Zákon o rovném odměňování z roku 1963

Historie

V roce 1868 bylo hlavním cílem Rytířů práce rovné odměňování mužů a žen. Během první a druhé světové války měla Národní rada pro válečné práce pravomoc stanovovat pracovní normy pro americké podniky. Během korejské války tyto normy stanovovala Rada pro stabilizaci mezd. Ve všech třech případech stanovily zásady rovného odměňování pro obě pohlaví v době války. Během války dostávala Rosie Riveterová stejnou mzdu jako muži vykonávající stejnou práci. V roce 1919 přijaly dva státy, Michigan a Montana, zákony o rovném odměňování. Jejich příkladu však následovaly další státy až po druhé světové válce. V roce 1920 byl zřízen Úřad pro ženy Spojených států, který byl součástí ministerstva práce Spojených států. Od svého založení prosazuje rovné odměňování. V roce 1952 byl založen Národní výbor pro rovné odměňování jako koalice několika ženských, odborových, obchodních a občanských skupin|. Zahájily kampaň za nové zákony vyžadující rovné odměňování. V roce 1945 předložil 79. Kongres návrh zákona o rovném odměňování, který neprošel. Až o 18 let později 88. kongres takový zákon přijal. Byl nazván zákon o rovném odměňování z roku 1963.

Zákon o rovném odměňování z roku 1963 jako novela zákona o spravedlivých pracovních standardech stanovil, že diskriminace pracovníků na základě pohlaví je v rozporu s federálním zákonem. Je tomu tak v případě, že "úkoly vyžadují stejné dovednosti, úsilí a odpovědnost za podobných pracovních podmínek". Prezident John F. Kennedy tento zákon podepsal 10. června 1963. Na slavnostním ceremoniálu v Oválné pracovně Bílého domu prezident Kennedy předal zvláštní uznání několika skupinám a jednotlivcům, kteří se o tento zákon zasloužili. Mezi vyznamenanými byly kongresmanky Edna Kellyová a Edith Greenová, náměstkyně ministra práce Esther Petersonová, předsedkyně Národní rady černošských žen Dr. Dorothy Heightová a předsedkyně Nadace podnikatelek a profesionálek Dr. Minnie Milesová.

Zákon byl přijat především díky tomu, že si Kongres uvědomil měnící se pracovní sílu ve Spojených státech. Domácnosti, v nichž žijí muži, se stávaly zastaralými, protože do práce vstupovalo stále více žen. Vyšší míra rozvodovosti znamenala více domácností vydržovaných ženami. V 60. letech 20. století však ženy vydělávaly pouze 60 centů na každý dolar vyplacený mužům. Zákon o rovném odměňování měl být součástí řešení nerovného odměňování. Zákon o občanských právech z roku 1964, hlava VII, doplnil zákon o rovném odměňování o další ustanovení, která zakazovala diskriminaci na základě rasy nebo pohlaví. Hlava VII do tohoto zákona rovněž přidala pracovníky s bílými límečky.

Výsledky

V 70. letech 20. století vydělávaly ženy 75 centů na jeden mužský dolar. Podle statistik amerického ministerstva práce se v roce 2007 tento poměr stále pohyboval kolem 75 centů. Rozdíl mezi vysokoškolsky vzdělanými ženami a vysokoškolsky vzdělanými muži se ve skutečnosti mírně zvýšil. Ve společnostech z žebříčku Fortune 500 (přední americké korporace) zastávají ženy stále jen asi 17 % vedoucích pozic. V roce 2010 Úřad pro statistiku práce uvedl, že ženy pracující na plný úvazek vydělávaly přibližně 81 centů na každý dolar vydělaný mužem (na plný úvazek).