V právu označuje výraz per curiam rozhodnutí soudu vydané jako názor samotného soudu, aniž by bylo v textu uvedeno jméno konkrétního soudce‑autora. Typicky jde o rozhodnutí odvolacího nebo jiného kolektivního soudu, v němž soud vystupuje kolektivně a obvykle jednomyslně. Na rozdíl od běžných rozhodnutí, kde je autorství většinou připsáno konkrétnímu soudci, u rozhodnutí per curiam není uveden konkrétní autor; menšinová nesouhlasná nebo souhlasná stanoviska (concurring / dissenting opinions) jsou však obvykle podepsána.
Co přesně znamená „per curiam“
Per curiam je latinský obrat, doslova „podle soudu“ nebo „soudem“. Používá se k označení, že rozhodnutí představuje oficiální názor soudu jako instituce, nikoliv pouze názor jednotlivého soudce. Taková rozhodnutí mohou být krátká, shrnující právní nález bez rozsáhlého odůvodnění, nebo mohou jít o plnohodnotné stanovisko expresivně vyjadřující jednotný názor kolegia.
Kdy se per curiam používá
- pro krátká rozhodnutí, která potvrzují nebo zamítají odvolání bez potřeby rozsáhlého odůvodnění;
- u procedurálních rozhodnutí, například při zamítnutí přiznání stížnosti nebo při udělení či zamítnutí předběžného opatření;
- k vyjádření jednotného postoje soudu u zřejmých nebo ustálených právních otázek;
- v naléhavých případech, kdy je třeba rychle vydat rozhodnutí (např. příkazy k zadržení nebo k dočasnému pozastavení výkonu rozhodnutí).
Důvody anonymity a institucionální význam
Anonymita u per curiam rozhodnutí má několik praktických i symbolických funkcí:
- zdůrazňuje kolektivní autorství a jednotný názor soudu;
- snižuje osobní důraz na jednotlivé soudce tam, kde chce soud vystoupit jako celistvý orgán;
- umožňuje rychlé vydání rozhodnutí bez přidělování rozsáhlého autorského odůvodnění konkrétnímu soudci;
- v některých případech pomáhá minimalizovat politické nebo veřejné tlaky spojené s jménem konkrétního autora.
Právní důsledky, citace a podpisy
Právní závaznost per curiam rozhodnutí je stejná jako u jiných rozhodnutí soudu — je to názor soudu a může být použit jako precedenční materiál tam, kde právo precedensu platí. Při citaci rozhodnutí se často uvádí označení „per curiam“ v důsledku zkratky citace nebo v soupisu rozhodnutí, podle citačních pravidel příslušné jurisdikce. Jak bylo zmíněno, oddělená menšinová nebo většinová stanoviska, která nesouhlasí nebo doplňují rozhodnutí, bývají podepsána a jejich autoři jsou identifikováni.
Příklady a mezinárodní použití
Rozhodnutí per curiam jsou běžná zejména v právních systémech založených na common law, například u Nejvyššího soudu Spojených států, kde se tento způsob označení používá pro relativně stručná nebo procedurální rozhodnutí. Mezinárodně se použití liší: v některých civilněprávních jurisdikcích je anonymita méně obvyklá, protože praxe obvykle uvádí jména soudců u hlavních rozhodnutí. Příkladem notoricky známého per curiam rozhodnutí je výsledek některých sporných případů u Nejvyššího soudu USA, kde bylo rozhodnutí vydáno souhrnně a doplněno separátními odlišnými stanovisky.
Rozdíl od jiných typů rozhodnutí
Per curiam není jediným způsobem, jak soud může vyjádřit jednotný postoj. Jednomyslné rozhodnutí s uvedeným autorem také odráží názor celého soudu, avšak explicitně identifikuje soudce, který sepsal nález. Existují rovněž rozhodnutí anonymní z jiných důvodů (např. publikační omezení u méně významných rozhodnutí), a dále nepublikovaná nebo „summary“ rozhodnutí, která mohou mít odlišný citační a precedenční status podle jurisdikce.
Celkově slouží per curiam jako praktický nástroj pro soudy, které chtějí vystupovat kolektivně, rychle rozhodovat nebo zdůraznit institucionální povahu daného rozhodnutí, aniž by primárně zdůrazňovaly osobní autorství jednotlivých soudců. Latinský výraz per curiam tedy doslova znamená „podle soudu“ a připomíná, že autorství náleží instituci soudu jako celku.