Bjørnstjerne Bjørnson

Bjørnstjerne Martinius Bjørnson (8. prosince 1832, Kvikne, Norsko - 26. dubna 1910, Paříž, Francie) byl norský dramatik, spisovatel a básník, který v roce 1903 získal Nobelovu cenu za literaturu.

Jeho otec byl luteránský duchovní, ale Bjørnson organizované náboženství odmítal. Oženil se s Karoline Reimersovou, slavnou divadelní herečkou, a jejich syn Bjørn měl také velký úspěch jako divadelní herec a objevil se v několika raných němých filmech. Jejich dcera Bergljot se provdala za syna Henrika Ibsena Sigurda.

Navštěvoval gymnázium Heltbergs Studentfabrikk v Oslu, kde studoval Henrik Ibsen, ale zanechal studia na univerzitě v Oslu. Ve svých dvaceti letech psal literární recenze pro norské noviny Morgenbladet. V 25 letech napsal svou první inscenovanou hru Mellem Slagene (Mezi bitvami). Jeho hra Paul Lange og Tora Parsberg byla výpovědí o politické toleranci a På Guds veie ("Na Boží cestě") o náboženské toleranci. Mezinárodně nejznámější jsou jeho příběhy z rolnického života v Norsku. Jeho román Synnöve Solbakken byl třikrát zfilmován. Bjørnson pracoval také jako divadelní režisér a později působil jako redaktor jiného listu, Aftenbladet, kde psal plamenné liberální úvodníky a vášnivě obhajoval Alfreda Dreyfuse. Jeho báseň "Ano, milujeme tuto zemi" je norskou národní hymnou.

Příčina jeho smrti není známa.

Knihy

  • Synnöve Solbakken (1857, román)
  • En glad Gut (Šťastný chlapec) (1860, román)
  • Sigurd Slembe (Sigurd Zlý) (1862, epická báseň)
  • Fiskerjenten (Rybářka) (1868, román)
  • Digte og sange (Básně a písně) (1870, básně)
  • Arnljot Gelline (1870, epická báseň)
  • Magnhild (1877, román)
  • Pochod nevěsty a jiné povídky (1882, povídky)
  • Kapitán Mansana a jiné příběhy (1882, povídky)
  • Rybářka (1882, román)
  • Železnice a hřbitov (1882, román)
  • Det flager i byen og på havnen (Dědictví Kurtů) (1884, román)
  • På Guds veje (Na Boží cestě) (1889, román)
  • Geografi og Kærlighed (1889, román)
  • Tři komedie (1925, sebrané hry, vydáno posmrtně)
  • Tři dramata (1925, sebrané hry, vydáno posmrtně)

Přehrává

  • Mellem Slagene (Mezi bitvami) (1857)
  • Halte-Hulda (1858)
  • Kong Sverre (King Sverre) (1861)
  • De Nygifte (Novomanželé) (1865)
  • Arne: (1866)
  • Šťastný chlapec: (1870): Příběh z norského selského života (1870)
  • En fallit (A Bankruptcy) (1874)
  • Redaktøren (Redaktor) (1874)
  • Kongen (Král) (1877)
  • Kaptejn Mansana (Kapitán Mansana) (1878)
  • Nový systém (1879)
  • Leonarda (1879)
  • Svatební pochod (1882)
  • En Handske (Rukavice) (1883)
  • Nad Ævne (Beyond Powers) (1889)
  • Nad Ævne II (Beyond Powers II) (1895)
  • Laboremus (1901)
  • På Storhove (Ve Storhove) (1902)
  • Daglannet (Dagova farma) (1904)

·         v

·         t

·         e

Nositelé Nobelovy ceny za literaturu

1901 – 1925

Prudhomme (1901) - Mommsen (1902) - Bjørnson (1903) - F. Mistral / Echegaray (1904) - Sienkiewicz (1905) - Carducci (1906) - Kipling (1907) - Eucken (1908) - Lagerlöf (1909) - Heyse (1910) - Maeterlinck (1911) - Hauptmann (1912) - Tagore (1913) - bez ocenění (1914) - Rolland (1915) - Heidenstam (1916) - Gjellerup / Pontoppidan (1917) - bez ocenění (1918) - Spitteler (1919) - Hamsun (1920) - France (1921) - Benavente (1922) - Yeats (1923) - Reymont (1924) - Shaw (1925)

1926 – 1950

Deledda (1926) - Bergson (1927) - Undset (1928) - Mann (1929) - Lewis (1930) - Karlfeldt (1931) - Galsworthy (1932) - Bunin (1933) - Pirandello (1934) - bez ocenění (1935) - O'Neill (1936) - Martin du Gard (1937) - Buck (1938) - Sillanpää (1939) - bez ocenění (druhá světová válka) - Jensen (1944) - G. Mistral (1945) - Hesse (1946) - Gide (1947) - Eliot (1948) - Faulkner (1949) - Russell (1950)

1951 – 1975

Lagerkvist (1951) - Mauriac (1952) - Churchill (1953) - Hemingway (1954) - Laxness (1955) - Jiménez (1956) - Camus (1957) - Pasternak (1958) - Quasimodo (1959) - Perse (1960) - Andrić (1961) - Steinbeck (1962) - Seferis (1963). - Sartre (1964) - Šolochov (1965) - Agnon / Sachs (1966) - Asturias (1967) - Kawabata (1968) - Beckett (1969) - Solženicyn (1970) - Neruda (1971) - Böll (1972) - White (1973) - Johnson / Martinson (1974) - Montale (1975)

1976 – 2000

Bellow (1976) - Aleixandre (1977) - Singer (1978) - Elytis (1979) - Miłosz (1980) - Canetti (1981) - García Márquez (1982) - Golding (1983) - Seifert (1984) - Simon (1985) - Soyinka (1986) - Brodsky (1987). - Mahfúz (1988) - Cela (1989) - Paz (1990) - Gordimerová (1991) - Walcott (1992) - Morrison (1993) - Ōe (1994) - Heaney (1995) - Szymborská (1996) - Fo (1997) - Saramago (1998) - Grass (1999) - Gao (2000)

2001 - současnost

Naipaul (2001) - Kertész (2002) - Coetzee (2003) - Jelinek (2004) - Pinter (2005) - Pamuk (2006) - Lessing (2007) - Le Clézio (2008) - Müller (2009) - Vargas Llosa (2010) - Tranströmer (2011). Mo (2012) - Munro (2013) - Modiano (2014) - Alexijevič (2015) - Dylan (2016) - Ishiguro (2017) - bez formálního ocenění Condé (Cena Nové akademie) (2018) - Tokarczuk (2018) - Handke (2019) - Glück (2020)

Otázky a odpovědi

Otázka: Kdo byl Bjّrnstjerne Martinius Bjّrnson?


Odpověď: Bjّrnstjerne Martinius Bjّrnson byl norský dramatik, spisovatel a básník, který v roce 1903 získal Nobelovu cenu za literaturu.

Otázka: Jaký je jeho rodinný původ?


Odpověď: Jeho otec byl luteránský duchovní, ale Bjّrnson organizované náboženství odmítal. Oženil se se slavnou divadelní herečkou Karolínou Reimersovou a jejich syn Bjّrn měl také velký úspěch jako divadelní herec a objevil se v několika raných němých filmech. Jejich dcera Bergljot se provdala za syna Henrika Ibsena Sigurda.

Otázka: Kam chodil do školy?


Odpověď: Navštěvoval gymnázium Heltbergs Studentfabrikk v Oslu u Henrika Ibsena, ale zanechal studia na univerzitě v Oslu. Ve svých dvaceti letech psal literární recenze pro norské noviny Morgenbladet.

Otázka: Jaké je jedno z jeho nejznámějších děl?


Odpověď: Mezinárodně nejznámější jsou jeho příběhy ze života norských rolníků. Jeho román Synnِve Solbakken byl třikrát zfilmován.

Otázka: Jakým dalším činnostem se kromě psaní věnoval?


Odpověď: Kromě psaní působil Bjّrnson také jako divadelní režisér a později byl redaktorem dalších novin Aftenbladet, kde psal plamenné liberální úvodníky a vášnivě obhajoval Alfreda Dreyfuse.

Otázka: Jakou báseň napsal, která se stala norskou hymnou?



Odpověď: Napsal báseň "Ano, my milujeme tuto zemi", která se stala norskou hymnou.

Otázka: Jak zemřel?


Odpověď: Příčina jeho smrti není známa.

AlegsaOnline.com - 2020 / 2023 - License CC3