Meloun je jakýkoli jedlý masitý plod z čeledi brukvovitých. Bylo vyšlechtěno mnoho různých kultivarů, zejména muškátových melounů. Z botanického hlediska je meloun ovoce, ale některé druhy jsou často považovány za zeleninu. Většina melounů patří do rodu Cucumis, ale existují i takové, které patří do rodů Benincasa, Citrullus a Momordica. Meloun muškátový patří do rodu Cucumis, zatímco meloun vodní do rodu Citrullus.

Slovo meloun pochází z latinského melopepo, které samo pochází z řeckého μηλοπέπων (mēlopepon).

Botanická definice a stavba plodu

Botanicky se meloun řadí mezi plody typu pepo — speciální druh bobule s tuhou slupkou a masitou dužninou. Správná systematická příslušnost melounů je do čeledi tykvovitých (Cucurbitaceae) patřících do řádu Cucurbitales. (V původním textu se objevuje odkaz na brukvovitých, což je jiná botanická čeleď a s melouny nesouvisí.)

Rostliny jsou většinou jednoleté, plazivé nebo popínavé byliny s úponky, střídavými listy a jednoduchými květy, které jsou často jednopohlavné (samečké a samičí na téže rostlině). Plod tvoří tři základní vrstvy: exokarp (slupka), mezokarp (masitá dužnina) a endokarp (část obklopující semena). Semena jsou u různých druhů různě velká, plochá nebo válcovitá a bývají potravinářsky či zemědělsky využitelná.

Druhy a rody

  • Cucumis melo — zahrnuje muškátové, síťované (reticulatus), cantaloupe a honeydew typy. To je skupina často označovaná jako melouny muškátové (angl. muskmelons, cantaloupes).
  • Citrullus lanatus — meloun vodní (watermelon). Má tužší slupku, velký obsah vody v dužnině a často červenou nebo růžovou barvu dužniny; existují také odrůdy s žlutou dužninou nebo bezsemenné formy.
  • Benincasa hispida — zimní meloun (wax gourd), pěstovaný zejména v Asii; slupka je tvrdší a plod se často používá do vaření a konzervace.
  • Momordica charantia — hořký meloun (bitter melon), běžně využívaný jako zelenina a léčivá rostlina v tropických oblastech.

V běžném obchodě a na zahradách se nejčastěji setkáme s formami Cucumis melo a Citrullus lanatus. Různé kultivary se liší velikostí, tvarem, barvou slupky a dužniny, chutí (od výrazné sladkosti po mírnou nebo dokonce hořkou) a dobou sklizně.

Původ názvu a krátká etymologie

Etymologicky pochází české slovo meloun přes středoevropské jazyky z latinského melopepo, které zase vychází z řeckého μηλοπέπων (mēlopepon) — složeniny označující „jablko“ + „dýni/tykev“. Do různých evropských jazyků se po cestě přes latinu a románské jazyky dostaly podoby jako francouzské melon, italské melone či německé Melone, a odtud zřejmě i české meloun.

Kulinarika a nutriční hodnoty

Melouny se konzumují syrové (čerstvé), nakrájené, v salátech, v podobě šťáv a smoothie, nebo se z nich připravují konzervy a kompoty. Semena některých druhů se praží a konzumují nebo z nich lisuje olej. Z hlediska výživy mají melouny vysoký podíl vody (až 90–95 %), nízkou energetickou hodnotu a obsahují vitaminy (zejména vitamin C, karotenoidy včetně provitaminu A). Citrullus lanatus je navíc významným zdrojem lykopenu — silného antioxidantu. Některé druhy obsahují i látky jako citrulinu, který je předchůdcem argininu a má fyziologický význam.

Pěstování a sklizeň

Melouny vyžadují teplé a slunné podmínky, dobře propustnou půdu s dostatkem živin a vláhy v době růstu (později méně zálivky pro více koncentrovanou chuť). Obvyklé jsou tyto postupy:

  • Výsev do teplé půdy nebo pěstování sazenic, přesazení po zmrzlých.
  • Řádné rozestupy pro plazivé formy nebo vedení na mulčích či fóliích pro zamezení hnilobě plodů.
  • Opylování hmyzem (včely, čmeláci) je u většiny druhů nutné pro tvorbu plodů.
  • Sklizeň podle známek dozrálosti: změna barvy slupky, u melounů typu watermelonu odpadnutí plodu na stopce (slip), příjemná vůně u muškátových melounů, nebo charakteristické „duté“ zněn při poklepání.

Škůdci, choroby a skladování

Mezi časté problémy při pěstování patří plísně (např. plíseň šedá), hniloby, virová onemocnění přenášená mšicemi, a škůdci jako vůlky, molice či svilušky. Opatření zahrnují rotace plodin, výběr odolných odrůd, hygienu a cílenou ochranu rostlin.

Skladování: celé plody se při pokojové teplotě udrží několik dní až týden (dle druhu a zralosti); po rozkrojení je nutné dužninu uchovat v chladničce v uzavřeném obalu a spotřebovat do několika dnů.

Zajímavosti

  • Existují bezsemenné (diploid x tetraploid -> triploid) odrůdy melounů, které vznikají šlechtěním — často se prodávají jako „seedless“.
  • Velikost největších plodů se liší podle druhu; u některých odrůd cukrové melouny váží jen 0,5–2 kg, zatímco atleti pro rekordní váhy dosahují i desítek kilogramů (u vodních melounů).
  • V mnoha kulturách se melouny používají i v tradiční medicíně, např. semena a dužnina mají diuretické účinky a plod se používá při odvodnění či jako podpora trávení.

Pokud chcete poradit, jak vybrat zralý meloun na nákupu nebo jak konkrétně pěstovat muškátový meloun na zahradě, napište jaký druh máte na mysli a v jaké klimatické zóně se nacházíte — rád doplním konkrétní tipy.