Pomocná mise OSN pro Rwandu

Přehled genocidy

Při genocidě je mnoho nebo všichni lidé z určité skupiny zabiti kvůli svému etnickému původu, náboženství nebo politickým názorům. Při genocidě ve Rwandě byli kvůli svému etnickému původu zabíjeni příslušníci etnické skupiny zvané Tutsiové (abatutsi). Vrahy byli extremističtí příslušníci jiné etnické skupiny zvané Hutuové (abahutu). Vrazi z řad Hutuů zabíjeli i další Hutuy, jejichž politické přesvědčení nebylo tak extrémní jako jejich.

V roce 1994 byli téměř všichni Rwanďané (85 %) Hutuové. Po mnoho let však měla tutsijská menšina větší moc a řídila rwandskou vládu. V letech 1990-1993 vedly obě skupiny občanskou válku o to, kdo bude vládu kontrolovat. Tato válka skončila mírovou smlouvou v roce 1993. Jedním z důvodů zapojení mise UNAMIR bylo zajistit, aby obě strany tuto dohodu dodržovaly.

Dne 6. dubna 1994 však bylo sestřeleno letadlo s prezidenty Rwandy a Burundi. Oba prezidenti byli Hutuové. Nikdo s jistotou neví, kdo letadlo sestřelil. Hutuští extremisté však obvinili tutsijskou povstaleckou skupinu a hned začali Tutsije zabíjet. Toho dne začala rwandská genocida.

Pozadí

V OSN nebylo mnoho zemí, které by měly zájem vyslat do Rwandy mírové jednotky, a to ani před začátkem genocidy. Francie byla spojencem vlády vedené Hutuy a nechtěla proti ní bojovat. Spojené státy měly rok předtím mučené a zabité vojáky v Somálsku a nechtěly se pouštět do dalších bojů v Africe." Mnoho zemí si také myslelo, že jim z toho nic neplyne, pokud Rwandě pomohou. Rwanda neměla žádné důležité přírodní zdroje, jako je ropa nebo zlato, a byla malá. Trvalo pět měsíců, než členské země OSN nabídly pro tuto misi dostatek vojáků.

Žádné pravomoci na ochranu občanů

Jakmile genocida začala, narazil UNAMIR na vážný problém. UNAMIR musí získat svůj "mandát" (pravomoci, cíle a příkazy pro misi) od Rady bezpečnosti OSN. Pro tuto misi mandát UNAMIR nezahrnoval zastavení genocidy nebo ochranu civilistů. V této době směli vojáci UNAMIR střílet ze svých zbraní pouze v sebeobraně, pokud na ně někdo osobně útočil. Nesměli použít své zbraně ani se zapojit do ochrany napadených civilistů.

Práce ve Rwandě

Jakmile velitel UNAMIR Roméo Dallaire a belgické mírové jednotky viděli, co se ve Rwandě děje, požádali Radu bezpečnosti, aby jim poskytla více pravomocí a vojáků k zastavení zabíjení. Členské země OSN však odmítly tato pravidla pro UNAMIR změnit. Oni i další světoví představitelé hovořili o genocidě jako o "dalším etnickém konfliktu" a tvrdili, že takové věci budou v Africe probíhat vždy.

Poté, co bylo deset jejích vojáků umučeno a zabito při pokusu o ochranu premiéra, stáhla Belgie zbytek svých vojáků z Rwandy.

Reakce Rady bezpečnosti

Mírové jednotky UNAMIR byly stále častěji napadány. Ostatní země začaly napodobovat Belgii a stahovat své vojáky ze Rwandy. Někteří členové Rady bezpečnosti OSN, například Spojené státy, důrazně prosazovali, aby OSN stáhla ze Rwandy všechny své mírové jednotky. Nakonec Rada bezpečnosti rozhodla o snížení počtu vojáků, které UNAMIR směl mít. Dne 21. dubna 1994, kdy se genocida šířila po celé Rwandě, Rada bezpečnosti snížila počet povolených jednotek UNAMIR z 2 548 na 270, tedy téměř o 90 %.

Velitel UNAMIR Roméo Dallaire neustále žádal OSN o další vojáky. Rada bezpečnosti 15. května zvýšila povolený počet vojáků UNAMIR na 5 500. Členským zemím OSN však trvalo téměř šest měsíců, než se dobrovolně přihlásily k tomuto počtu vojáků. Mezitím genocida pokračovala.

Francie a operace Turquoise

Francie se nabídla, že povede humanitární misi v jihozápadní Rwandě, zatímco UNAMIR se bude snažit shromáždit další vojáky. Rada bezpečnosti tuto misi schválila 22. června 1994. Francie misi nazvala "Operace Turquoise".

Během této operace zřídili vojáci z Francie a dalších zemí "bezpečnou zónu" v jihozápadní Rwandě. Měla to být oblast, kam se lidé mohli přijít chránit před útoky Hutuů. Historici se domnívají, že operace Turquoise zachránila 13 000 až 14 000 životů. ^p. 308

Mnoho lidí však Francii obvinilo, že neudělala dost pro zastavení genocidy ve své bezpečné zóně. Zde jsou některé z věcí, které obviňují Francii:

• Ve venkovských částech bezpečné zóny stále docházelo k masovým vraždám.
• Francie umožnila vůdcům genocidy uprchnout přes svou bezpečnou zónu do Zairu, aniž by je francouzské jednotky zatkly.
• Mírové jednotky jiných zemí a někteří novinoví reportéři tvrdí, že viděli francouzské vojenské kamiony, které vezly příslušníky rwandské armády do Zairu.^p. 308
• Současný rwandský prezident dokonce obvinil Francii z napomáhání genocidě.

Francie tvrdí, že tyto věci nikdy neudělala.

Operace Turquoise skončila v srpnu 1994, kdy bezpečnou zónu převzal UNAMIR.

Francouzské mírové jednotky hlídají letiště.


Roméo Dallaire, velitel UNAMIR, mnohokrát žádal OSN o další vojáky.

Konec genocidy

Spolu s ugandskou armádou bojovala proti extremistickým Hutuům tutsijská povstalecká skupina Rwandská vlastenecká fronta (RPF). Postupně ovládli další části Rwandy. Nakonec 4. července 1994 ovládli Kigali, hlavní město Rwandy.

Poté z Rwandy do Zairu utekly asi dva miliony Hutuů. K této skupině patřilo mnoho vůdců genocidy. Po převzetí kontroly nad zemí RPF vraždění ustalo.

Konec UNAMIR

UNAMIR zůstal ve Rwandě asi dva roky po ukončení genocidy. Pracovala na hledání domovů pro uprchlíky, odstraňování nášlapných min a humanitární pomoci. Mezitím OSN shromáždila 762 milionů dolarů na pomoc obětem genocidy a na obnovu země. Rwanda si však nepřála, aby UNAMIR v její zemi zůstal. Rwandští představitelé sdělili OSN, že OSN nepomáhá s tím, co Rwanda skutečně potřebuje. Požádalo UNAMIR, aby Rwandu opustil. V březnu 1996 UNAMIR odjel.

Názory na "selhání" OSN při ochraně Rwandy

"	[V jádru je to příběh o selhání lidstva, které nedokázalo vyslyšet volání ohroženého národa o pomoc. Mezinárodní společenství, jehož je OSN pouze symbolem, nedokázalo v zájmu Rwandy překročit vlastní zájmy. Většina států sice souhlasila s tím, že je třeba něco udělat, ale všechny měly výmluvu, proč by to neměly být ony. Výsledkem bylo, že OSN neměla politickou vůli ani materiální prostředky, aby tragédii zabránila. -Roméo Dallaire, bývalý velitel mise UNAMIR	"

Od konce genocidy ve Rwandě mnoho lidí obviňuje OSN, že nedokázala genocidě zabránit nebo ji zastavit.

V roce 2000 Rada bezpečnosti OSN přiznala, že se jí nepodařilo genocidě zabránit. Řekli, že mohli pomoci vraždění zastavit, ale neudělali to.

Nezávislá zpráva

V roce 1999 požádal generální tajemník OSN Kofi Annan o vypracování nezávislé zprávy o genocidě ve Rwandě. Chtěl vědět, proč OSN a svět "selhaly" při zastavení rwandské genocidy. Ve zprávě se uvádí, že hlavní chyby byly následující:

• Nedostatek zdrojů (např. mírových jednotek, které by bylo možné vyslat).
• Země neměly "politickou vůli" pomoci Rwandě (země nepovažovaly pomoc Rwandě za důležitou a nemyslely si, že by z pomoci něco měly).
• Země, které si neuvědomují, jak špatná byla situace ve Rwandě.

Zprávy v médiích

V té době se také v Jihoafrické republice odehrávaly historické události. Končil apartheid. Mezinárodní sdělovací prostředky se rozhodly soustředit se na to místo na dění ve Rwandě. Stejně jako OSN považovaly rwandskou genocidu za další boj mezi africkými kmeny. Protože se o Rwandě vysílalo jen málo zpráv, většina lidí na světě nevěděla, co se tam děje. Nemohli tak tlačit na své vlády, aby se zapojily.

Nedorozumění

Martin Dominque tvrdí, že světoví vůdci možná nechtěli poslat vojáky do Afriky, protože měli mylné představy o tom, jací jsou Afričané. Kdyby si mysleli, že Afričané mezi sebou vždy bojují a vždy bojovat budou, mysleli by si, že rwandská genocida není jiná.

Nové informace

Utajované dokumenty

Od vydání nezávislé zprávy v roce 1999 OSN a Spojené státy zveřejnily dokumenty, které byly dříve tajné. Tyto dokumenty dokazují, že OSN a Spojené státy:

• několik let předem věděl, že Hutuové mají v plánu vyvraždit všechny Tutsie ve Rwandě.
• Věděl, že hutuská vláda cvičila milice ještě před začátkem genocidy.
• Věděl, že Hutuové páchají genocidu na Tutsiích, jakmile začala.

Dallairův fax

Roméo Dallaire také říká, že se mnohokrát snažil varovat OSN před blížící se katastrofou ve Rwandě. Nakonec poslal fax vojenskému poradci generálního tajemníka OSN. Uvedl, že tajně hovořil s vůdcem hutuských milicí. Ten mu řekl, že jeho vojáci jsou vycvičeni a připraveni zabíjet Tutsije. Řekl například, že jeho vojáci dokážou zabít 1 000 Tutsiů za 20 minut. Muž řekl, že se domnívá, že se chystají obrovské masakry Tutsiů. Nakonec Dallairovi řekl, kde hutuské milice uchovávají mnoho svých zbraní.

Dallaire ve svém faxu uvedl, že chce jednat a tyto zbraně odebrat. Pokud by zbraně nebyly odebrány, byly by použity k zabíjení Tutsiů.

Druhý den dostal zpět fax od Kofiho Annana, který měl v OSN na starosti udržování míru. Nařídil Dallairovi, aby nepodnikal žádné kroky. Dallairovi sdělil, že ochrana občanů nepatří do mandátu UNAMIR. Asi o tři měsíce později začala ve Rwandě genocida.

Související stránky

• Rwandská genocida
• Genocida
• Organizace spojených národů