Nejstarší a nejušlechtilejší řád Bodláku je rytířský řád spojený se Skotskem. Původní datum jeho založení není známo; tradice připisuje vznik řádu dávnějším skotským panovníkům, avšak historicky je potvrzené založení moderní instituce až v 17. století. Jakub VII (též anglický král jako Jakub II.) založil moderní řád v roce 1687. Řád tvoří panovník a šestnáct rytířů a dam, jakož i někteří "extra" rytíři (členové britských a zahraničních královských rodin). O tom, kdo se stane členem řádu, rozhoduje panovník; na rozdíl od většiny jiných státních vyznamenání mu při tom vláda nedoporučuje kandidáty. Šestnáct řádných členů má tradičně skotský původ, zatímco "extra" rytíři a dámy touto podmínkou vázáni nejsou.
Dějiny a kontext
Řád Bodláku (Order of the Thistle) má silné symbolické vazby na skotskou historii a identitu. Přestože byly v minulosti vzneseny různé nároky na starší, středověké počátky řádu, oficiální moderní obnova proběhla za vlády Jakuba VII. Po Glorious Revolution (1688) a dalších politických změnách byl řád udržován a příležitostně obnovován dalšími panovníky. Dnes slouží především jako čestné vyznamenání udělované za významné zásluhy o Skotsko či o britskou veřejnou službu spojenou se Skotskem.
Symbolika a insignie
Hlavními znaky řádu jsou bodlák, národní květina Skotska, a svatý Ondřej držící saltire (kříž ve tvaru X). Řád má vlastní insignie — tradiční oděv, plášť a hvězdu a odznak, které se objevují při slavnostních příležitostech a instalacích rytířů. Heslo zní Nemo me impune lacessit (latinsky "Nikdo mě beztrestně neprovokuje"); stejné heslo je také na královském erbu Spojeného království pro použití ve Skotsku a na některých librových mincích. Svatý Ondřej je rovněž patronem řádu.
Struktura, členství a jmenování
Řád řídí panovník jako jeho vrchní velitel. Kromě šestnácti řádných členů (Companions) mohou být jmenováni tzv. "extra" členové — obvykle členové britské královské rodiny nebo zahraniční panovníci a významné osobnosti. Dnešní řád zahrnuje jak rytíře, tak dámy; členství je ceremoniální a čestné, často jako uznání vynikajících služeb veřejnosti, kulturního či vědeckého přínosu pro Skotsko nebo spojenectví s britskou korunou. Jmenování probíhá výhradně z rozhodnutí panovníka a není formálně vázáno na doporučení vládních orgánů, což řád odlišuje od řady jiných státních vyznamenání.
Ceremonie, kaple a veřejná role
Instalace nových členů se tradičně konají v konfesijním prostoru spojeném s řádem; dlouhodobě nejčastěji ve St Giles' Cathedral v Edinburghu, která slouží jako de facto kaple řádu. Během slavností členové nosí řádové insignie a účastní se bohoslužeb a ceremonií připomínajících historické rytířské zvyky. V moderním kontextu má řád spíše ceremoniální, symbolickou a reprezentativní funkci než vojenskou či politickou moc.
Postavení mezi britskými řády
Většina britských rytířských řádů se vztahuje na celé Spojené království, ale každý ze tří nejvyšších řádů historicky náležel jedné z jeho zemí. Řád Bodláku, vztahující se ke Skotsku, je v pořadí druhý z těchto zvláštních národních řádů. Jeho anglickým ekvivalentem je Nejvznešenější podvazkový řád, který je považován za nejvyšší a jehož původ sahá do poloviny 14. století. V roce 1783 byl založen také irský The Most Illustrious Order of St Patrick (Nejjasnější řád svatého Patrika), který však po vzniku nezávislé Irské republiky prakticky zanikl: poslední nové jmenování proběhlo v roce 1927 a poslední žijící rytíř zemřel v roce 1974.
Současnost
Dnes je Řád bodláku uznáván za významné státní vyznamenání s důrazem na propojení tradice, skotské identity a uznání veřejných zásluh. Jmenování probíhají příležitostně a řád nadále udržuje své symboly, slavnosti a místo v hierarchii britských vyznamenání.







