Přehled

Parestézie označují subjektivní pocity abnormální citlivosti kůže nebo hlouběji uložených tkání, obvykle popisované jako brnění, mravenčení, píchání nebo "špendlíky a jehly". V angličtině se pro tento pojem užívá i britský pravopis paraesthesia. Typicky nemají bezprostředně trvalý strukturální poškozující efekt, ale v dlouhodobých či opakovaných případech mohou signalizovat poškození nervů.

Příčiny a mechanizmus

Parestézie vznikají, když senzitivní nervová vlákna vysílají neupravené nebo nadměrné signály do centrálního nervového systému. Podklad může být periferní (např. tlak na nerv) nebo centrální (porucha míchy či mozku). Zjednodušeně jde o poruchu přenosu nebo modulace pocitových impulsů v neuronech, jejich myelinové pochvě nebo synaptických spojích.

Příklady příčin

  • Mechanický tlak na nerv (např. dlouhé sezení, komprese při úrazu).
  • Periferní neuropatie způsobená nemocemi, například diabetes mellitus.
  • Nedostatky živin (např. vitaminy skupiny B).
  • Zánětlivá onemocnění nervového systému (např. roztroušená skleróza) a autoimunitní stavy.
  • Cévní příčiny jako ischemie nebo následky cévní mozkové příhody.
  • Toxické látky, léky nebo chronické alkoholové poškození nervů.

Symptomy a rozdělení

Parestézie mohou být přechodné nebo trvalé. Přechodné mravenčení je běžné, když sedíte se zkříženýma nohama a noha "usne" — při uvolnění tlaku se citlivost obvykle vrátí. Chronické nebo progresivní parestézie se mohou objevit souběžně s dalšími neurologickými symptomy: slabostí, ztrátou koordinace, bolestí nebo poruchou citlivosti teploty. Rozsah, přesné lokalizace a provázející příznaky pomáhají rozlišit periferní od centrální příčiny.

Diagnostika

Vyšetření začíná podrobnou anamnézou a neurologickým statutem. Lékař hodnotí distribuci potíží, přítomnost jiných symptomů a možné spouštěče. Doplnit lze laboratorní testy (např. cukr, hladiny vitaminů), zobrazovací metody (MRI při podezření na centrální onemocnění) a elektrofysiologické testy, jako je elektromografie a vyšetření nervových vedení. Takové vyšetření pomáhá určit místo poruchy a její závažnost.

Léčba, prevence a význam

Základem léčby je odstranění nebo zmírnění příčiny: u komprese nervu uvolnění tlaku, při metabolických poruchách kontrola základního onemocnění, doplnění chybějících živin nebo vysazení potenciálně toxických látek. Symptomatická terapie může zahrnovat fyzioterapii, lokální opatření a v některých případech léky snižující neuropatickou bolest. Prognóza závisí na příčině — akutní kompresní stavy se často zlepší, zatímco chronické neuropatie mohou vyžadovat dlouhodobé řízení.

Pokud jsou parestézie nové, zesilují se, přidává se slabost, porucha řeči, zrakové potíže nebo ztráta rovnováhy, je nutné vyhledat lékařskou pomoc co nejdříve, protože tyto příznaky mohou signalizovat závažnější neurologický problém.