Wilhelm Steinitz

Život a kariéra

Steinitz se narodil jako Žid v Čechách, vystudoval matematiku na vídeňské polytechnice a v roce 1861 vyhrál vídeňské šachové mistrovství s výsledkem 31/32. Po účasti na londýnském turnaji v roce 1862 zůstal v Londýně jako profesionální hráč v klubech a kavárnách. Vyhrál řadu zápasů proti všem nejlepším anglickým a dalším hráčům žijícím v Londýně. Tím se etabloval jako jeden z nejlepších hráčů na světě.

Steinitz v roce 1866 porazil Adolfa Anderssena a někteří se domnívají, že by měl být od tohoto data považován za mistra světa.

Kromě šachu byl tento zápas mezníkem v organizaci šachu. Byl to první turnaj, který byl měřen hodinami.^p82 Čas každého tahu se zaznamenával ručně. Součty za jednotlivé hráče se pak mohly sčítat. Jednalo se o první praktický krok, který umožnil zajistit, aby každý hráč měl k dispozici stejný celkový čas na přemýšlení. Vždy bylo problémem, že některým hráčům trvalo mnohem déle než ostatním, a to nespravedlivě. Časování také pomohlo udržet celkový čas na hru v mezích. Nakonec byly zkonstruovány speciální šachové hodiny a tato myšlenka se rozšířila i do dalších her pro dvě osoby, jako je například Go.

Steinitz porazil Johannese Zukertorta v roce 1872 a později v roce 1886. Tento poslední zápas se všichni shodují, že byl o titul mistra světa. Zukertort byl vynikající a chlubivý hráč, který navíc dlouhá léta pobýval v Londýně. Oba muži psali do šachových časopisů a panovala mezi nimi velká rivalita.

Steinitz vyhrál skutečně silný turnaj až v Londýně 1872 a nad Anderssonem skončil až ve Vídni 1873. Ve Vídni 1882 byl stejně první a v Londýně 1883 druhý (za Zukertortem), což byly oba špičkové turnaje. Jeho turnajová hra obecně nebyla tak vynikající jako jeho zápasová hra. V zápasové hře byl ve své době nejlepší: vyhrál 24 zápasů za sebou, dokud ho Lasker neporazil. ^p396

 

Styl

Jako mladší hrál Steinitz útočným stylem, který byl běžný v 60. letech 19. století. Později vyvinul nový poziční styl hry a prokázal, že je lepší než předchozí styl. Jeho nový styl byl kontroverzní a někteří jej dokonce označovali za "zbabělý". Některé Steinitzovy partie ukázaly, že i on dokáže založit stejně divoké útoky jako stará škola.

Steinitz byl hádavý a často se dostával do sporů s jinými šachovými autory. Hojně psal do šachových časopisů a důrazně hájil své názory. Debaty byly ostré a někdy i urážlivé: začalo se jim říkat "inkoustová válka". Počátkem 90. let 19. století byl Steinitzův přístup více přijímán a další generace špičkových hráčů, zejména jeho nástupce na postu mistra světa Emanuel Lasker, uznávala svůj dluh vůči němu.

Lasker shrnul nový styl takto:

"Na začátku hry si nevšímejte hledání kombinací, zdržte se násilných tahů, usilujte o malé výhody, hromaděte je, a teprve po dosažení těchto cílů hledejte kombinaci - a to s veškerou silou vůle a intelektu, protože pak kombinace musí existovat, i když je hluboko skrytá."  

Steinitz v roce 1866  

Spojené státy americké

Steinitz odešel z Anglie do Spojených států v roce 1886 a v roce 1888 získal americké občanství.

Byl přijat s nadšením, sehrál několik exhibic, mnoho příležitostných partií, zápas o 50 liber s bohatým amatérem a o něco vážnější zápasy s profesionály z Nového světa. Zápas s kubánským mistrem Celso Golmayo Zúpidem byl přerušen, když Steinitz vedl (osm výher, jedna remíza, jedna prohra). Jeho hostitelé mu dokonce zprostředkovali návštěvu New Orleansu, kde žil Paul Morphy.

V New Yorku hrál zápasy se Zukertortem (St. Louis 1883), dvakrát s Rusem Michailem Čigorinem (Havana 1889 a 1892), Isidorem Gunsbergem (New York 1890/91). A konečně dva prohrané zápasy s Emanuelem Laskerem (Philadelphia/New York/Montreal 1894 a Moskva 1896/97). Všechny tyto zápasy byly o titul mistra světa. Dále tucet zápasů proti menším mistrům, včetně čtyř proti J. H. Blackburnovi, přednímu anglickému profesionálovi.

 
Steinitzův soupeř a nepřítel Johannes Zukertort s ním prohrál zápasy v letech 1872 a 1886. Ve druhém zápase se Steinitz stal nesporným mistrem světa.

Hodnocení

V knize šachového turnaje v Hastingsu z roku 1895, kterou napsali hráči společně, je Steinitz popsán takto:

"Pan Steinitz si stojí vysoko jako teoretik i jako spisovatel; má silné pero, a když chce, umí používat expresivní angličtinu. Zjevně se snaží být spravedlivý jak k přátelům, tak k nepřátelům, ale zdá se, že někdy nevidí, že je v tomto ohledu koneckonců podobný mnoha jiným. Je vybaven vynikajícím intelektem a má nesmírnou zálibu ve hře, takže má sklon ztrácet ze zřetele všechny ostatní ohledy, jak lidské, tak obchodní. Šachy jsou jeho život a duše, jediná věc, pro kterou žije."

Steinitz zemřel v chudobě a několik posledních let strávil v newyorské psychiatrické léčebně. Jeho druhá žena a dvě malé děti ho přežily a na jejich pomoc byl vybrán fond ve výši 1050 dolarů.

 
Pamětní deska Viléma Steinitze v pražské čtvrti Josefov.