Předložky: definice, příklady a používání v češtině
Přehled předložek v češtině: definice, pravidla, jasné příklady a tipy pro správné použití. Naučte se používat „v“, „na“, „z“, „do“ a další bez chyb.
Předložky jsou slova, která spojují podstatná jména, zájmena a slovní spojení s jinými slovy ve větě a současně určují, v jakém pádě stojí jejich doplnění (např. bez koho/čeho, s kým, na co apod.).
Funkce předložek
- Určují místo: jdu do města, sedím v knihovně.
- Určují čas: během dne, po obědě.
- Určují způsob nebo prostředek: píšu perem, cestuji vlakem.
- Vyjadřují příčinu, cíl nebo vztah: pro tebe, díky tobě, kvůli počasí.
Předložky a pády
Každá předložka řídí určitý pád (některé předložky řídí vždy jeden pád, jiné mohou řídit dva různé pády podle významu). Níže jsou uvedeny nejběžnější příklady.
- 2. pád (genitiv) – bez, do, z/ze, od, u, během, mimo, kolem/okolo
Např.: bez cukru, do města, vyšel z domu, od kamaráda, čekám u dveří, během dne, mimo město, kolem domu. - 3. pád (dativ) – k/ke, proti, díky, navzdory
Např.: jdu k lékaři, proti větru, díky tobě, navzdory plánu. - 4. pád (akuzativ) – na (s pohybem), pro, přes, skrz
Např.: jdu na nádraží, to je pro tebe, jdeme přes most, koukal skrz okno. - 6. pád (lokál) – v/ve, na (s místním významem), o, při, po
Např.: v práci, na nádraží (jsem), mluvili o tom, při práci, po obědě. - 7. pád (instrumentál) – s/se, mezi, nad, pod, před, za (často v protikladu k 4. pádu)
Např.: s kamarádem, mezi lidmi, nad stolem, pod mostem, před domem (jsem), za domem (jsem).
Předložky měnící pád podle významu
Některé předložky používají různý pád podle toho, zda vyjadřují pohyb (směr) nebo stacionární polohu:
- na: jdu na nádraží (4. p. – směr), jsem na nádraží (6. p. – místo).
- v/ve: vložíme do → obvykle se pro směr používá spíše do, ale pro určení místa: v bytě (6. p.).
- před/za/nad/pod/mezi: postavili sochu před dům (4. p. – směr), socha stojí před domem (7. p. – poloha).
Víceslovné předložky a slovní spojení
Kromě jednoduchých jednoslovných předložek existují i víceslovné předložky nebo ustálená předložková slovní spojení, např. místo (místo tebe – 2. p.), vzhledem k (vzhledem k situaci – 3. p.), v průběhu (v průběhu týdne – 2. p.), v rámci (v rámci projektu – 2. p.). Je potřeba učit si u nich, jaký pád požadují.
Umístění předložky ve větě
Na rozdíl od angličtiny česká předložka obvykle stojí před svým doplněním (před podstatným jménem nebo zájmenem): „To je kniha, o které jsem mluvil.“ Přesunování předložky na konec věty je v češtině za normálních okolností nesprávné; v hovorové řeči se mohou vyskytnout situace s elipsou, ale spisovná norma preferuje předložku před objektem.
Praktické tipy
- Učte se předložky společně s pádem, který řídí (např. „bez + 2. pád – bez vody“), ne izolovaně.
- Zkontrolujte, zda předložka vyjadřuje směr nebo místo — často to rozhodne, jaký pád použít.
- Při pochybnostech hledejte příklady v kontextu (věty v knihách, slovníky, online zdroje).
Zde je seznam běžných předložek:
- bez, do, z/ze, od, u, během, mimo, kolem/okolo
- k/ke, proti, díky, navzdory
- na, pro, přes, skrz
- v/ve, o, při, po
- s/se, mezi, nad, pod, před, za
- místo, vzhledem k, v průběhu, v rámci
Ukázkové věty (správné použítí):
- Bez cukru to nechutná dobře. (bez + 2. p.)
- Jdu do školy. (do + 2. p.)
- Díky tobě jsem to zvládl. (díky + 3. p.)
- To je dárek pro tebe. (pro + 4. p.)
- Bydlím v Praze. (v + 6. p.)
- Jdu s kamarádem do kina. (s + 7. p.)
Pokud chcete, mohu článek doplnit o cvičení na rozlišení pádů s danými předložkami nebo poslat přehled ve formě tabulky pro tisk.
Vyhledávání