Spiknutí střelného prachu (1605) — Prašná zrada

Plánování spiknutí, které začalo v květnu 1604, vedl Robert Catesby. Lidé, kteří mu pomáhali, byli buď bohatí katolíci, nebo šlechtické rodiny, které měly velký vliv. Catesby možná přišel se spiknutím, když viděl, že existuje jen malá naděje, že se Velká Británie stane tolerantnější vůči římským katolíkům za vlády krále Jakuba I. Mnoho katolíků bylo situací zklamáno. Pravděpodobnější však je, že Catesby chtěl jednoduše dát katolíkům v Anglii šanci: Spiknutí mělo být prvním krokem k povstání. Poté mohla být do čela státu dosazena katolická hlava, Jakubova devítiletá dcera (princezna Alžběta).

Dalšími spiklenci byli Thomas Winter (psaný též Wintour), Robert Winter, John Wright, Christopher Wright, Robert Keyes, Thomas Percy (psaný též Percye), John Grant, Ambrose Rokewood, sir Everard Digby, Francis Tresham a Thomas Bates (Catesbyho sluha). Výbušniny připravil Guy "Guido" Fawkes, muž s desetiletou vojenskou praxí. Fawkes bojoval se Španěly proti Nizozemcům ve Španělském Nizozemí.

Hlavní jezuita v Anglii, otec Henry Garnet, údajně znal podrobnosti spiknutí. Řekl mu to Oswald Tesimond, jezuitský kolega. Robert Catesby se s nimi Tesimondovi svěřil a dal mu svolení, aby je sdělil Garnetovi. Přestože byl odsouzen, od té doby se vedou diskuse o tom, kolik toho Garnet skutečně věděl. Vzhledem k tomu, že podrobnosti spiknutí byly známy z přiznání, Garnet je nesměl prozradit úřadům. Nepovažoval to za dobrý nápad. Přesto spiknutí pokračovalo. Garnetův nesouhlas s ním ho však nezachránil před tím, aby byl v roce 1606 oběšen, nakreslen a rozčtvrcen za velezradu.

V 17. století se Westminsterský palác skládal z mnoha budov rozkládajících se na velké ploše. Byly seskupeny kolem středověkých komnat, kaplí a sálů starého královského paláce. V tomto paláci sídlil jak parlament, tak různé soudy. Palác byl také snadněji přístupný než dnes. V areálu paláce žili a pracovali obchodníci, právníci a další lidé.

Jako člen královské tělesné stráže si Percy mohl v květnu 1604 pronajmout místnosti vedle Sněmovny lordů. Původním záměrem spiklenců bylo prokopat se pod základy Sněmovny lordů a umístit tam střelný prach. Hlavním záměrem bylo zabít Jakuba, ale přítomna by byla řada dalších důležitých cílů, včetně většiny protestantské šlechty a vyšších biskupů anglikánské církve. Guy Fawkes byl jako "John Johnson" pověřen vedením této budovy, kde se vydával za Percyho sluhu. V Catesbyho domě v Lambethu byl uskladněn střelný prach s nářadím na kopání.

V létě roku 1604 se však do Londýna vrátil černý mor, který se ukázal jako obzvláště závažný. Z tohoto důvodu bylo zahájení zasedání parlamentu změněno na rok 1605. Do Štědrého dne se horníci do budov parlamentu stále nedostali, a právě když začátkem roku 1605 znovu zahájili práci, dozvěděli se, že otevření parlamentu bylo dále odloženo na 3. října. Spiklenci tedy využili příležitosti a z Catesbyho domu v Lambethu přeplavili střelný prach po Temži, aby jej ukryli ve svém novém pronajatém domě: dozvěděli se (náhodou), že obchodnice s uhlím Ellen Brightová uvolnila přízemní podsklepení přímo pod sněmovnou lordů. Když se Percymu naskytla tato skvělá příležitost, okamžitě se snažil zajistit pronájem. Vymyslel si historku, že jeho žena za ním přijede do Londýna a že bude potřebovat další skladovací prostory.

Fawkes pomáhal naplnit místnost střelným prachem, který byl ukryt pod skladem dřeva pod budovou Sněmovny lordů ve sklepě pronajatém od Johna Whynniarda. Do března 1605 naplnili sklepení pod budovou Sněmovny lordů 36 sudy střelného prachu, které byly ukryty pod zásobou zimního paliva. Kdyby se podařilo všech 36 sudů zapálit, výbuch by snadno proměnil v trosky mnoho budov v komplexu Starého Westminsterského paláce a vyrazil by okna v okolí v okruhu asi jednoho kilometru.

Spiklenci v květnu opustili Londýn a odjeli do svých domovů nebo do různých částí země, protože společné setkání by vzbudilo podezření. Znovu se domluvili, že se sejdou v září; otevření parlamentu však bylo opět odloženo.

Nejslabší částí spiknutí byly přípravy na následné povstání, které mělo zachvátit zemi a nastolit katolického panovníka. Kvůli požadavkům na peníze a zbraně byl nakonec do spiknutí připuštěn sir Francis Tresham a byl to pravděpodobně on, kdo spiknutí písemně vyzradil svému švagrovi lordu Monteaglovi. Anonymní dopis odhalil některé podrobnosti spiknutí; stálo v něm: "Radím vám, abyste si vymysleli nějakou záminku, proč se nezúčastnit tohoto parlamentu, protože dostanou strašnou ránu, a přesto neuvidí, kdo jim ublíží".

Podle přiznání, které Fawkes učinil v úterý 5. listopadu 1605, opustil Dover kolem Velikonoc 1605 a směřoval do Calais. Poté odcestoval do Saint-Omer a dále do Bruselu, kde se setkal s Hughem Owenem a sirem Williamem Stanleym a poté se vydal na pouť do Brabantu. Do Anglie se vrátil koncem srpna nebo začátkem září, opět přes Calais.

Guy Fawkes byl pověřen provedením spiknutí, zatímco ostatní spiklenci uprchli do Dunchurch ve Warwickshire, kde čekali na zprávy. Jakmile byl parlament zničen, plánovali ostatní spiklenci zahájit povstání v Midlands.

Několik spiklenců se během příprav obávalo o bezpečnost katolíků, kteří měli být v den plánovaného výbuchu přítomni v parlamentu. V pátek 26. října večer obdržel lord Monteagle ve svém domě v Hoxtonu anonymní dopis.

Můj pane, z lásky, kterou chovám k některým z vašich přátel, mi záleží na vaší ochraně, a proto bych vám doporučil, abyste si při nabídce svého života vymyslel nějakou záminku, abyste se nemusel účastnit tohoto parlamentu, neboť Bůh a člověk se shodli, že potrestají špatnost této doby, a nemyslete na tuto reklamu, ale odejděte do ústraní, kde můžete očekávat událost. neboť i když se nezdá, že by se něco dělo, přesto říkám, že tento parlament dostane strašnou ránu, a přesto neuvidí, kdo jim ublíží, tuto radu neodsuzujte, protože vám může prospět a nemůže vám uškodit, neboť nebezpečí pomine, jakmile tento dopis spálíte, a doufám, že vám bůh dá milost, abyste ho dobře využili, pod jehož svatou ochranu vás svěřuji.

Monteagle nechal vzkaz přečíst nahlas, pravděpodobně aby spiklence varoval, že tajemství je prozrazeno, a ihned jej předal Robertu Cecilovi, prvnímu hraběti ze Salisbury, státnímu tajemníkovi. Spiklenci se o dopisu dozvěděli následujícího dne, ale rozhodli se ve svém plánu pokračovat, zejména poté, co Fawkes prohlédl podzemní prostory a zjistil, že se ničeho nedotkli.

Poté, co mu byl dopis předložen, nařídil král siru Thomasi Knyvetovi, aby provedl prohlídku sklepů pod parlamentem, což se stalo v časných ranních hodinách 5. listopadu. Krátce po půlnoci byl Fawkes nalezen při odchodu ze sklepa, který si spiklenci pronajali, a byl zatčen, přičemž uvedl své jméno John Johnson. Uvnitř byly objeveny sudy se střelným prachem ukryté pod hromadami dříví a uhlí. Fawkes při zatýkání nepopíral své záměry, ale prohlásil, že jeho cílem bylo zničit krále a parlament. Fawkes nicméně zachoval svou falešnou identitu a nadále trval na tom, že jednal sám. Později ráno před polednem byl znovu vyslýchán. Byl dotazován na povahu svých kompliců, na zapojení Thomase Percyho, na to, jaké dopisy obdržel ze zámoří a zda mluvil s Hughem Owenem.

V dopise Gentleman of the Bedchamber sira Edwarda Hobyho byly uvedeny podrobnosti o všech, které by výbuch zasáhl:

5. listopadu jsme zahájili sněm, na který se měl král dostavit osobně, ale zdržel se ho kvůli praxi, kterou jsme zjistili až ráno. Spiknutí mělo vyhodit krále do povětří v okamžiku, kdy by seděl na svém královském trůnu, šlechtu i obecenstvo a všechny biskupy, soudce a doktory najednou, a výbuch měl zničit celé panství a království Anglie.

Fawkes byl převezen do londýnského Toweru a tam vyslýchán mučením. Mučení bylo zakázáno s výjimkou případů, kdy to výslovně nařídil panovník nebo orgán, jako je Tajná rada nebo Hvězdná komora. V dopise ze 6. listopadu král Jakub I. uvedl:

Nejprve se mu mají použít mírnější muka, et sic per gradus ad maiora tenditur [a tak se postupně rozšiřovat k větším], a tak Bůh urychlete své dobré dílo.

Odhalení spiknutí se střelným prachem vyvolalo vlnu národní úlevy z osvobození krále a jeho synů a v následujícím parlamentu vyvolalo náladu loajality a dobré vůle, kterou Salisbury chytře využil k vymožení vyšších dotací pro krále, než jaké byly poskytnuty (kromě jedné) za Alžbětiny vlády. Ve svém projevu k oběma komorám 9. listopadu Jakub vyložil dva nové problémy své monarchie: božské právo králů a katolickou otázku. Trval na tom, že spiknutí bylo dílem pouze několika katolíků, nikoliv anglických katolíků jako celku, a připomněl shromáždění, aby se radovalo z jeho přežití, protože králové jsou ustanoveni Bohem a on za svůj útěk vděčí zázraku.

Když se spiklenci dozvěděli o neúspěchu spiknutí, uprchli do Huddington Court nedaleko Worcesteru, rodinného domu Thomase a Roberta Wintourových. Jejich cestu však zpomalil silný déšť. Když dorazili do Stourbridge, byli mnozí z nich dopadeni Richardem Walshem, šerifem hrabství Worcestershire.

Zbývající muži se pokusili o vzpouru ve Středozemí. To se nepodařilo a skončilo dramatickou bitvou v Holbeche House ve Staffordshiru, kde došlo k přestřelce, v jejímž důsledku zemřeli Catesby a Percy a bylo zajato několik dalších hlavních spiklenců. Jezuité a další osoby pak byli shromažďováni na dalších místech v Británii, přičemž někteří z nich byli zabiti mučením při výsleších. Robertu Wintourovi se podařilo zůstat na útěku dva měsíce, než byl dopaden v Hagley Parku.

Spiklenci byli souzeni 27. ledna 1606 ve Westminster Hall. Všichni spiklenci se přiznali k nevině s výjimkou sira Everarda Digbyho, který se snažil hájit tím, že král nedodržel své sliby o větší toleranci vůči katolicismu. Obžalobu vedl generální prokurátor sir Edward Coke a hrabě z Northamptonu pronesl řeč, v níž vyvrátil obvinění vznesená sirem Everardem Digbym. Soudní proces trval jeden den (anglické trestní procesy obvykle netrvaly déle než jeden den) a o rozsudku nebylo pochyb.

Soudní proces byl vysoce hodnocen jako veřejná podívaná a existují záznamy o tom, že se za vstup platilo až 10 šilinků. Čtyři ze spiklenců byli 30. ledna popraveni na hřbitově svatého Pavla. Dne 31. ledna byli Fawkes, Winter a několik dalších osob zapletených do spiknutí převezeni na Old Palace Yard ve Westminsteru, před místo zamýšleného zločinu, kde měli být oběšeni, nakresleni a rozčtvrceni.

Fawkes, ačkoli byl oslaben mučením, katy podvedl: když měl být oběšen až téměř do smrti, skočil ze šibenice, zlomil si vaz a zabil se, čímž se vyhnul hrůzné druhé části popravy.

Henry Garnet byl popraven 3. května 1606 v kostele svatého Pavla. Jeho zločin spočíval v tom, že byl zpovědníkem několika členů spiknutí proti střelnému prachu, a jak bylo uvedeno, proti spiknutí se postavil. Mnozí diváci považovali jeho trest za příliš přísný. Antonia Fraserová píše:

S hlasitým výkřikem "stůj, stůj" zastavili kata, který tělo rozřezával, dokud byl Garnet ještě naživu. Ostatní tahali kněze za nohy... což se tradičně dělalo proto, aby se zajistila rychlá smrt.

Kvůli spiknutí se střelným prachem bylo mnoho katolíků pronásledováno nebo uvězněno v londýnském Toweru:

• Anthony-Maria Browne, 2. vikomt Montagu, protože Guy Fawkes byl jedním z jeho služebníků a Robert Catesby ho varoval, aby se neúčastnil zasedání parlamentu.
• Lady Agnes Wenmanová z Thame Parku jako katolička a příbuzná vdovy lady Elizabeth Vauxové.
• Vdova lady Elizabeth Vaux za to, že podporovala otce Henryho Garneta.
• Edward Vaux, 4. baron Vaux z Harrowdenu, protože byl katolík, syn výše uvedeného.
• Edward Stourton, 10. baron Stourton, za to, že byl bratrancem sira Francise Treshama, který byl spiklencem střelného prachu, a za to, že dostal dopis, v němž mu bylo nařízeno, aby nebyl přítomen v parlamentu.
• Henryho Mordaunta, 4. barona Mordaunta, za to, že dostal dopis, v němž mu bylo sděleno, že se nemá dostavit do parlamentu.
• Jindřich Percy, 9. hrabě z Northumberlandu, za to, že byl bratrancem sira Thomase Percyho (spiklenec).
• Sir Alan Percy, bratr výše uvedeného a poručík gentlemanských penzistů pod Northumberlandovým kapitánstvím, kteří byli zároveň královskou tělesnou stráží.
• Dudley Carleton, 1. vikomt Dorchester, za to, že byl tajemníkem hraběte z Northumberlandu.

Větší svoboda katolíků uctívat bohoslužby podle vlastního uvážení se v roce 1604 zdála nepravděpodobná, ale po spiknutí v roce 1605 se změna zákona, která by katolíkům poskytla shovívavost, stala nemyslitelnou; emancipace katolíků trvala dalších 200 let. Přesto si mnoho významných a loajálních katolíků udrželo vysoké úřady v království i za vlády krále Jakuba.

Zájem o démonické jevy se zvýšil v souvislosti se spiknutím střelného prachu. Sám král se zapojil do velké debaty o mimozemských silách, když v roce 1597, ještě než se stal králem Anglie i Skotska, napsal svou Daemonologii. Zjevná ďábelská povaha spiknutí se střelným prachem také částečně inspirovala Williama Shakespeara ke hře Macbeth. Ve hře se často objevují démonické inverze (například věta fair is foul a foul is fair). Další možný odkaz v Macbethovi se týkal rovnítka, protože u jednoho ze spiklenců bylo nalezeno pojednání Henryho Garnetta A Treatise of Equivocation (Pojednání o rovnítku) a z toho plynoucí obava, že jezuité mohou rovnítkem uniknout pravdě:

Víro, tady je rovnostář, který by mohl
přísahat na obou vahách proti
 oběma vahám;
který se dopustil zrady pro Boha,
ale nemohl se rovnat do nebe.

- Macbeth, 2. dějství, 3. scéna

Spiknutí se střelným prachem se ještě několik let po něm připomínalo zvláštními kázáními a dalšími veřejnými akcemi, například zvoněním kostelních zvonů. Tato událost se přidala ke stále bohatšímu kalendáři protestantských oslav, které přispívaly k národnímu a náboženskému životu Anglie sedmnáctého století. V různých obměnách se z toho vyvinula dnešní Noc ohňů.

Profesor Ronald Hutton se zamýšlí nad možnými událostmi, které mohly následovat po úspěšném provedení spiknutí se střelným prachem a následném zničení parlamentu a smrti krále. Dospěl k závěru, že násilný akt by místo toho vedl k tvrdšímu zásahu proti podezřelým katolíkům. Bez zapojení nějaké formy zahraniční pomoci by byl úspěch nepravděpodobný, protože většina Angličanů byla loajální k instituci monarchie, a to i přes odlišné náboženské přesvědčení. Anglie se mohla velmi dobře stát spíše "puritánskou absolutní monarchií", jaká "existovala v sedmnáctém století ve Švédsku, Dánsku, Sasku a Prusku", než aby se vydala cestou parlamentních a občanských reforem, jak se stalo.

Když se v lednu 1606 sešel parlament poprvé po spiknutí, přijal zákon nazvaný "Zákon o díkůvzdání". Ten zavedl každoroční bohoslužby a kázání připomínající spiknutí 5. listopadu. Tento zákon zůstal v platnosti až do roku 1859. Říká se, že 5. listopadu 1605 Londýňané oslavovali porážku spiknutí ohni a pouličními slavnostmi. Tradice připomínat si tento den zvoněním kostelních zvonů a ohni začala brzy po spiknutí a součástí některých prvních oslav byly také ohňostroje. V Británii se pátému listopadu říká také Noc ohňů, Noc ohňostrojů nebo Noc Guye Fawkese.

V Británii je stále zvykem 5. listopadu nebo v jeho okolí odpalovat ohňostroje. Tradičně v týdnech před 5. listopadem děti vyráběly "kluky" - údajně Fawkese - obvykle ze starých šatů vycpaných novinami a s groteskní maskou, aby je pak 5. listopadu spálily na ohni. Tyto podobizny se ukazovaly na ulici, aby se vybraly peníze na ohňostroj, i když tato praxe je stále méně častá. Slovo chlap tak v 19. století začalo označovat podivně oblečenou osobu a ve 20. a 21. století jakoukoli osobu mužského pohlaví.

Instituce a města mohou pořádat ohňostroje a táboráky a v menším měřítku se to samé děje na zahradách po celé zemi. V některých oblastech, zejména v Sussexu, pořádají místní ohňové spolky rozsáhlé průvody, velké ohně a ohňostroje; nejrozsáhlejší z nich se koná v Lewes.

Sněmovny parlamentu jsou stále prohledávány strážemi před zahájením zasedání parlamentu, avšak jedná se spíše o tradiční zvyk než o závažné protiteroristické opatření.

V roce 2005 byla k 400. výročí spiknutí vydána pamětní britská dvoulibrová mince.

Sklep, v němž Fawkes hlídal svůj střelný prach, byl zbořen v roce 1822. Tento prostor byl dále poškozen při požáru v roce 1834 a zničen při následné přestavbě Westminsterského paláce. Lucerna, kterou měl Guy Fawkes v roce 1605 u sebe, se nachází v Ashmoleově muzeu v Oxfordu. Klíč, který mu byl údajně odebrán, se nachází v Speaker's House ve Westminsterském paláci. Tyto dva předměty byly vystaveny na velké výstavě, která se konala ve Westminster Hall od července do listopadu 2005.

Podle Esther Forbesové (životopiskyně) byla oslava Dne Guye Fawkese v předrevolučních amerických koloniích velmi oblíbeným svátkem. V Bostonu získaly oslavy protiautoritářský podtext a často se staly tak nebezpečnými, že se mnozí neodvážili vyjít ze svých domovů.

V listopadu 1930 Alfred Arthur Rouse využil příležitosti, kdy se o svátcích zapalují ohně, a zavraždil neznámého muže a jeho tělo nastražil jako náhradu za Rouseovo do svého automobilu Morris Minor (1928) (který pak zapálil). Plán nevyšel a Rouse byl za tento zločin zatčen, souzen a popraven.

Mnozí se tehdy domnívali, že Robert Cecil, 1. hrabě ze Salisbury, byl do spiknutí zapojen, aby si získal přízeň krále a přijal přísnější protikatolické zákony. Tyto teorie tvrdily, že Cecil spiknutí buď skutečně vymyslel, nebo umožnil jeho pokračování, když už do něj pronikli jeho agenti, a to za účelem propagandy. Tyto zvěsti byly počátkem dlouholeté konspirační teorie o spiknutí. Přestože však nenastala "zlatá doba" "tolerance" katolíků, v niž doufal otec Garnet na počátku Jakubovy vlády, legislativní odezva neměla se spiknutím nic společného: došlo k ní již v roce 1605, kdy byly znovu uloženy pokuty za rekuzi a někteří kněží byli vyloučeni. Po spiknutí střelného prachu nedošlo k žádné čistce katolíků od moci a vlivu v království, navzdory stížnostem puritánů. Doba vlády Jakuba I. byla ve skutečnosti pro katolíky relativně shovívavá a jen málo z nich bylo stíháno.

To však některé neodradilo od toho, aby nadále tvrdili, že se Cecil na spiknutí podílel. V roce 1897 napsal otec John Gerard ze Stonyhurst College, jmenovec jezuitského kněze, který sloužil mši pro některé ze spiklenců, zprávu nazvanou "Co bylo spiknutí se střelným prachem?", v níž tvrdil, že Cecil je vinen. To později téhož roku vyvrátil Samuel Gardiner, který tvrdil, že Gerard zašel příliš daleko, když se snažil "smazat potupu", kterou si spiknutí vyžádalo na generacích anglických katolíků. Gardiner vykreslil Cecila jako viníka pouhého oportunismu. Pozdější pokusy dokázat Cecilovu odpovědnost, jako například práce Francise Edwardse z roku 1969 Guy Fawkes: skutečný příběh spiknutí se střelným prachem? , podobně ztroskotaly na nedostatku pozitivních důkazů o zapojení vlády do přípravy spiknutí. Historici od té doby teorii spiknutí příliš nepodpořili, kromě toho, že připustili, že Cecil mohl o spiknutí vědět několik dní před jeho odhalením.

Podle historičky lady Antonie Fraserové byl střelný prach odvezen do skladu v londýnském Toweru. Pokud by byl v dobrém stavu, byl by znovu vydán nebo prodán k recyklaci. Záznamy o zásobách v Toweru uvádějí, že 18 setin (což odpovídá asi 816 kg) střelného prachu bylo "rozloženo", což by mohlo znamenat, že se stal neškodným, protože se rozdělil na své chemické součásti, jak se to stává se střelným prachem, když se nechá příliš dlouho ležet - pokud by Fawkes střelný prach během otevření zapálil, mělo by to za následek pouze slabé prskání. Alternativně může "rozpadlý" znamenat, že prach byl vlhký a slepený, takže se nehodil k použití ve střelných zbraních - v takovém případě by výbušnost hlavní nebyla výrazně ovlivněna.

V pořadu The Gunpowder Plot: Exploding The Legend (Spiknutí se střelným prachem: Výbuch legendy), který vysílala televize ITV 1. listopadu 2005, bylo spiknutí zinscenováno tak, že byla vyhozena do povětří přesná replika Sněmovny lordů ze 17. století, naplněná zkušebními figurínami, za použití přesného množství střelného prachu v podzemí budovy. Dramatický experiment, provedený na zkušebním polygonu Advantica Spadeadam, jednoznačně prokázal, že výbuch by zabil všechny účastníky státního otevření parlamentu v sále lordů.

Síla výbuchu, která překvapila i odborníky na střelný prach, byla taková, že sedm stop hluboké pevné betonové zdi (záměrně vytvořené tak, aby kopírovaly způsob, jakým byly podle archivů postaveny zdi ve staré Sněmovně lordů) se proměnily v trosky. Měřicí přístroje umístěné v komnatě za účelem výpočtu síly výbuchu byly výbuchem samy zničeny, zatímco lebka figuríny představující krále Jakuba, která byla umístěna na trůnu uvnitř komnaty obklopená dvořany, peery a biskupy, byla nalezena ve velké vzdálenosti od místa výbuchu. Podle závěrů pořadu nemohl výbuch přežít nikdo v okruhu 100 metrů, zatímco všechna vitrážová okna ve Westminsterském opatství by byla roztříštěna, stejně jako všechna okna ve velké vzdálenosti od paláce. Síla výbuchu by byla vidět na míle daleko a slyšet ještě dál. I kdyby vybuchla jen polovina střelného prachu, všichni ve Sněmovně lordů a jejím okolí by byli okamžitě zabiti.

Program také vyvrátil tvrzení, že by výbuchu zabránilo určité zhoršení kvality střelného prachu. Část záměrně znehodnoceného střelného prachu, jehož kvalita byla tak nízká, že se nedal použít ve střelných zbraních, když byla umístěna na hromadu a zapálena, přesto dokázala způsobit velký výbuch. Dopad i zhoršeného střelného prachu by byl umocněn dopadem jeho stlačení v dřevěných sudech, přičemž stlačení by překonalo jakékoli zhoršení kvality obsahu. Stlačení by vytvořilo dělový efekt, kdy by prach nejprve vyletěl z horní části hlavně a o milisekundu později by vyletěl ven. Matematické výpočty navíc ukázaly, že Fawkes, který byl zkušený v používání střelného prachu, použil dvojnásobné množství střelného prachu, než bylo potřeba.

Vzorek střelného prachu se možná zachoval: v březnu 2002 našli pracovníci zkoumající archiv Johna Evelyna v Britské knihovně krabici obsahující různé vzorky střelného prachu a několik poznámek naznačujících souvislost se spiknutím střelného prachu: . ^[]

1. "Střelný prach 1605 v papíru s nápisem John Evelyn. Střelný prach, kterým by ten darebák Faux (sic) vyhodil do povětří parlament.",
2. "Střelný prach. Velký balíček má být střelný prach Guye Fawkese."
3. "Ale žádný nezbyl! WEH 1952

• Papežské spiknutí