Norimberské zásady: definice, vznik a dopad na mezinárodní právo
Norimberské zásady: historie, definice a jejich vliv na mezinárodní právo — pochopte vznik válečných zločinů, právní dopady a precedent pro soudní odpovědnost.
Norimberské zásady byly souborem pokynů pro určení toho, co je válečný zločin. Dokument vytvořila Komise OSN pro mezinárodní právo, aby kodifikovala právní zásady, na nichž byl založen norimberský proces s členy nacistické strany po druhé světové válce.
Definice a obsah
Norimberské zásady shrnují základní pravidla, která vymezují odpovědnost jednotlivců za mezinárodní trestné činy. Jde především o principy týkající se trestní odpovědnosti jednotlivců, možnosti stíhání za činy spáchané na příkaz či se souhlasem státního orgánu a kategorizace mezinárodních zločinů (např. zločiny proti míru, válečné zločiny a zločiny proti lidskosti).
Vznik a historické pozadí
Po skončení druhé světové války se konal Mezinárodní vojenský tribunál v Norimberku (1945–1946), který například stanovil, že jednotlivci — včetně vysokých státních představitelů — mohou být trestně stíháni za mezinárodní zločiny. Na základě zkušeností z těchto procesů připravila a formulovala pravidla následně Komise OSN pro mezinárodní právo (International Law Commission). Tato soustava zásad byla později přijata Valným shromážděním OSN a stala se významným mezníkem v kodifikaci mezinárodního trestního práva.
Shrnutí hlavních zásad
- Individuální trestní odpovědnost: Každá osoba, která spáchá čin, je podle mezinárodního práva odpovědná a může být potrestána.
- Domácí právo neomlouvá: Skutečnost, že čin nebyl považován za trestný podle vnitrostátního práva nebo na něj existovaly vnitrostátní příkazy, nezprošťuje odpovědnosti za porušení mezinárodního práva.
- Postavení a funkce nechrání: Funkce hlavy státu, veřejného činitele nebo stranického činitele nezbavuje odpovědnosti.
- Příkaz nadřízeného: Vyhovění rozkazu vlády nebo nadřízeného automaticky neosvobozuje od odpovědnosti, pokud měla osoba možnost učinit morální volbu.
- Právo na spravedlivý proces: Každý obviněný má nárok na řádný a spravedlivý soudní proces.
- Kategorie zločinů: Norimberské zásady insistují na rozlišení a stíhání zločinu proti míru, válečných zločinů a zločinů proti lidskosti; též je trestná spolupachatelství a pomoc.
Dopad na mezinárodní právo
Norimberské zásady měly zásadní vliv na vývoj mezinárodního trestního práva a na koncepci osobní trestní odpovědnosti. Mezi jejich hlavní dopady patří:
- zakotvení myšlenky, že státní příkazy či vnitrostátní právní předpisy nemohou automaticky zbavit odpovědnosti za závažné mezinárodní zločiny;
- vliv na vznik mezinárodních smluv a institucí chránících lidská práva (např. Úmluva o ochraně lidských práv, Ženevské úmluvy, později i Římský statut Mezinárodního trestního soudu);
- předobraz pro státní i mezinárodní soudní praxi (vč. tribunálů jako ICTY, ICTR a Mezinárodního trestního soudu), které při stíhání používají zásady individuální odpovědnosti a concept command responsibility;
- podpora principu univerzální jurisdikce v některých případech těžkých mezinárodních zločinů.
Kritika a omezení
Norimberské zásady nejsou bez kontroverzí. Kritici poukazovali na riziko „poraženecké spravedlnosti“, tedy že procesy po válce reflektovaly mocenské vztahy vítězů a poražených. Dále se diskutovalo o otázce retroaktivity (že některé skutky byly trestné podle mezinárodního práva až následně) a o rozdílech mezi mezinárodními soudy a vnitrostátními právními systémy. Přesto mnohé zásady z Norimbergu byly následně kodifikovány a upraveny tak, aby lépe odpovídaly principům právního státu a ochraně obviněných.
Dědictví a současná relevance
Norimberské zásady zůstávají klíčovým historickým a právním odkazem. Stojí u zrodu moderního mezinárodního trestního práva a nadále ovlivňují, jak mezinárodní společenství přistupuje k otázkám odpovědnosti za zločiny, které ohrožují mír, bezpečnost a lidskost. Míra jejich aplikace a interpretace se vyvíjí spolu s novými institucemi, judikaturou a mezinárodními smlouvami.
Zásady
Zásada I
"Každý, kdo se dopustí činu, který je podle mezinárodního práva zločinem, je za něj odpovědný a podléhá trestu."
Zásada II
"Skutečnost, že vnitřní právo neukládá trest za čin, který je zločinem podle mezinárodního práva, nezbavuje osobu, která tento čin spáchala, odpovědnosti podle mezinárodního práva."
Zásada III
"Skutečnost, že osoba, která se dopustila činu, který je podle mezinárodního práva zločinem, jednala jako hlava státu nebo odpovědný vládní úředník, ji nezbavuje odpovědnosti podle mezinárodního práva."
Zásada IV
"Skutečnost, že osoba jednala na základě (rozkazu) své vlády nebo nadřízeného, ji nezbavuje odpovědnosti podle mezinárodního práva za předpokladu, že měla možnost morální volby."
Před Norimberským procesem se tato obhajoba nazývala "nadřízené rozkazy". Po Norimberském procesu je tato obhajoba nyní mnohými označována jako "norimberská obhajoba". V poslední době se pro stejnou obhajobu používá třetí termín, "zákonné rozkazy".
Zásada V
"Každá osoba obviněná z trestného činu podle mezinárodního práva má právo na spravedlivý proces na základě faktů a práva."
Zásada VI
"Níže uvedené zločiny jsou trestné jako zločiny podle mezinárodního práva:
(a) trestné činy proti míru:
(i) plánování, příprava, zahájení nebo vedení útočné války nebo války v rozporu s mezinárodními smlouvami, dohodami nebo ujištěními;
(ii) účast na společném plánu nebo spiknutí za účelem spáchání některého z činů uvedených v bodě i).
(b) Válečné zločiny:
Porušení válečných zákonů nebo zvyklostí, které zahrnuje mimo jiné vraždu, špatné zacházení nebo deportaci civilního obyvatelstva na okupovaném území nebo na okupovaném území k otrockým pracím nebo k jiným účelům; vraždu nebo špatné zacházení s válečnými zajatci nebo osobami na moři, zabíjení rukojmích, drancování veřejného nebo soukromého majetku, bezohledné ničení měst, městeček nebo vesnic nebo devastaci, která není odůvodněna vojenskou nutností.
(c) Zločiny proti lidskosti:
Vraždění, vyhlazování, zotročování, deportace a jiné nelidské činy| páchané na jakémkoli civilním obyvatelstvu nebo pronásledování z politických, rasových nebo náboženských důvodů, pokud jsou tyto činy páchány nebo toto pronásledování prováděno při provádění nebo v souvislosti s jakýmkoli zločinem proti míru nebo válečným zločinem."
Zásada VII
"Spoluúčast na spáchání zločinu proti míru, válečného zločinu nebo zločinu proti lidskosti, jak je uvedeno v zásadě VI, je zločinem podle mezinárodního práva."
Otázky a odpovědi
Otázka: Co jsou Norimberské zásady?
Odpověď: Norimberské zásady jsou souborem pokynů pro určení toho, co je válečný zločin.
Otázka: Kdo tento dokument vytvořil?
Odpověď: Dokument vytvořila Komise OSN pro mezinárodní právo.
Otázka: Kdy byl vytvořen?
Odpověď: Byl vytvořen po druhé světové válce s cílem kodifikovat právní zásady, z nichž vycházel norimberský proces s členy nacistické strany.
Otázka: Proč byly vytvořeny?
Odpověď: Byly zřízeny, aby poskytly návod, jak určit, co je válečný zločin.
Otázka: Jaký je jejich účel?
Odpověď: Jejich účelem je zajistit, aby osoby odpovědné za válečné zločiny byly pohnány k odpovědnosti a aby bylo učiněno zadost spravedlnosti.
Otázka: Jak definují válečné zločiny?
Odpověď: Norimberské zásady poskytují návod, jak identifikovat a stíhat osoby, které se dopustily válečných zločinů.
Otázka: Jaký je jejich význam?
Odpověď: Norimberské zásady měly důležitý dopad na mezinárodní právo, protože stanovují jasná kritéria pro určení, kdy se jednotlivec dopustil válečného zločinu a měl by být za své činy pohnán k odpovědnosti.
Vyhledávání