Historie Arménie a Arménů je velmi stará a sahá nejméně 2000 let před naším letopočtem. Archeologové považují za nejstarší známou prehistorickou kulturu v této oblasti kulturu Šulaveri-Šomu v centrálním Zakavkazsku a dnešní Arménii, která je uhlíkově datována přibližně do období 6000–4000 let př. n. l. Nověji objevený hrob byl však datován do roku 9000 př. n. l. Další raná kultura na Arménské vysočině a v okolních oblastech — kultura Kura‑Araxes — spadá do období zhruba 4000–2200 př. n. l. a předpokládá se, že postupně plynule přechází do kultury Trialeti (cca 2200–1500 př. n. l.), což naznačuje, že Arméni patří mezi jedny z nejstarších indoevropských podskupin.

 

Pravěké a raně historické kultury

Na Arménské vysočině se střídaly a překrývaly řady raných kultur, z nichž každá přispěla k dlouhodobému osídlení a etnickému vývoji regionu. Kromě Šulaveri‑Šomu a Kura‑Araxes jsou významné nálezy měděné a bronzové doby, palácové hrobky kultury Trialeti a bohaté pohřební nálezy, které ukazují intenzivní obchodní i kulturní kontakt s oblastmi Mezopotámie, Anatolie a Íránu.

Železná doba a vznik státních útvarů

Ve stoletích před naším letopočtem se na vysočině formovaly první státní útvary. V 2. a 1. tisíciletí př. n. l. oblast ovlivňovaly asyrské, kočovné a místní království. Významným státním celkem byla říše Urartu (9.–6. století př. n. l.), centrem které bylo v blízkosti dnešního Vanu a které zanechalo silné stavební a administrativní stopy. Po úpadku Urartu se v oblasti začaly formovat arménské dynastie — například jménem Orontovců (Yervanduni) a později Artaxiadů a Aršakuniů — které konsolidovaly arménské etnikum a jazyk jako důležitý prvek identity.

Jazykový a etnogeneze

Arménština představuje samostatnou větev indoevropské jazykové rodiny. Moderní jazykovědná a genetická data naznačují, že arménská etnogeneze je výsledkem složitého procesu mísení místních neolitických a bronzových populací s později příchozími indoevropskými vlivy během 2. a 1. tisíciletí př. n. l. Přesné detaily migrací a kulturních vlivů jsou předmětem odborného zkoumání a diskuse, ale konsenzus podporuje autochtonní vývoj s výraznými vnějšími kontakty.

Antika a rané křesťanství

V době římského a parthského soupeření o Zakavkazí získávala Arménie strategický význam. V roce 301 n. l. přijala dle tradičních pramenů Arménie křesťanství jako státní náboženství — často se uvádí, že se tak stalo jako první země na světě — a klíčovou postavou byl sv. Řehoř Osvícený (Grigor Lusavorich). Přijetí křesťanství mělo hluboký dopad na kulturní a literární rozvoj regionu.

Písmo a kulturní rozkvět

V roce 405 n. l. vytvořil Mesrop Maštoc arménské písmo, které umožnilo překlad Bible a vznik původní literatury. To výrazně upevnilo národní identitu a kulturní kontinuitu. V pozdní starověké a středověké době vznikaly mocné arménské království — například dynastie Bagratidů (9.–11. století) — a významné kulturní školy, kláštery a umění, které ovlivnily celý region.

Středověk a latinské styky

Po pádu některých vnitřních království se část Arménů přesunula a v 12.–14. století vzniklo Arménské království v Kilikii (s centrem na pobřeží dnešního Turecka), které navázalo intenzivní styky s evropskými křižáky a obchodními centry. Kilikijské království sehrálo klíčovou roli při udržení arménské státnosti a kultury v době, kdy byla v klasické vlasti ohrožena nájezdy a dobytími.

Novověk — Osmanská a perská nadvláda, ruská anexe

Během raného novověku byla Arménie rozdělena mezi Osmanskou říší a perské říše (Safíjovce, později Afšárovci a Kádžárovci). V 19. století došlo k postupnému rozšíření ruského vlivu; v několika vlnách připojilo Rusko východní části Arménské vysočiny, což položilo základy moderního rozdělení arménského obyvatelstva mezi ruský (později sovětský) a osmanský svět.

20. století: Genocida, státnost a SSSR

První světová válka a rozpadající se Osmanská říše vedly ke krvavému osudu arménské populace v Osmansku: v roce 1915 začaly hromadné deportace a vraždy, které většina historiků a řada států kvalifikuje jako genocidu arménského národa. Po válce byla krátce vyhlášena první Arménská republika (1918–1920), která byla následně začleněna do Sovětského svazu jako Arménská SSR (od 1920/21 do 1991). V průběhu sovětského období došlo k industrializaci, urbanizaci a modernizaci, zároveň však k potlačování některých národních projevů.

Současnost

Po rozpadu SSSR vyhlásila Arménie nezávislost v roce 1991. Novodobý stát čelil sociálním, ekonomickým a bezpečnostním výzvám, mezi nimi i konfliktu o Náhorní Karabach (Chazarsko‑Hadrutská oblast), který vedl k válečným střetům zejména v 90. letech a opět v roce 2020. Arménie udržuje bohaté kulturní dědictví, silný diasporický život a živý zájem o obnovu historických památek a jazyka.

Závěr

Historie Arménie je dlouhý a složitý příběh kontinuity kultur, státních zřízení, jazykových proměn a náboženské identity. Od pravěkých kultur jako Šulaveri‑Šomu a Kura‑Araxes, přes státní útvary Urartu a starověké arménské dynastie, až po křesťanskou tradici, vznik písma a středověké království, až po tragédie a znovuzrození v moderní době — Arménie představuje jeden z nejdéle osídlených a kulturně bohatých koutů Zakavkazí.