Anglická gramatika

Gramatika dialektu

Dialekty angličtiny se liší nejen výslovností, ale i gramatikou. Například lidé, kteří používají tzv. obecnou americkou angličtinu nebo angličtinu BBC, mohou říci: I didn't do anything, zatímco někdo, kdo mluví tzv. afroamerickou vernakulární angličtinou, může říci: I didn't do nothing. Verze pro londýnskou dělnickou třídu: I ain't done nuffink! O tom, jaký dialekt člověk používá, obvykle rozhoduje místo, kde žije.

I když se v jednotlivých dialektech angličtiny používají jiná slova nebo jiný slovosled, stále platí gramatická pravidla. Při psaní v americké angličtině se však gramatika řídí pravidly obecné americké angličtiny. Když se mluví o používání "správné angličtiny", obvykle se tím myslí používání gramatiky obecné britské angličtiny, jak je popsána ve standardních referenčních dílech. Vzory pro mluvenou angličtinu v Británii se často nazývají Received Pronunciation nebo BBC English.

Koncovky slov

V angličtině se koncovky slov mění jen málo. Nazývají se ("přípony"): nejčastěji se jedná o plurál a posesiva (John's). Anglická slovesa vypouštějí většinu koncovek kromě jedné: I love, you love, they love, but she loves. Toto koncové "s" je pozůstatkem anglosaského jazyka, který měl přípon více. Slovesa mají koncovky, které ukazují změny času: walked, walking.

Pořadí slov

Dalším velkým rozdílem je pořadí slov. V angličtině stojí přídavná jména obvykle před podstatným jménem. Ve většině románských jazyků jsou přídavná jména obvykle až za podstatnými jmény. Například v angličtině může člověk říct I like fast cars, ale ve španělštině je to Me gustan los coches rápidos [coches = auta; rápidos = rychlý]. Pořadí slov se změnilo: pokud by se do češtiny přeložila pouze slova bez gramatiky, znamenalo by to "mně se líbí auta rychlá". Je to proto, že španělština a angličtina mají odlišná pravidla pro pořádek slov. V němčině jsou hlavní slovesa často na konci věty, ale v angličtině je obvykle klademe mezi podmět a předmět, jako například: Kočka seděla na rohožce.

Části řeči

Gramatika studuje různé části jazyka. Jednotlivé části jazyka se nazývají "části řeči". Části řeči jsou podstatná jména, zájmena, slovesa, přídavná jména, příslovce, předložky, spojky a interjekce.

Podstatná jména

Podstatná jména jsou věci. Může jít o jedinou věc, například jablko. Mohou být také v množném čísle, například krabice jablek. Existuje zvláštní druh podstatného jména, kterému se říká vlastní jméno. Například Johnny Appleseed.

Zájmena

Zájmena jsou zvláštní typy podstatných jmen. Nejsou to konkrétní věci. Mohou znamenat mnoho různých věcí. Příkladem je slovo "to". Ve větě "Líbí se mi ten míč; je modrý" se musíte podívat na to, co stojí před slovem "to", abyste věděli, že "to" mluví o míči. Podstatné jméno před zájmenem, které zájmeno skutečně znamená, se nazývá antecedent.

Slovesa

Základní tvar slovesa se nazývá infinitiv. Infinitiv pro existenci je "být". Známým příkladem je Hamletova řeč: Být, či nebýt? Varianty infinitivu vytvářejí slovesné časy.

Přídavná jména

Slova, která vypovídají o podstatných jménech, se nazývají přídavná jména. Při použití přídavného jména se o podstatném jménu dozvíte více. Příkladem mohou být slova "červený" a "šťavnatý" ve větě "červené jablko je šťavnaté". Nemají žádné koncovky. I když je podstatné jméno, o kterém hovoří, v množném čísle, zůstávají stejná. Můžete to vidět ve větě "červená jablka jsou šťavnatá".

Příslovce

Příslovce jsou slova, která vypovídají o slovech, která nejsou podstatnými jmény. Příslovce může popisovat sloveso, jako například slovo "rychle" ve větě "Běžel rychle". Mohou také popisovat přídavné jméno. Příslovce "velmi" popisuje přídavné jméno "nemocný" ve větě "Ten chlapec je velmi nemocný". Příslovce mohou dokonce popisovat jiná příslovce, jako ve větě "Běžel velmi rychle".

Předložky

Přívlastek je slovo, které popisuje, jak se jedno podstatné jméno (nebo zájmeno) vztahuje k druhému ve větě jako celku. Předložka obvykle stojí před podstatným jménem, které do věty přidává a které se nazývá předmět předložky. Příkladem je slovo "přes" ve větě "šel přes most".

Konjunkce

Spojka je slovo, které spojuje další části věty. Může spojovat dvě slova, která obě dělají ve větě totéž. "A" ve větě "chlapec a dívka běží" spojuje chlapce s dívkou, protože oba běží. Spojky mohou dokonce spojovat dvě věty, které by normálně tvořily různé věty, dohromady. Slovo "ale" ve větě "Já mám ráda kočky, ale on má rád psy" je spojka, která to dělá.

Interjekce

Interjekce jsou slova, která neodpovídají běžným gramatickým pravidlům. Interjekce mohou a často nahrazují celou větu, protože mohou jedním slovem vyjádřit význam celé věty. Mohou být použity k vyjádření emocí, například slovo "Hurá", které znamená, že mluvčí je šťastný nebo že se mu něco líbí. Používají se také ke zkrácení běžných frází, o kterých by se jinak muselo mluvit celou větou. Například vyslovit slovo "ano" je mnohem jednodušší než říci "to, co říkáš, je pravda", proto se obvykle používá místo něj. Takovéto interjekce mohou být užitečné pro úsporu času a velmi zjednodušují složité věty. Často však interjekce nemusí mít vůbec žádný význam, například slovo "um".

Syntaxe

Gramatika také zkoumá, jak spolu jednotlivé části jazyka spolupracují. Tomu se říká "syntax". Některé běžné způsoby, jak do sebe slova zapadají, jsou věty, fráze, klauze a odstavce.