Penda — král Mercie (†655): pohanský vládce a rival Northumbrie
Penda — král Mercie (†655): pohanský vládce 7. století, neústupný rival Northumbrie. Život, války a mocenské střety, které formovaly ranou Anglii.
Penda († 655) byl král Mercie v 7. století. Byl šlechticem z královského rodu Mercie a celý život byl pohanem. Penda byl ústřední postavou anglických dějin od roku 632 až do své smrti. Penda považoval každého northumbrijského krále za svého nepřítele, zejména pokud měl tento král nějaký vliv v jižní Anglii.
Původ a nástup na trůn
Podle raných genealogických pramenů pocházel Penda z panovnické rodiny mercijských králů; je běžně uváděn jako syn krále Pybby. Konkrétní data narození nejsou zachována; vláda Pendy je obvykle datována do první poloviny 7. století (různé prameny uvádějí začátek vlády zhruba kolem let 626–632). Jeho nástupci popisují moc Pendy jako výrazné posílení Mercie mezi anglosaskými královstvími.
Války, spojenci a hegemonie
Penda proslul jako válečník a politik, který dokázal vytvářet účinné koalice proti northumbrijské expanzi. Jeho soupeřem byli především králové Northumbrie, kterou představovali dynastie Bernicie a Deiry. V důležitých střetech dosáhl několika drtivých vítězství, která posílila postavení Mercie v Anglii.
- Bitva u Hatfield Chase (633) – Penda se spojil s velšským králem Cadwallonem ap Cadfanem a porazil northumbrijského krále Edwina. Edwin padl a northumbrijská moc byla na čas rozbita.
- Bitva u Maserfeldu / Maserfieldu (642) – Penda zvítězil nad králem Oswaldem z Northumbrie, Oswald padl. Výsledek této bitvy upevnil Pendu jako předního vládce v regionu.
- Bitva u Winwaedu (655) – setkání s králem Oswiu z Northumbrie skončilo porážkou a smrtí Pendy. Bitva znamenala zvrat v rovnováze sil ve prospěch Northumbrie a oslabila pohanství v Merciji.
Penda uměl využívat spojenectví s keltskými (velšskými) vládci a s jinými anglosaskými vůdci nespokojenými s northumbrijskou dominancí. Jeho koalice nebyly výlučně založeny na náboženské příslušnosti: Penda jako pohan často spolupracoval i s křesťanskými panovníky, pokud to odpovídalo jeho politickým cílům.
Náboženství a vnitřní politika
Penda zůstával po celý život pohanem, zatímco řada jeho protivníků a některých spojenců přijala křesťanství. To vedlo k pozdějšímu obrazu Pendy v křesťanských pramenech (zejména u biskupa Bedy Ctihodného) jako krutého pohanského vládce. Moderní historici nicméně zdůrazňují politický rozměr jeho konfliktů: náboženství sice hrálo roli, ale stěžejním motivem byla snaha o moc a kontrolu nad územím.
Vnitřně Penda upevnil postavení Mercie a zřejmě i toleroval křesťanské misie a církevní instituce na územích, která dobyl nebo nad kterými měl vliv; jeho přístup byl pragmatický, nikoli ideologicky pronásledovatelský.
Dědictví a význam
Penda je považován za jednoho z nejmocnějších anglosaských vládců své doby, protože dokázal rozšířit vliv Mercie a narušit hegemonii Northumbrie. Jeho smrt v bitvě u Winwaedu (655) znamenala konec výrazné pohanské opozice vůči křesťanské expanzi v Anglii. Po jeho smrti následovala rychlejší christianizace Mercie; jeho synové (např. Peada a později Wulfhere) již přijali křesťanství a pokračovali v budování mercijské moci, i když za jiných náboženských poměrů.
Prameny a historické hodnocení
Hlavním současným pramenem o Pendo je Beda Ctihodný (Historia Ecclesiastica Gentis Anglorum), který Pendu líčí z křesťanského úhlu a často jej hodnotí negativně. Dalšími prameny jsou Anglo-Saxon Chronicle a pozdější kroniky a genealogie. Archeologické důkazy o Pendu samotném jsou omezené, a proto je jeho podoba v historických pramenech zčásti ovlivněna perspektivou autorů.
Penda zůstává významnou a složitou postavou raně středověké anglosaské historie – jako mocný válečník a politik, který na čas změnil rozložení sil v Británii, ale jeho vláda také ukončila éru, v níž byla pohanská politická moc schopna dlouhodobě odolávat šíření křesťanství.
Smrt Pendy z Mercie.
Raná kariéra
Penda byl synem Pybby z Mercie. V době otcovy smrti kolem roku 606 byl Penda ještě nemluvně. Po Pendově otci vládl Mercii Ceorl. Existují náznaky, že Penda byl v Mercii podkoním, který měl pravděpodobně na starosti západní Mercii. To by zahrnovalo území Hwicce. Později, když byl Penda králem Mercie, měl úzké vazby na Hwicce.
Král Mercie
Podle anglosaské kroniky z roku 626: "V tomto roce Penda převzal království [Mercie] a vládl třicet zim." Jako král Mercie Penda poprvé zvítězil v roce 628. Anglosaská kronika k roku 628 uvádí, že Cyngils, král Wessexu, a jeho syn Cwichelm "bojovali s Pendou u Cirencesteru a tam se s ním dohodli". Zdá se, že "dohoda" spočívala v tom, že Cirencester připadne Pendovi. Je pravděpodobné, že Penda v této době získal také území Hwicce. Zdá se, že dohoda či smlouva byla také sňatkovým spojenectvím. Penda se oženil s Cynewise, pravděpodobně Cynegilsovou sestrou. Uzavřel spojenectví s Cadwallonem ap Cadfanem z Gwyneddu. O Cadwallonovi je známo, že byl vůči Northumbrijcům velmi nepřátelský. V roce 633 se k němu Penda připojil při invazi do Northumbrie. V bitvě u Hatfield Chase jejich spojená vojska porazila a zabila northumbrijského krále Edwina. Cadwallon zůstal v Northumbrii rok a ničil vše, co mohl. Penda odešel a vrátil se do Mercie. Jako zajatce si s sebou přivedl Eadfritha, Edwinova syna, který měl pravděpodobně pod Pendovým vedením nastoupit jako loutkový vládce v Northumbrii. Penda ho však o několik let později nechal zavraždit.
Někdy po roce 633 zabil Penda v bitvě dva východoanglické krále, Sigeberta a Egrica. Ve východní Anglii ustanovil vazalského krále. Kolem roku 635 se spolu s Pendou stal králem v Mercii i Pendův bratr Eowa. Pravděpodobně vládl v severní Mercii, zatímco Penda vládl na jihu. Kolem roku 634 byl Cadwallon, Pendův spojenec, poražen a zabit northumbrijským králem Oswaldem. Oswaldova a Pendova vojska se setkala v roce 641 u Maserfelthu (později nazývaného Oswestry ve Shropshire). Jaké události vedly k bitvě, není zaznamenáno. Penda Oswalda porazil a zabil. Penda se tak stal nejmocnějším králem v Anglii. Nic však nenasvědčuje tomu, že by se Penda prohlásil za vládce. V roce 643 nastoupil Cenwalh po Cynegilsovi jako král Wessexu. Cenwalh se oženil se sestrou Pendy z Mercie. Když ji však Cenwalh v roce 645 zavrhl (odložil) ve prospěch jiné manželky, Penda napadl Wessex. Penda vyhnal Cenwalha do exilu ve východní Anglii. Během exilu Wulfhere, Pendův syn, zabral Wessexu velké území. Ostrov Wight daroval Aethelwalhovi, králi Sussexu. Cenwalh se vrátil do svého království kolem roku 648. V roce 650 Penda vyhnal ze svého království východoanglického krále Annu, pravděpodobně aby mu dal za vyučenou za to, že Cenwalha ukrýval. Penda Annu zabil v bitvě kolem roku 653.
Po smrti krále Oswalda se Northumbrie rozdělila zpět na dvě předchozí království Bernicii a Deiru. Každé z nich mělo vlastního krále. Oswiu z Northumbrie se stal králem Bernicie. Byl to Oswaldův bratr a Penda jím obzvlášť pohrdal. V roce 653 se Deira dostala pod mercijskou kontrolu. V roce 654 Penda v naději, že skoncuje s Oswiem, shromáždil všechny své spojence a vtrhl do Bernicie. Nazval to bitvou u Winwaedu a vytáhl proti Oswiu s "třiceti legiemi". V neděli 15. listopadu 655 se obě vojska střetla v bitvě u Leads. Přestože měl Penda větší vojsko, byl zabit. Tím se Oswiu stal králem celé Northumbrie a vládcem všech Angličanů na jih od řeky Humber. Po Pendovi nastoupil jeho syn Peada.
Rodina
Penda se oženil s Cynewise, svou jedinou známou ženou. Všechny jeho děti se staly křesťany. Penda byl otcem:
- Peada, který po něm nastoupil jako král Mercie.
- Wulfhere, který se stal králem Mercie.
- Aethelred, který se stal králem Mercie.
- Cyneburh; provdala se za Alfritha, syna Oswia z Northumbrie.
- Wilburh; provdala se za Fruithwolda, krále Surrey.
- Svatý Eadgyth z Aylesbury.
- Svatý Eadburh z Adderbury.
Vyhledávání