Hlaiové nebo Liové (čínsky 黎; pinyin: Lí) jsou etnická skupina žijící především na ostrově Hainam u jižního pobřeží pevninské Číny a východně od Vietnamu. Hlaiové jsou jednou z 56 etnických skupin oficiálně uznaných čínskou vládou. Jejich počet se pohybuje v řádu více než jednoho milionu obyvatel, přičemž většina žije na Hainanu v horských i pobřežních oblastech ostrova.

Hlaiové byli Číňanům dynastie Suej známí pod jménem Liliao. V současnosti se označují jako Hlaiové nebo Saiové. V mandarínštině se etnická skupina nazývá Lí a v kantonštině Lai. Historie této skupiny je dlouhá a zahrnuje jak období relatívní autonomie na Hainanu, tak postupnou integraci do širších čínských státních struktur.

Jazyk

Hlaiové mají svůj vlastní jazyk. Některé dialekty jazyka Hlai se od sebe příliš liší, než aby si lidé mohli vzájemně porozumět. Jazyk Hlai je vzdáleně příbuzný s jazyky jako thajština, laosština a cuengština; odborně je řazen do jazykové rodiny Tai–Kadai (Kra–Dai). V rámci tohoto souboru existuje několik hlavních dialektových větví, které se vzájemně liší v hláskách i slovní zásobě.

Jazyk hlai neměl před padesátými lety 20. století, kdy byla přijata latinka, vlastní písmo. V padesátých letech 20. století čínské úřady a lingvisté vytvořili pro některé dialekty Hlai latinskou transkripci a učební materiály, aby se usnadnila gramotnost a dokumentace jazyka. Kromě novodobých latinských systémů existují i lidová vyprávění a památky v ústní podobě; písemné památky původního, jednotného písma Hlai nejsou všeobecně doloženy.

Mnozí Hlaiové dnes ovládají i mandarínštinu a místní varietu čínštiny zvanou hainanština; dvojjazyčnost je častá, zvláště u mladší generace a v městských oblastech. Snahy o dokumentaci a oživení lokálních dialektů probíhají v rámci kulturních a vzdělávacích projektů.

Kultura, hospodářství a společenské zvyky

Tradiční způsob obživy Hlaiů zahrnoval zemědělství (pěstování rýže a jiných plodin), chov hospodářských zvířat a rybolov v pobřežních oblastech. Důležitou roli hraje i sběr kokosových ořechů a další práce spojené s tropickou krajinou Hainanu. V současnosti jsou Hlaiové zapojeni i do modernějších odvětví — cestovního ruchu, služeb a průmyslu — zvláště v blízkosti měst a turistických center.

Kulturně jsou Hlaiové známí svými textilními řemesly, zejména tkaním a vyšíváním tradičních krojů. Regionální lidová hudba, zpěv a tance patří k výrazným projevům identity; slabší vzájemná srozumitelnost mezi dialekty se odráží i ve zpěvu a lidové poézii. Mezi významné lidové oslavy patří například tradiční svátky propojené s lunárním kalendářem, včetně populárního svátku Sanyuesan (slavení ve třetím měsíci), kdy se konají zpěvy, tance a soutěže.

Náboženství a tradiční víra

Náboženské praktiky Hlaiů zahrnují směs animistických představ, úcty k předkům a místních rituálů. V mnoha komunitách mají důležitou úlohu šamani či duchovní specialisté, kteří vykonávají rituály pro dobré sklizně, zdraví a ochranu před zlými duchy. Kontakty s čínskou kulturou přinesly také vlivy buddhismu, taoismu a částečnou konverzi k náboženstvím praktikovaným v okolních oblastech, někde se prosadilo i křesťanství.

Současnost a ochrana kultury

Po oficiálním uznání jako národnostní menšiny získali Hlaiové určité institucionální možnosti pro rozvoj své kultury a vzdělávání ve vlastním jazyce. Současné výzvy zahrnují urbanizaci, odliv mladých lidí do měst a tlak dominantní čínské kultury, který vede k postupné ztrátě některých tradičních jazykových i kulturních forem. Na druhé straně probíhají projekty na dokumentaci jazyka, folklóru a řemesel, muzejní expozice a festivaly, které podporují povědomí o hlai kultuře mezi širší veřejností i turisty.

Hlaiové dnes představují živou a rozmanitou komunitu s bohatou tradicí i postupnou proměnou v moderním čínském státě. Zachování jazykové i materiální kultury závisí na kombinaci místních iniciativ, odborné dokumentace a podpory ze strany institucí.