Manicheismus (v moderní perštině [آیین مانی] chyba: (help) Āyin e Māni) bylo jedno z hlavních íránských gnostických náboženství. Původně pocházelo ze sásánovské Persie. Většina původních spisů proroka-zakladatele Ááního (syrsky ܡܐܢܝ, asi 210-276 n. l.) se ztratila, ale dochovalo se mnoho překladů a fragmentárních textů. Manicheismus byl velký mezi třetím a sedmým stoletím. Na svém vrcholu bylo jedním z nejrozšířenějších náboženství na světě. Manichejské církve a písma existovaly na východě až v Číně a na západě až v Římské říši. Zdá se, že manicheismus v jižní Číně zanikl před šestnáctým stoletím.
Původních šest posvátných knih manicheismu bylo napsáno v syrské aramejštině. Brzy byly přeloženy do dalších jazyků, aby pomohly šíření náboženství. Jak se manichejské spisy šířily na východ, prošly středoperskými, parthskými, sogdijskými a nakonec ujgurskými a čínskými překlady. Jak se šířily na západ, byly přeloženy do řečtiny, koptštiny a latiny. Šíření a úspěch manicheismu byly považovány za hrozbu pro ostatní náboženství a v křesťanských, zoroastrických a později i islámských oblastech byl manicheismus široce pronásledován.
