Monkwearmouth-Jarrow byl kombinací dvou anglických klášterů, které fungovaly jako jedna komunita pod společným vedením. Oba kláštery založil Benedikt Biscop ve druhé polovině 7. století: klášter v Monkwearmouth byl založen v roce 674 a o několik let později (okolo roku 682) následoval klášter v Jarrow. Monkwearmouth i Jarrow leží v severovýchodní Anglii u ústí řeky Wear a řeky Tyne, v oblasti dnešního Sunderlandu a Jarrowu.

Založení a provoz

Benedikt Biscop podnikl během života několik poutí do Říma a na kontinent, odkud dovážel knihy, liturgické předměty, stavební zkušenosti a řemeslníky. Díky tomu byly obě kláštery koncipovány podle římského vzoru: Biscop pozval kameníky, skláře a knihaře z Galie a Itálie a zavedl v nich římskou liturgii a kulturní zvyklosti. Monkwearmouth a Jarrow byly řízeny jako jedna komunita – mnichy bylo možné přemísťovat mezi oběma domy a zdroje (jako knihovna nebo skriptorium) byly sdílené.

Architektura a umění

Klášter v Monkwearmouth, postaven jako první, představoval v tehdejší Anglii neobvyklý příklad římské kamenné architektury. Do Anglie se sem dostaly novinky, například skleněné vitráže: v Monkwearmouth se nacházela jedna z prvních známých vitráží v Anglii, vyrobená díky dovednostem dovezeným z kontinentu. Dodnes jsou zachovány části kostelních staveb obou klášterů; věže a části zdí anglosaských staveb patří mezi nejlépe dochované raně středověké památky v Británii.

Knihovna, skriptorium a Codex Amiatinus

Jarrow se rychle stal významným centrem vzdělanosti v severní Anglii. Klášterní knihovna patřila k největším v anglosaské Anglii a obsahovala řadu biblických, patristických a klasických textů, které Biscop a později opatové shromáždili nebo nechali opisovat. V tomto prostředí působil, studoval a psal i významný anglosaský učenec Beda (Beda Ctihodný), autor slavné kroniky Historia ecclesiastica gentis Anglorum.

Ve skriptoriu kláštera vznikl i světoznámý Codex Amiatinus – jeden z nejstarších a nejkompletněji dochovaných latinských rukopisů Vulgáty. Tento monumentální zpracovaný biblický kodex byl vyroben na přelomu 8. století za vlády opata Ceolfritha a představuje důkaz vysoké úrovně místního knihařského umění.

Kulturní a vzdělávací význam

Monkwearmouth-Jarrow sehrál klíčovou roli při šíření křesťanského učení, vzdělanosti a písemnictví v anglosaské Anglii. Knihovna a skriptorium byly zdrojem opisování děl, které se dál šířila do ostatních klášterů; učenci jako Beda čerpali z bohatých sbírek a přispěli k uchování znalostí antiky a církevních autorů v raném středověku.

Současný stav a nominace na UNESCO

Díky své historické důležitosti a dochovaným pozůstatkům jsou obě lokality dnes významnými památkami. Pozůstatky anglosaských kostelů a středověké artefakty jsou zpřístupněny veřejnosti v rámci místních muzeí a expozic zaměřených na život a dílo Bedy a na raně středověké náboženské a kulturní dědictví regionu.

Sesterské anglosaské kláštery byly v roce 2011 nominovány Velkou Británií na zápis do seznamu světového dědictví UNESCO. Nominace zdůrazňuje jejich výjimečnou hodnotu pro porozumění raně středověké křesťanské kultuře, architektuře a písemnictví v severní Evropě.

Význam v kostce:

  • Zakladatel: Benedikt Biscop, 7. století (Monkwearmouth 674, Jarrow ~682).
  • Významní představitelé: opat Ceolfrith, učenec Beda.
  • Kultura: římská architektura, rané vitráže, rozsáhlá knihovna a aktivní skriptorium.
  • Dědictví: vznik Codex Amiatinus, centrum vzdělanosti anglosaské Anglie.
  • Soudobé uznání: nominace na UNESCO (2011) a zachované památky přístupné veřejnosti.