Dentin neboli zubovina je pevná, mineralizovaná tkáň, která tvoří hlavní objem zubu. V korunce (horní části) zubu se dentin nachází mezi sklovinou a dření. V kořeni zubu leží dentin mezi cementem a dření. Dentin tvoří většinu zubu a je typicky žlutý — jeho barva je na povrchu patrná, protože sklovina je poloprůhledná.

Stavba dentinu

  • Dentin se skládá z mineralizované mezibuněčné hmoty (převážně hydroxyapatit), organické složky (hlavně kolagen typu I) a vody. Obvyklé složení je přibližně 65–70 % anorganických látek, 20–25 % organických látek a 10 % vody.
  • Ve tkáni jsou miliony drobných kanálků — tzv. dentinových tubulů. V tubulech se nacházejí výběžky buněk zvaných odontoblasty, které leží na rozhraní dentinu a dřeně.
  • Dentin má různé vrstvy: mantle dentin (vnější tenká vrstva), circumpulpální dentin (hlavní hmota) a také peritubulární a intertubulární dentin podle lokalizace kolem tubulů.
  • Tvrdost dentinu je menší než skloviny, ale větší než měkkých tkání; poskytuje zubu pružnost a oporu sklovině.

Vznik a oprava

Dentin vytvářejí odontoblasty během vývoje zubu (odontogeneze). Tvorba probíhá ve třech základních typech:

  • Primární dentin — vzniká při formování zubu před prořezáním.
  • Sekundární dentin — pomalu se ukládá po celý život zubu a může zužovat dřeňovou dutinu.
  • Tertiární (reparativní nebo reakční) dentin — tvoří se jako odpověď na dráždění (kaz, abraze, úraz). Může být více anorganický nebo nepravidelně uspořádaný a má za úkol chránit dřeň.

Funkce dentinu

  • Mechanická podpora pro sklovinu — zajišťuje, že sklovina není příliš křehká při žvýkání.
  • Ochrana dřeně — tubuly a tvorba sekundárního/terciárního dentinu omezují přenos škodlivých podnětů do dřeně.
  • Přenášení citlivosti — změny tlaku v tekutině tubulů stimulují nervová zakončení v dřeni, což může vyvolat citlivost nebo bolest.

Citlivost a klinický význam

Exponovaný dentin (např. vlivem ústupu dásně, opotřebení skloviny nebo kazu) často způsobuje zvýšenou citlivost na chladno, teplo, sladké nebo dotyk. Mechanismus je vysvětlen tzv. hydrodynamickou teorií — pohyb tekutiny v dentinových tubulech dráždí nervová zakončení v dřeni. V praxi je dentin důležitý pro stomatologii: při ošetření kazu, při výběru výplňových materiálů, při léčbě citlivosti a v endodoncii (ošetření kořenových kanálků).

Barva dentinu

Dentin je přirozeně žlutavý až světlehnědý a skrze tenkou vrstvu skloviny ovlivňuje finální barvu zubu. Faktory, které barvu ovlivňují:

  • Věk — s přibývajícím věkem se ukládá více sekundárního dentinu, zub se může ztmavnout.
  • Stáří a opotřebení skloviny — tenčí sklovina více odhaluje barvu dentinu.
  • Vnitřní změny — krvácení do dřeně nebo nekróza může způsobit šednutí či ztmavnutí zubu.
  • Vnější barviva — potraviny, nápoje, kouření mohou dentin i sklovinu ovlivnit.

Prevence a ošetření

  • Prevence opotřebení skloviny a ústupů dásně (správná technika čištění zubů, používání měkkého kartáčku).
  • Profesionální fluoridace a použití desenzibilizujících prostředků pro snížení citlivosti.
  • V případě rozsáhlého poškození nebo hlubokého kazu může dentin vyžadovat zásah stomatologa — výplň, krytí dřeně nebo endodontické ošetření.

Stručně řečeno, dentin je klíčová součást zubu: tvoří jeho hlavní hmotu, poskytuje oporu sklovině, účastní se ochrany dřeně a ovlivňuje vzhled zubu. Správná péče a včasné stomatologické zákroky pomáhají dentin chránit a předcházet bolestivým stavům.