Filipínské provincie jsou hlavním politickým a správním členěním Filipín. V současné době existuje 80 provincií. Provincie se dělí na města a obce; na nejnižší úrovni jsou dále členěny do barangayů (sousedství). Národní oblast hlavního města, stejně jako některá vysoce urbanizovaná a nezávislá města, jsou administrativně oddělena od jakékoli provinční správy. Každá provincie má svého guvernéra, který je jejím výkonným představitelem.

Regionální členění

Provincie jsou sdruženy do sedmnácti regionů na základě geografických, kulturních a etnologických charakteristik. Čtrnáct z těchto regionů je označeno čísly (podle zeměpisného pořadí ze severu na jih):

  • Region I – Ilocos
  • Region II – Cagayan Valley (Údolí Cagayan)
  • Region III – Central Luzon (Střední Luzon)
  • Region IV-A – CALABARZON
  • Region IV-B – MIMAROPA
  • Region V – Bicol
  • Region VI – Western Visayas (Západní Visayas)
  • Region VII – Central Visayas (Střední Visayas)
  • Region VIII – Eastern Visayas (Východní Visayas)
  • Region IX – Zamboanga Peninsula (Poloostrov Zamboanga)
  • Region X – Northern Mindanao (Severní Mindanao)
  • Region XI – Davao Region
  • Region XII – SOCCSKSARGEN
  • Region XIII – Caraga

Kromě číslovaných regionů existují tři speciální regiony bez číselného označení: Region národního hlavního města (NCR, Metro Manila), správní region Cordillera (CAR) a autonomní region v muslimském Mindanau (BARMM). Tyto oblasti mají odlišnou administrativní strukturu nebo zvlášní úroveň autonomie.

Organizace a kompetence provincie

  • Výkonná moc: guvernér (provincial governor) je hlavním exekutivním představitelem provincie; funkční období místních volených představitelů bývá tři roky s omezením na tři po sobě jdoucí funkční období.
  • Zákonodárná moc: provinciální zastupitelstvo (Sangguniang Panlalawigan) přijímá místní vyhlášky a rozpočet provincie. Viceguvernér obvykle zastává funkci předsedy tohoto zastupitelstva.
  • Místní členění: provincie jsou rozděleny na component cities (města začleněná do provincie), municipalities (obce) a dále na barangaye. Některá města jsou však označena jako highly urbanized cities nebo independent component cities a nejsou podřízena provinční správě.
  • Funkce: provincie zajišťují širší místní služby – infrastrukturní projekty (silnice, mosty), zemědělské programy, veřejné zdraví a pohotovostní služby, správu přírodních zdrojů, místní plánování a rozvoj a další oblasti, které přesahují kapacity jednotlivých obcí.
  • Financování: hlavním zdrojem jsou příjmy vlastní (místní daně a poplatky) a příděl z národních daní známý jako Internal Revenue Allotment (IRA), který distribuují centrální orgány.

Speciální případy a změny hranic

Některá města a metropolitní oblasti jsou administrativně oddělena od provinční správy (např. města v Regionu národního hlavního města). Autonomní regiony (např. BARMM) mají zvlášní legislativní pravomoci, které jim umožňují větší kontrolu nad místními záležitostmi. Zřízení nové provincie nebo změna hranic probíhá zákonným procesem (parlamentní norma) a často je podmíněna místním referendem (plebiscitem).

Meziobecní spolupráce

Každá provincie je členem Ligy filipínských provincií (Liga ng mga Lalawigan ng Pilipinas), organizace, jejímž cílem je koordinovat postupy, hájit zájmy provincií a řešit otázky společné pro provinční a metropolitní správy. Liga slouží také jako fórum pro výměnu zkušeností a prosazování legislativních iniciativ na úrovni národní vlády.

Pokud si přejete, mohu připojit seznam všech 80 provincií podle regionů včetně jejich hlavních měst a stručných statistických údajů (plocha, počet obyvatel), případně vysvětlit rozdíly mezi typy měst (component, independent, highly urbanized city).