Abdullah Öcalan je vůdce Strany kurdských pracujících (PKK), povstalecké teroristické organizace v Turecku. Turecko označilo Abdullaha Öcalana za teroristu a v roce 1999 byl za teroristickou činnost uvězněn do konce života. "Öcalan" znamená v turečtině "ten, kdo se mstí".
Narodil se 4. dubna 1949 v chudé rolnické rodině ve vesnici Ömerli v okrese Halfeti v provincii Şanlıurfa. Studoval na odborné škole a poté pokračoval v kurzu na Fakultě politických věd Ankarské univerzity. Zapojil se do militantní maoistické politiky a v roce 1973 byl poprvé zatčen. V roce 1975 odešel do Sýrie, kde byl v roce 1978 jedním ze zakládajících členů PKK. Na prvním sjezdu v listopadu 1978 byl zvolen vůdcem. Přestože se organizace jmenovala Strana kurdských pracujících, nikdy se nestala skutečnou politickou stranou a nebyla jako taková ani zaregistrována, protože by ji odmítlo Turecko, které nesouhlasilo s její ideologií.
Turecko opustil v roce 1979, ještě před vojenským převratem v září 1980, který vedl k uvěznění tisíců členů a sympatizantů organizace. V roce 1982 se PKK rozhodla obnovit partyzánskou válku uvnitř Turecka a v srpnu 1984 zahájilo činnost vojenské křídlo, Osvobozenecké jednotky Kurdistánu (HRK). V roce 1985 bylo politické křídlo přejmenováno na Frontu národního osvobození Kurdistánu (ERNK) a v roce 1986 se HRK stala Lidovou osvobozeneckou armádou Kurdistánu (ARGK). Öcalanovy výroky byly v průběhu 90. let stále umírněnější, veřejně prohlašoval, že chce PKK odklonit od násilí a přejít k politickému přístupu.
V listopadu 1998 byl na nátlak Turecka donucen opustit základnu své skupiny v Sýrii. Uprchl do Ruska a poté do Evropy, byl zatčen po příletu z Moskvy na římské letiště Fiumicino. Brzy byl propuštěn, zatímco žádal o politický azyl, italské zákony zakazují vydat někoho do země, kde by mu hrozil trest smrti. Žádost o vydání z Německa rovněž ztroskotala na politických manévrech. Itálii opustil 16. ledna 1999 a vrátil se do Ruska, ale brzy odjel do Řecka, odkud zřejmě hodlal odletět do Haagu. Vstup do řady evropských států mu byl odepřen a místo toho ho řecké úřady 3. února letecky přepravily do Nairobi v Keni.
