Přibližně 98 % jazyků, kterými se v Pákistánu mluví, jsou indoíránské jazyky (dílčí větve: 70 % indoárijština a 30 % íránština), které patří do indoevropské jazykové rodiny. Většina pákistánských jazyků se píše persko-arabským písmem, přičemž značná část slovní zásoby pochází z arabštiny a perštiny. Obecnými jazyky, kterými se v Pákistánu mluví, jsou urdština, balúčština, paštunština, sindhština, serajština, kašmírština (košur), paňdžábština (šahmukhi) atd. Pákistánci patří k různým indoárijsky mluvícím etnickým skupinám a také k íránským národům a dardským jazykovým skupinám. Kromě toho v zemi žijí také malé skupiny jazykově izolovaných národů, jako jsou burušsky a brahujsky mluvící národy. Mezi hlavní etnické skupiny Pákistánu z hlediska početnosti patří: Pondžábové, Paštunové, Sindhové, Serajkové, Muhadžírové, Balúčové, Čitralové a další menší skupiny.
Obyvatelstvo tvoří několik hlavních etnických skupin (2009):
- Paňdžábci (40,20 %) 70,7 milionu
- Paštunů (19,80 %) 35,2 milionu
- Sindhové (14,1 %) 24,8 milionu
- Seraikis (10,53 %) 14,8 milionu
- Muhadžírové (7,57 %) 13,3 milionu
- Balúčů je (3,57 %) 6,3 milionu.
- Ostatní (4,66 %) 11,1 mil.
Menší etnické skupiny, jako jsou Kašmířané, Kalašové, Burušové, Brahuové, Khowarové, Šinové a Turwalové, se vyskytují hlavně v severních částech země. Obyvatelé Potoharské náhorní plošiny v severním Paňdžábu (Potoharis) jsou někdy uváděni odděleně od Paňdžábců. Tím by se počet obyvatel Paňdžábů spíše ještě snížil.
Jazyky, písmo a jazyková výměna
Urdu je v Pákistánu považována za národní jazyk a slouží jako lingua franca mezi etnickými skupinami; mnozí jej používají v městském prostředí a v médiích. Angličtina má status úředního jazyka a je široce používána v administrativě, právu a vzdělávání. Mnohé regionální jazyky mají silnou ústní tradici, zatímco psaná forma je často realizována persko-arabským písmem (včetně kaligrafického stylu nastaliq u urdštiny).
Různé jazyky využívají upravené verze arabského písma: paňdžábština v Pákistánu se často zapisuje šahmukhí (šahmukhi), sindhština má vlastní rozšířený arabský abecední systém a paštunština používá modifikovanou arabskou abecedu. Některé jazyky v pohraničních oblastech (nebo v Indii) mohou používat i jiné systémy písma, ale v Pákistánu dominuje persko-arabské písmo.
Jazykové rodiny a menšiny
Pákistán je převážně indoíránský: velká část hovoří indoevropskými jazyky patřícími do větví indoárijských a íránských. Kromě toho jsou zde dardské jazyky (např. Khowar, šina atd.) v horských oblastech severu. Mezi zvláštnosti patří jazykové izoláty jako burušaski a brahui, které nelze snadno zařadit do velkých rodin. Tyto menší jazyky často přežívají v odlehlých horských údolích a mají významný kulturní význam pro své komunity.
Etnické skupiny a urbanizace
Muhadžírové (migranti z oblastí dnešní Indie při vzniku Pákistánu v roce 1947 a jejich potomci) jsou převážně mluvčí urdštiny a historicky se soustředí v městských centrech, zejména v Karáčí. Paštunové dominují v Khyber Pakhtunkhwa a severním Balučistánu, Balúčové v jižním Balučistánu, Sindhové v Sindhu a Paňdžábci v provincii Paňdžáb. Seraikové (serajkové) jsou významnou skupinou v centrálním a jižním Paňdžábu a usilují o kulturní a jazykové uznání v rámci regionální politiky.
Demografická a časová poznámka
Uvedená procenta a počty vycházejí ze zmíněných ocenění (2009) a poskytují orientační obrázek o etnickém a jazykovém složení. Skutečné hodnoty se mění v čase vlivem porodnosti, vnitřní migrace, urbanizace a novějších sčítání lidu (např. oficiální sčítání z roku 2017 a další průzkumy). Proto je dobré brát konkrétní čísla jako přibližná a pro přesné, aktuální údaje odkazovat na poslední oficiální statistiky Pákistánu.
Závěr: Pákistán je jazykově a etnicky velmi rozmanitá země, kde vedle velkých jazykových skupin přetrvávají bohaté místní tradice menších jazyků. Tato mozaika jazyků se odráží v kulturní, politické i mediální struktuře země.
