Diktátor byl nejvyšší soudce římské republiky. Byli pravidelně jmenováni od nejranějšího období republiky až do druhé punské války.
Diktátoři měli plnou státní moc řešit vojenskou pohotovost nebo se ujmout určité povinnosti. Právo tribunů plebsu vetovat jeho kroky bylo velmi omezené. Aby však diktátor neohrožoval samotný stát, byla jeho pravomoc omezena. Diktátor měl jasně vymezenou sféru působnosti. Musel odstoupit, jakmile splnil svůj úkol, nebo po šesti měsících.
Po druhé punské válce nebyl více než sto let jmenován žádný diktátor. Poté tuto myšlenku oživil Sulla a později Caesar. Sulla byl tyran a Caesar byl brzy poté, co se stal diktátorem, zavražděn.
Po Caesarově smrti byl tento úřad formálně zrušen a za císařství již nebyl obnoven.