladbami.

Skupina poprvé hrála v létě 1948 v Royal Roost. Působila až do konce roku 1949 a několikrát se v ní vystřídali hudebníci. Ve skupině bylo mnoho bílých hudebníků, což některé afroamerické jazzové hráče rozzlobilo. Mnozí z nich byli v té době nezaměstnaní. Davis jim však nenaslouchal.

Skupina získala nahrávací smlouvu s Capitol Records a mezi lednem 1949 a dubnem 1950 absolvovala několik nahrávání. Tato hudba byla vydána na albu s názvem Birth of the Cool. Toto album dalo název novému stylu jazzu, který se nazývá "cool jazz". Davis věděl, jak je jeho projekt důležitý, a dokonce odmítl práci v orchestru Duka Ellingtona. Díky této skupině také vzniklo celoživotní přátelství mezi Davisem a Gilem Evansem.