Poslední soud je Michelangelova freska na oltářní stěně Sixtinské kaple ve Vatikánu. Obraz nechal namalovat Klement VII. v roce 1534, v posledním roce svého pontifikátu. Po zvolení Pavla III. z rodu Farnese začal 61letý Michelangelo v roce 1536 pracovat. Poslední soud dokončil na podzim roku 1541.
Poslední soud ukazuje druhý příchod Krista, jak jej popisuje evangelista Jan v apokalypse. Obraz znázorňuje okamžik, kdy Kristus soudí živé i mrtvé a jejich duše posílá do nebe nebo do pekla.
Obraz nebyl v té době jednoznačně obdivován. Kvůli zobrazení nahých svatých osob s odhalenými genitáliemi byl Michelangelo obviněn z nemorálnosti a obscénnosti. Kardinál prohlásil, že to nelze tolerovat uvnitř nejvýznamnějšího chrámu křesťanství. Byla zahájena cenzurní kampaň, známá jako "kampaň fíkového listu". Carafa a monsignor Sernini (mantovský velvyslanec) zahájili kampaň za odstranění fresek. Když papežův vlastní ceremoniář Biagio da Cesena prohlásil, že "je hlavně hanebné, že na tak posvátném místě byly zobrazeny všechny ty nahé postavy, které se tak hanebně obnažují", a že to není dílo pro papežskou kapli, ale spíše "pro veřejné lázně a krčmy", Michelangelo zapracoval Cesenovu podobiznu do scény jako Mínós, soudce podsvětí (pravý dolní roh obrazu). Říká se, že když si Cesena stěžoval papeži, ten mu odpověděl, že jeho jurisdikce se nevztahuje na peklo, takže portrét bude muset zůstat.
Genitálie na fresce později zakryl malíř Daniele da Volterra, kterého si historie pamatuje pod hanlivou přezdívkou "Il Braghettone" ("malíř breberek").
Michelangelo na obraze zobrazuje sebe sama jako svatého Bartoloměje poté, co byl stažen z kůže.To odráží pocity opovržení, které Michelangelo pociťoval, když byl pověřen namalováním Posledního soudu.
