Mnohoštětinatci

Popis

Mnohoštětinatci jsou článkovaní červi, obvykle kratší než 10 cm, v krajních případech však dosahují délky od 1 mm do 3 m. Často jsou pestře zbarvené, mohou být duhové nebo dokonce světélkující.

Každý segment nese pár pádlovitých parapodií, která slouží k pohybu. U mnoha druhů slouží parapodia, dobře zásobená krevními cévami, jako hlavní dýchací plochy červa. Z parapodií vyčnívají svazky štětin.

Některé štěnice mají jedovaté štětiny. Štětiny se odlomí v kůži predátora, který se pokusí zvíře chytit, a bolestivě ho bodnou.

Hlava neboli prostomium je ve srovnání s ostatními annelidy poměrně dobře vyvinutá. Nachází se vpředu nad ústy, která leží na spodní straně zvířete. Hlava obvykle obsahuje dva až čtyři páry očí, i když existují i slepé druhy. Tyto oči jsou poměrně jednoduché struktury, schopné rozlišovat světlo a tmu. Některé druhy mají velké oči s čočkami, které mohou být schopny skutečného vidění.

Na hlavě je také pár tykadel, chapadlovitá dlaně a pár jamek vystlaných řasinkami, tzv. "nuchální orgány". Ty jsou zřejmě chemoreceptory, které červovi pomáhají vyhledávat potravu.

Ekologie

Polychaety se liší tvarem a způsobem života. Většina z nich se zahrabává nebo si staví trubice v sedimentu, některé plavou mezi planktonem a některé žijí jako komenzálové. Několik z nich je parazitických.

Pohyblivé formy mají obvykle dobře vyvinuté smyslové orgány a čelisti, zatímco stacionární formy je postrádají, ale mohou mít specializované žábry nebo chapadla sloužící k dýchání a k ukládání nebo filtračnímu krmení, např. vějířovci.

Několik skupin se vyvinulo pro život v suchozemském prostředí, ale jsou omezeny na vlhké oblasti. U některých se dokonce vyvinuly trubice, které se z kůže otevírají dovnitř a fungují jako jednoduché plíce, které pohlcují kyslík ze vzduchu a umožňují uvolňování odpadních plynů.

Pozoruhodné mnohonožky

• Jeden z významných mnohoštětinatců, červ Pompeje (Alvinella pompejana), je endemitem hydrotermálních průduchů Tichého oceánu. Pompejští červi patří mezi metazoální živočichy, kteří jsou nejvíce odolní vůči teplu.
• Nedávno objevený rod Osedax zahrnuje druh, kterému se přezdívá "smrkáč požírající kosti".
• Dalším pozoruhodným mnohoštětinatcem je Hesiocaeca methanicola, který žije na ložiscích klatrátu metanu.
• Lamellibrachia luymesi je trubicový červ studených průsaků, který dosahuje délky přes 3 metry a může být nejdéle žijícím živočichem, jehož věk přesahuje 250 let.
• Dosud neklasifikovaný vícenohý dravý mnohonožkový červ byl identifikován pouze na základě pozorování z podmořského plavidla Nereus na dně Challenger Deep, největší hloubky v oceánech, v blízkosti hloubky 10 902 m (35 768 stop). Vizuálně byl dlouhý asi jeden centimetr, ale sondě se ho nepodařilo zachytit, takže nemohl být podrobně prozkoumán.
• Eunice aphroditois je dravec žijící na mořském dně, který loví a pojídá ryby větší než on sám.

Strava žížaly štětinaté

Většina štětinatců jsou mrchožrouti, ale někteří jsou dobří predátoři a živí se rybami a korály. Jiní se rádi živí řasami. Obvykle se ukrývají v útesech a na skalnatých místech. Plazí se po mořském dně nebo po dně přílivových tůní a hledají něco k snědku.