Paleček (Thumbelina) – Andersenova pohádka o drobné dívce

Žena chce dítě. Požádá čarodějnici, aby jí pomohla. Čarodějnice dá ženě ječmen. Řekne ženě, aby ho zasadila a čekala, co se stane. Ječmen je zasazen a vyroste z něj květina. Když žena květinu políbí, otevře se a objeví se malá Paleček.

Jedné noci usne Paleček ve své kolébce z ořechové skořápky. Odnese ji ropucha, která proskočí otevřeným oknem. Ropucha chce malou holčičku jako nevěstu pro svého syna. Pro jistotu položí Palečka na leknínový polštářek. S pomocí přátelských rybek a bílého motýla se Palečkovi podaří od ropuchy utéct. Odplouvá na leknínu.

Náhle ji chytí a odnese chrobák. Broukovi přátelé jsou pyšní a arogantní. Paleček nepatří do jejich společenské vrstvy. Okamžitě si ji znepřátelí. Brouk ji bez rozmýšlení pustí a odletí.

Paleček žije sám, jak nejlépe umí, na poli. Když přijde zima, musí si najít místo k životu. Domov jí nakonec poskytne stará polní myš. Paleček se myši odvděčí tím, že se stará o její domeček.

Myška si myslí, že by se Paleček měl oženit se sousedem, chytrým a zámožným krtkem. Palečkovi připadá představa, že by se za takového tvora provdal, nenávistná. Vždyť tráví celé dny pod zemí a nikdy nevidí slunce ani oblohu.

Myš polní nedbá Palečkových protestů. Nadále naléhá na sňatek. V poslední chvíli Paleček odlétá s vlaštovkou do daleké slunné země. Palouček vlaštovku během zimy uzdravil. Od té doby jsou přátelé.

Vlaštovka odnese Palečka do slunečné země. Na poli plném květin se Paleček setká s malým princem, který je stejně velký jako ona a líbí se jí. Vezmou se. Její manžel jí dá pár křídel, aby s ním mohla létat na jeho cestách z květu na květ. Dostane nové jméno Maia.

Na poslední stránce příběhu přiletí vlaštovka k oknu básníka a vypráví mu celý příběh o Palečkovi.

Poznámka: Mary Howitt byla první, kdo příběh přeložil do češtiny. Setkání s čarodějnicí se jí nelíbilo. Ve svém překladu začíná příběh tím, že žebračka dá sedlákově ženě ječmen výměnou za jídlo. Jakmile je ječmen zasazen, z jeho květu se vynoří malinká Thumbelina (Tommelise).

Hans Christian Andersen se narodil 2. dubna 1805 v dánském Odense. Jeho otec byl obuvník Hans Andersen. Jeho matka byla Anne Marie Andersdatterová, pradlena. Andersen byl jedináček a rozmazlené dítě. Se svým otcem sdílel lásku ke knihám. Otec mu četl Arabské noci a bajky Jeana de la Fontaina. Společně stavěli panoramata, vyskakovací obrázky a divadla na hraní. Otec a syn podnikali dlouhé procházky do přírody.

Andersenův otec zemřel v roce 1816. Od té doby byl Andersen odkázán sám na sebe. Andersen byl vysoký, hubený chlapec, kterého ostatní chlapci šikanovali. Chtěl jim uniknout, stejně jako své chudé, negramotné matce. Své umělecké nadání propagoval ve střední třídě v Odense. Zpíval a tančil v jejich domech. Dne 4. září 1819 odjel čtrnáctiletý Andersen z Odense do Kodaně s peněžními dary, které dostal od svých sousedů. Vezl s sebou doporučující dopis baletce madame Schallové a snil o tom, že se stane básníkem, baletním tanečníkem nebo hercem.

Po třech letech v Kodani, kdy neměl nikoho, kdo by ho podpořil, Andersen konečně našel zájemce v Jonasi Collinovi, řediteli Královského divadla. Collin věřil v chlapcův talent. Podařilo se mu dosáhnout toho, že král poslal Andersena na gymnázium do Slagelse, venkovského města na západním Zélandu. Domníval se, že Andersen bude v pravý čas pokračovat ve vzdělání na kodaňské univerzitě.

Ve Slagelse Andersena učil malý, tlustý, plešatící pětatřicetiletý Simon Meisling. Tento muž se zajímal o antické Řecko a Řím a přeložil Vergiliovu Aeneidu. Andersen nebyl nejbystřejším studentem ve třídě a Meisling ho ostře neschvaloval. "Jsi hloupý kluk, který to nikdy nedokáže," řekl mu Meisling. Předpokládá se, že Meisling byl předlohou pro učeného krtka v "Palečkovi".

Badatelé pohádek a folklóru Iona a Peter Opieovi se domnívají, že "Thumbelina" je "vzdálenou poctou" Andersenově přítelkyni Henriette Wulffové, malé, křehké a postižené dceři dánského překladatele Shakespeara. Andersena milovala stejně jako Paleček vlaštovku, nicméně pro teorii "vzdálené pocty" neexistují žádné písemné důkazy.

V roce 1835 vydal Andersen dvě brožury Pohádky vyprávěné dětem. První brožura vyšla v květnu a druhá v prosinci. "Paleček" byl poprvé otištěn v prosincové brožuře C. A. Reitzela 16. prosince 1835 v Kodani. "Thumbelina" byla první pohádkou v brožuře. Brožura obsahovala ještě další dvě pohádky: "Nezbedný chlapec" a "Společník na cestách". "Paleček" byl znovu otištěn ve sbírkách Andersenových děl v letech 1850 a 1862.

Druhý sešitek Pohádek vyprávěných dětem obsahoval pohádky "Troška", "Velký Klaus a Malý Klaus", "Princezna a hrášek" a "Kytičky malé Idy". Třetí sešitek, vytištěný v roce 1837, obsahoval "Malou mořskou vílu" a "Císařovy nové šaty".

První recenze sedmi povídek z roku 1835 vyšly až v roce 1836. Dánské kritice se nelíbily. Domnívali se, že neformální, upovídaný styl pohádek a jejich absence morálky nejsou vhodné pro příběhy pro děti. Jeden z kritiků se však domníval, že "Paleček" je "nejrozkošnější pohádka, jakou si můžete přát".

Kritici nevěřili, že by Andersen měl psát další pohádky. Jeden časopis se o prvních sedmi pohádkách vůbec nezmínil. Jiný Andersenovi doporučil, aby psaním pohádek neztrácel čas. Jeden kritik uvedl, že Andersen "postrádá obvyklou formu tohoto druhu poezie [...] a nebude studovat vzory". Andersen měl pocit, že pracuje proti jejich představám o tom, jaká by měla být pohádka. Vrátil se k psaní románů a věřil, že to je jeho pravé poslání. Reakce kritiky na pohádky z roku 1835 byla tak drsná, že Andersen rok počkal, než vydal "Malou mořskou vílu" a "Císařovy nové šaty". Tyto dvě pohádky vyšly ve třetím a posledním sešitě Pohádek vyprávěných pro děti v roce 1837.

Jako první přeložila slovo "Tommelise" do češtiny Mary Howitt. V roce 1846 ji otiskla jako "Thumbelina" v knize Wonderful Stories for Children. Úvodní scéna s čarodějnicí se jí však nelíbila. Místo toho nechala bezdětnou ženu poskytnout chléb a mléko hladové žebračce. Bezdětná žena pak byla odměněna ječmenem.

V roce 1846 ji přeložil také Charles Boner jako "Malá Ellie". Madame de Chatelain ve svém překladu z roku 1852 nazvala malé dítě "Little Totty". Editorka knihy The Child's Own Book (1853) nazvala dítě v celém překladu "Malá Mája". H. W. Dulcken vydal v letech 1864 a 1866 široce tištěné svazky Andersenových pohádek. Paní H. B. Paulliová koncem devatenáctého století přeložila toto jméno jako "Malý Tiny".

Ve dvacátém století přeložil Erik Christian Haugaard v roce 1974 název jako "Inchelina". Jeffrey a Diane Crone Frankovi přeložili jméno v roce 2005 jako "Thumbelisa". Moderní anglický překlad "Thumbelina" najdeme v šestisvazkovém kompletním vydání Andersenových pohádek ze 40. let 20. století od Jeana Hersholta. V roce 1974 vyšel překlad kompletních pohádek od Erika Christiana Haugaarda.

Badatelé pohádek a folkloru Iona a Peter Opieovi napsali, že "Thumbelina" je dobrodružný příběh z ženského pohledu. Příběh podle nich čtenáře učí, že lidé jsou nejšťastnější ve společnosti svého druhu. Zdůrazňují, že Paleček je pasivní postava a oběť okolností. Její mužský protějšek Tom Paleček (jedna z inspirací pohádky) je aktivní postavou. Dává o sobě vědět a uplatňuje se.

Folkloristka Maria Tatar vidí v "Palečkovi" příběh nevěsty na útěku. Poznamenává, že je vnímána jako alegorie na domluvené sňatky. Poukazuje na to, že "Thumbelina" je pohádka o tom, jak být věrný svému srdci. "Thumbelina" zastává názor, že láska prince má být ceněna nade vše.

Tatar zdůrazňuje, že podle hinduistické víry v srdci všech bytostí, ať už lidí nebo zvířat, přebývá bytost o velikosti palce, známá jako nejvnitřnější já nebo duše. Tuto představu mohl vstřebat evropský folklór, který pak dostal podobu Toma Thumb a Thumbeliny. Obě postavy se snaží o proměnu a vykoupení. Vidí paralely mezi Andersenovou pohádkou a řeckým mýtem o Démétér a její dceři Persefoně. Navzdory pohanským odkazům v pohádce si všímá, že "Paleček" odkazuje na Kristovo utrpení a zmrtvýchvstání a na křesťanské pojetí spásy.

Andersenova životopiskyně Jackie Wullschlagerová píše, že "Paleček" byl první Andersenovou pohádkou, která dramatizovala utrpení a těžkosti člověka, který je jiný. V důsledku své odlišnosti se Paleček stává terčem posměchu. Byla to také první Andersenova pohádka, která použila vlaštovku jako symbol básnické duše. Andersen se s vlaštovkou ztotožnil jako se stěhovavým ptákem, jehož životnímu vzoru se začínaly podobat jeho vlastní dny na cestách.

Roger Sale se domnívá, že Andersenovy pocity společenské a sexuální méněcennosti byly v pohádce vyjádřeny tím, že vytvořil postavy, které jsou horší než jejich milovaní. Malá mořská víla například nemá duši, zatímco její lidský milý má duši jako své rodné právo. V "Palečkovi" Andersen naznačuje, že ropucha, brouk a krtek jsou Palečkovi podřízení. Měli by raději zůstat na svých místech, než aby chtěli svého nadřízeného. Sale naznačuje, že nejsou pro Palečka podřadní, ale prostě jiní. Naznačuje, že Andersen možná zvířecímu světu trochu uškodil, když své zvířecí postavy podbarvil vlastním pocitem méněcennosti.

Jacqueline Banerjeeová vnímá tento příběh jako příběh o selhání. "Není divu," píše, "'Thumbelina' je dnes často čtena jako příběh o posílení postavení žen." Susie Stephensová se domnívá, že sama Paleček je groteska. Poznamenává, že "groteska v dětské literatuře je [...] nezbytnou a prospěšnou složkou, která zvyšuje psychickou pohodu mladého čtenáře". Děti jsou přitahovány katarzními vlastnostmi grotesky, domnívá se.

Sidney Rosenblatt se ve své eseji "Thumbelina and the Development of Female Sexuality" domnívá, že pohádku lze analyzovat z hlediska freudovského psychosexuálního vývoje. Podle něj se jedná o příběh o ženské masturbaci. Sama Paleček by podle něj mohla symbolizovat klitoris, její růžový přehoz stydké pysky, bílý motýl "počínající genitálie" a krtek a princ anální, respektive vaginální otvory.

Thumbelina byla adaptována pro různá média. Nejstarší animovanou verzí pohádky je němá černobílá verze režiséra Herberta M. Dawleyho z roku 1924. Lotte Reinigerová uvedla v roce 1954 desetiminutovou filmovou adaptaci, v níž použila své "siluetové" loutky.

Celovečerní animovaný film Dona Blutha Thumblina je možná jednou z nejznámějších verzí. Příběh byl také adaptován do hraného televizního programu Faerie Tale Theatre. V této inscenaci si zahrála Carrie Fisherová. V roce 2009 byl uveden animovaný film Barbie představuje Thumbelinu, který byl natočen přímo na DVD. Rusko a Japonsko rovněž vydaly animovaná zpracování.