Bjørnstjerne Martinius Bjørnson (8. prosince 1832, Kvikne, Norsko - 26. dubna 1910, Paříž, Francie) byl norský dramatik, spisovatel a básník, který v roce 1903 získal Nobelovu cenu za literaturu.

Jeho otec byl luteránský duchovní, ale Bjørnson organizované náboženství odmítal. Oženil se s Karoline Reimersovou, slavnou divadelní herečkou, a jejich syn Bjørn měl také velký úspěch jako divadelní herec a objevil se v několika raných němých filmech. Jejich dcera Bergljot se provdala za syna Henrika Ibsena Sigurda.

Navštěvoval gymnázium Heltbergs Studentfabrikk v Oslu, kde studoval Henrik Ibsen, ale zanechal studia na univerzitě v Oslu. Ve svých dvaceti letech psal literární recenze pro norské noviny Morgenbladet. V 25 letech napsal svou první inscenovanou hru Mellem Slagene (Mezi bitvami). Jeho hra Paul Lange og Tora Parsberg byla výpovědí o politické toleranci a På Guds veie ("Na Boží cestě") o náboženské toleranci. Mezinárodně nejznámější jsou jeho příběhy z rolnického života v Norsku. Jeho román Synnöve Solbakken byl třikrát zfilmován. Bjørnson pracoval také jako divadelní režisér a později působil jako redaktor jiného listu, Aftenbladet, kde psal plamenné liberální úvodníky a vášnivě obhajoval Alfreda Dreyfuse. Jeho báseň "Ano, milujeme tuto zemi" je norskou národní hymnou.

Příčina jeho smrti není známa.

Život a veřejné působení

Bjørnstjerne Bjørnson pocházel z venkovského prostředí, což výrazně ovlivnilo jeho tematiku. Už od mládí se angažoval v kulturním a politickém životě Norska – psal pro noviny, vykonával (až po krátké přestávce) funkce v divadle a byl viditelnou osobností veřejného diskurzu. Byl hlasitým zastáncem liberálních myšlenek, svobody projevu a občanských práv. Aktivně se zapojoval do debat o náboženství, toleranci a národní identitě a otevřeně podporoval i mezinárodní kauzy, například obhajobu Alfreda Dreyfuse ve Francii.

Literární dílo a témata

Bjørnsonova tvorba je velmi různorodá: zahrnuje hry, romány, povídky, básně i politické eseje. V dramatice se často věnoval otázkám mravnosti, politické a náboženské tolerance a konfliktům mezi jednotlivcem a společností. Velkou pozornost věnoval životu norského venkova a prostého lidu, což mu přineslo domácí i mezinárodní uznání. Kromě již zmíněných děl napsal řadu dalších dramat a próz, které utvářely norské realistické a národní literární hnutí 19. století.

Nejslavnější je i jeho autorství textu ke známé písni "Ja, vi elsker dette landet", jejíž hudbu složil Rikard Nordraak; tato píseň se stala symbolem norské národní identity a dnes je považována za národní hymnu.

Nobelova cena a ocenění

V roce 1903 obdržel Bjørnson Nobelovu cenu za literaturu. Komise ocenila jeho rozsáhlé a vlivné dílo, které kombinuje národní témata s hlubokým zájmem o lidské osudy a svobodu jednotlivce. Bjørnson je dodnes považován za jednu z nejvýznamnějších postav norské literatury 19. století a je řazen mezi tzv. „čtyři velké“ (srovnatelně významné autory té doby vedle Henrik Ibsena, Alexander Kiellanda a Jonas Lie).

Dědictví a vliv

Bjørnsonův vliv přesahuje literaturu: jeho politické projevy a aktivismus přispěly k formování moderní norské veřejné sféry a národního sebevědomí, zejména v období, které předcházelo vyhlášení nezávislého norského státu v roce 1905. Jeho realistické a lidsky orientované pojetí literatury ovlivnilo následující generace autorů v Norsku i v širším severském kontextu.

Závěr

Bjørnstjerne Bjørnson zůstává pamětihodnou postavou se širokým polem zájmů: byl básníkem i dramatikem, novinářem i společenským kritikem. Jeho dílo, které spojuje národní témata s univerzálním zájmem o lidské osudy, mu zajistilo místo mezi nejvýznamnějšími spisovateli své doby.