Správní členění Filipín: přehled regionů, center a autonomií

Přehled správního členění Filipín: popis regionů, regionálních center a autonomních oblastí (Muslimské Mindanao), mapy a klíčová fakta pro snadné porozumění.

Na Filipínách jsou regiony (tagalog: rehiyon) správním členěním, které slouží především k uspořádání provincií (lalawigan) země pro administrativní pohodlí. Většina vládních úřadů je zřízena podle regionů namísto jednotlivých provinčních úřadů, obvykle (ale ne vždy) ve městě, které je regionálním centrem.

Samotné regiony nemají samostatnou místní samosprávu, s výjimkou autonomní oblast Muslimské Mindanao, která má volené regionální shromáždění a guvernéra.

Rozšíření a aktualizace

Výše uvedené shrnutí platí obecně, ale stojí za to doplnit aktuální informace: dřívější Autonomní oblast Muslimské Mindanao (ARMM) byla v roce 2019 nahrazena Bangsamoro Autonomous Region in Muslim Mindanao (BARMM). BARMM má odlišný systém vlády — místo regionálního guvernéra funguje parlamentní systém s chief minister a regionálním parlamentem. Odkaz v původním textu (autonomní oblast Muslimské Mindanao) odkazuje na historický status a komplikovanou transformaci autonomie v této části Mindanaa.

Účel a fungování regionů

• Administrativní koordinace: regiony sdružují provincie pro účely plánování, poskytování veřejných služeb, krizového řízení a rozvoje infrastruktury.
• Regionální úřady a rady: hlavním koordinačním orgánem je obvykle Regionální rozvojová rada (Regional Development Council, RDC), která sdružuje zástupce provinčních a městských orgánů i centrální vlády.
• Statistika a plánování: Filipínský statistický úřad (PSA) i jiné centrální instituce používají regionální členění pro sběr dat a plánování rozvoje.

Přehled regionů a zkratky

Filipíny jsou rozděleny do celkem 17 oficiálních regionů. Některé regiony jsou číslované (I–XIII), jiné mají zkratky odvozené z počátečních písmen provincií v regionu. Níže je orientační seznam názvů a běžně používaných zkratek:

• Region I – Ilocos Region
• Region II – Cagayan Valley
• Region III – Central Luzon
• Region IV-A – CALABARZON (Cavite, Laguna, Batangas, Rizal, Quezon)
• Region IV-B – MIMAROPA (Mindoro, Marinduque, Romblon, Palawan)
• Region V – Bicol Region
• Region VI – Western Visayas
• Region VII – Central Visayas
• Region VIII – Eastern Visayas
• Region IX – Zamboanga Peninsula
• Region X – Northern Mindanao
• Region XI – Davao Region
• Region XII – SOCCSKSARGEN (South Cotabato, Cotabato, Sultan Kudarat, Sarangani, General Santos)
• Region XIII – Caraga
• CAR – Cordillera Administrative Region (administrativní region na severu Luzonu)
• NCR – National Capital Region (Metro Manila)
• BARMM – Bangsamoro Autonomous Region in Muslim Mindanao (autonomní region)

Regionální centra a jejich role

Každý region má jedno nebo více měst, která slouží jako jeho administrativní či ekonomické centrum. Tato centra hostí regionální úřady, kanceláře ministerstev a další státní instituce. Příklady známých regionálních center:

• NCR (Metro Manila) – jako hlavní městský region zahrnuje město Manila a řadu dalších měst, kde sídlí centrální vláda.
• CAR – Baguio City je tradičně považováno za hlavní městské centrum této horské oblasti.
• BARMM – regionalní administrativní centrum je v Cotabato City (Bangsamoro Government Center).

Upozornění: oficiální „regionální centrum“ může být určeno různými kritérii a někdy se liší podle konkrétního úřadu; některé regiony mají více významných center (administrativní, ekonomické, zdravotní apod.).

Právní a politické aspekty

• Vytváření a změny: regiony jsou zřizovány nebo upravovány prezidentskými výnosy, zákony nebo administrativními nařízeními. Historicky dochází k jejich slučování, dělení nebo přejmenování podle potřeb správy a politických rozhodnutí.
• Autonomie: většina regionů nemá legislativní autonomii; jedinou současnou výjimkou je BARMM, která má vlastní parlament a širší pravomoci v oblastech jako vzdělávání, kultura a některé daňové záležitosti.

Statistika a místní jednotky

Regiony sdružují 81 provincií a ty dále obvykle obsahují desítky měst (cities), stovky obcí (municipalities) a tisíce barangayů (nejmenších správních jednotek). Regionální členění slouží především k lepší koordinaci veřejných služeb, plánování rozvoje a sběru statistických údajů.

Závěr

Správní členění Filipín do regionů je praktickým nástrojem centrální vlády i místních správ pro řízení a rozvoj. I když regiony samy o sobě nemají jednotnou samosprávu, hrají klíčovou roli při poskytování služeb, plánování a koordinaci mezi centrálními úřady a místními jednotkami. Výjimkou v oblasti autonomie je dnes BARMM, která představuje moderní model regionální samosprávy s vlastním parlamentem a širšími pravomocemi.

Hledání podle dopisu