Polychéty (Polychaeta): mořští štětinatí červi — přes 10 000 druhů
Polychéty — mořští štětinatí červi s přes 10 000 druhy: starobylí obyvatelé moří, kambrický původ, pestrá parapodia a fascinující životní strategie.
Polychaety neboli štětinatci jsou třída kroužkovců (Annelida) s převážně mořským způsobem života. Patří sem více než 10 000 popsaných druhů s velkou ekologickou i morfologickou rozmanitostí.
Většina polychét žije v mořském prostředí — od mělčin a přílivových pásem přes písčité a bahnité dno až po hlubokomořské útvary jako jsou hydrotermální průduchy. Některé druhy obývají brakické nebo i sladkovodní biotopy, ale mořský areál je pro ně typický.
Polychéty mají dlouhý evoluční záznam; jejich fosilie pocházejí již z raně kambrických vrstev, například z lokality Sirius Passet v Grónsku, což dokládá jejich stáří přes půl miliardy let.
Morfologie
Tělo polychét je segmentované a každý z jejich tělních segmentů nese párové masité výběžky zvané parapodia. Parapodia slouží k pohybu, často zvyšují povrchovou plochu pro dýchání a nesou štětinky (chaety). Tyto štětinky, které jsou obvykle tvořeny chitinem a mohou mít různé tvary a uspořádání podle způsobu života druhu. Tím se polychéty liší od Oligochaeta, jež mají jednodušší tělovou stavbu a v každém článku jen několik štětin bez výrazných parapodií.
Životní režim a rozmanitost
Mezi polychéty najdeme volně žijící dravce (např. mnohé aktivní „cháze“ a lovci), filtrující a sběračské formy, ale také druhy stavějící tuby nebo chodbičky v substrátu. Některé druhy mají složité kusadlové aparáty (např. eunicidé), jiné používají jemné štětinky k filtraci potravy. Velikost se liší od menších než 1 mm až po několikametrové zástupce u některých rodů.
Mezi běžné nebo často zmiňované skupiny a pojmy v literatuře se objevují i názvy jako hlístice (v české terminologii je tento pojem někdy používán nesprávně), a známým rodem je rovněž škeblovka Nereis — tzv. nereidové (běžně označovaní jako potěr, písečné nebo rákosníkové červy v pobřežních pásmech), kteří jsou typickými zástupci pohyblivých polychét.
Rozmnožování a vývoj
Rozmnožování je většinou pohlavní. Mnohé druhy vytvářejí plovoucí larvy (trochoforu) podobné larvám jiných skupin lophotrochozoí (např. měkkýšů). U některých druhů dochází k epitokii — proměně části těla v plovoucí pohlavní formu, která se pak uvolní a rozptýlí gamety. Některé druhy se mohou rozmnožovat také nepohlavně dělením či fragmentací.
Význam pro ekosystémy a člověka
Polychéty hrají klíčovou roli v bentosových ekosystémech: provzdušňují a přemísťují sediment (bioturbace), recyklují organickou hmotu a jsou důležitou složkou potravních sítí. Pro člověka jsou některé druhy zdrojem krmiva (např. jako nástraha v rybářství) nebo modelovými organismy ve vědeckém výzkumu a testování kvality vody.
Fosilní záznam
Fosilie polychét z raného kambria (např. z Sirius Passet) ukazují, že už tehdy byly tyto červy morfologicky rozmanité. Tento bohatý fosilní záznam pomáhá sledovat ranou evoluci kroužkovců a rozvoj parapodií či složitějších typů ústního aparátu.
Shrnutí: Polychéty jsou velmi rozmanitou skupinou mořských kroužkovců s bohatou ekologickou rolí, širokým spektrem tvarů a strategií života a významným evolučním a fosilním pozadím.
Vánoční červi (Spirobranchus giganteus) z Východního Timoru.
Sabellastarte indica
Tomopteris z planktonu
Popis
Mnohoštětinatci jsou článkovaní červi, obvykle kratší než 10 cm, v krajních případech však dosahují délky od 1 mm do 3 m. Často jsou pestře zbarvené, mohou být duhové nebo dokonce světélkující.
Každý segment nese pár pádlovitých parapodií, která slouží k pohybu. U mnoha druhů slouží parapodia, dobře zásobená krevními cévami, jako hlavní dýchací plochy červa. Z parapodií vyčnívají svazky štětin.
Některé štěnice mají jedovaté štětiny. Štětiny se odlomí v kůži predátora, který se pokusí zvíře chytit, a bolestivě ho bodnou.
Hlava neboli prostomium je ve srovnání s ostatními annelidy poměrně dobře vyvinutá. Nachází se vpředu nad ústy, která leží na spodní straně zvířete. Hlava obvykle obsahuje dva až čtyři páry očí, i když existují i slepé druhy. Tyto oči jsou poměrně jednoduché struktury, schopné rozlišovat světlo a tmu. Některé druhy mají velké oči s čočkami, které mohou být schopny skutečného vidění.
Na hlavě je také pár tykadel, chapadlovitá dlaně a pár jamek vystlaných řasinkami, tzv. "nuchální orgány". Ty jsou zřejmě chemoreceptory, které červovi pomáhají vyhledávat potravu.
Ekologie
Polychaety se liší tvarem a způsobem života. Většina z nich se zahrabává nebo si staví trubice v sedimentu, některé plavou mezi planktonem a některé žijí jako komenzálové. Několik z nich je parazitických.
Pohyblivé formy mají obvykle dobře vyvinuté smyslové orgány a čelisti, zatímco stacionární formy je postrádají, ale mohou mít specializované žábry nebo chapadla sloužící k dýchání a k ukládání nebo filtračnímu krmení, např. vějířovci.
Několik skupin se vyvinulo pro život v suchozemském prostředí, ale jsou omezeny na vlhké oblasti. U některých se dokonce vyvinuly trubice, které se z kůže otevírají dovnitř a fungují jako jednoduché plíce, které pohlcují kyslík ze vzduchu a umožňují uvolňování odpadních plynů.
Pozoruhodné mnohonožky
- Jeden z významných mnohoštětinatců, červ Pompeje (Alvinella pompejana), je endemitem hydrotermálních průduchů Tichého oceánu. Pompejští červi patří mezi metazoální živočichy, kteří jsou nejvíce odolní vůči teplu.
- Nedávno objevený rod Osedax zahrnuje druh, kterému se přezdívá "smrkáč požírající kosti".
- Dalším pozoruhodným mnohoštětinatcem je Hesiocaeca methanicola, který žije na ložiscích klatrátu metanu.
- Lamellibrachia luymesi je trubicový červ studených průsaků, který dosahuje délky přes 3 metry a může být nejdéle žijícím živočichem, jehož věk přesahuje 250 let.
- Dosud neklasifikovaný vícenohý dravý mnohonožkový červ byl identifikován pouze na základě pozorování z podmořského plavidla Nereus na dně Challenger Deep, největší hloubky v oceánech, v blízkosti hloubky 10 902 m (35 768 stop). Vizuálně byl dlouhý asi jeden centimetr, ale sondě se ho nepodařilo zachytit, takže nemohl být podrobně prozkoumán.
- Eunice aphroditois je dravec žijící na mořském dně, který loví a pojídá ryby větší než on sám.
Strava žížaly štětinaté
Většina štětinatců jsou mrchožrouti, ale někteří jsou dobří predátoři a živí se rybami a korály. Jiní se rádi živí řasami. Obvykle se ukrývají v útesech a na skalnatých místech. Plazí se po mořském dně nebo po dně přílivových tůní a hledají něco k snědku.
Otázky a odpovědi
Otázka: Co jsou to mnohonožky?
Odpověď: Polychaety jsou třída jednobuněčných červů, kteří se vyskytují v mořském prostředí.
Otázka: Kolik je známo druhů mnohonožek?
Odpověď: Je známo více než 10 000 druhů mnohonožek.
Otázka: Jak staré jsou mnohonožky?
Odpověď: Mnohonožky jsou starobylí živočichové, jejichž historie sahá až do doby před 518 miliony let.
Otázka: Kde byly mnohoštětinatci poprvé nalezeni ve zkamenělinách?
Odpověď: Polychaety byly poprvé nalezeny v raně kambrických fosiliích v Sirius Passet v Grónsku.
Otázka: Jak se nazývají masité výčnělky na jednotlivých článcích těla mnohonožek?
Odpověď: Masité výčnělky na každém tělním článku mnohoštětinatců se nazývají "parapodia".
Otázka: Z čeho se skládají štětiny na parapodiích mnohonožek?
Odpověď: Štětinky na parapodiích mnohonožek jsou tvořeny chitinem.
Otázka: Jaké jsou některé běžné druhy mnohonožek?
Odpověď: Mezi běžné druhy mnohoštětinatců patří hlístice a škeble Nereis (známá také jako "písečný červ").
Vyhledávání