V hudbě je bič nebo slapstick bicí nástroj. Skládá se ze dvou kusů dřeva spojených pantem. Kusy dřeva se o sebe plácají. Tím vzniká zvuk podobný biči. Na každém z kusů dřeva je rukojeť, aby je hráč mohl držet a plácat jimi o sebe, aniž by si přitom zachytil prsty.
Bič je často slyšet v moderních orchestrech, kapelách a skupinách bicích nástrojů. Příklady biče v klasické hudbě můžeme slyšet na začátku Ravelova klavírního koncertu (3. věta) a v Brittenově Průvodci mladého člověka orchestrem.
Existuje ještě jeden typ biče, u kterého je jedno prkno delší než druhé. Lze na něj hrát jednou rukou. Hráč nástrojem rychle zatřese a malé prkénko se od velkého vzdálí a pak na něj opět plácne. Vydává jiný druh zvuku než bič a správně se nazývá slapstick. Používalo ji několik skladatelů včetně Mahlera, Richarda Strausse, Ravela, Musorgského a Hindemitha. První bič byl zkonstruován ve 14. století.
