Dokazování

Pokud chce žalovaný v občanskoprávním nebo trestním řízení předložit alternativní soubor skutečností k těm, které uvedla obžaloba nebo žalobce, nazývá se to "pozitivní obhajoba". Tím se důkazní břemeno přenáší na žalovaného, který musí prokázat svou verzi skutečností. Žalovaný by se snažil omluvit nebo ospravedlnit své jednání, které vedlo k podání žaloby. Mezi běžné pozitivní obhajoby patří polapení, sebeobrana, nečisté ruce, nepříčetnost a promlčení.

Převaha důkazů, známá také jako "rovnováha pravděpodobnosti", je standardem vyžadovaným ve většině občanskoprávních případů. Používá se také u rodinných soudů při rozhodování, které se týká výhradně peněz, jako je výživné na děti podle zákona o normách pro výživné na děti.

Standard je splněn, pokud je pravděpodobnější, že tvrzení je pravdivé, než že není pravdivé. Norma je splněna, pokud je pravděpodobnost, že tvrzení je pravdivé, větší než padesát procent. Lord Denning ve věci Miller v. Minister of Pensions ji jednoduše popsal jako "pravděpodobnější než nepravděpodobná". Až do roku 1970 byl tento standard používán také u soudů pro mladistvé ve Spojených státech. Jedná se o mnohem nižší břemeno než "nade vší rozumnou pochybnost", což je hranice, kterou musí splnit státní zástupce v trestním řízení.

Jedná se o nejvyšší standard, který se v zemích commonlaw používá jako důkazní břemeno. Obvykle se uplatňuje pouze v trestním řízení. Pokud po pečlivém a nestranném zvážení všech důkazů (nebo nedostatku důkazů) v daném případě existují skutečné pochybnosti založené na rozumu a zdravém rozumu, pak úroveň důkazního břemene nebyla splněna. Pokud porota nebo soudce v soudním řízení nemá žádné pochybnosti o vině obžalovaného nebo pokud jsou jejich jediné pochybnosti neodůvodněné, pak státní zástupce prokázal vinu obžalovaného.