Cementum
Cement je tvrdá vnější vrstva kořene zubu. V korunkové části zubu (část nad dásní) se nenachází. Cement umožňuje, aby se na něj připojily parodontální vazy, které umožňují spojení zubu s horní nebo dolní čelistí.
Složení
Cement se skládá z
- 45 % až 50 % hydroxyapatitu (minerál obsažený v zubech a kostech)
- 50 % až 55 % kolagenu (převážně kolagenu typu I) a nekolagenních organických látek
Vývoj
Proces tvorby cementu se nazývá cementogeneze. Tvoří ho zvláštní typ buněk známý jako cementoblasty. Cementoblasty se nacházejí na povrchu cementu. Když cementoblast již není na povrchu nebo když se nachází obklopen cementem, pak se nazývá cementocyt.
Naproti tomu cementoklasty jsou speciální buňky, které cement odstraňují, místo aby cement vytvářely.
Cementoenamelové spojení
Cementoenamelový přechod neboli cervikální linie je místo, kde se setkávají sklovina a cement. Cement a sklovina se mohou setkávat různými způsoby.
- Jako tupý spoj: V tomto případě se sklovina setkává s cementem a dotýká se ho.
- S mezerou: Sklovina a cement se nesetkávají a nedotýkají. Mezera, kterou zanechávají, odhaluje dentin pod nimi.
- Překrývání: Cement se překrývá se sklovinou.
Typy
Cementum lze rozdělit na dva hlavní typy podle umístění a podle toho, zda má buňky, či nikoli.
- Acelulární cement. Výraz acelulární znamená, že neobsahuje žádné buňky. Nachází se na povrchu celého kořene zubu. Umožňuje ukotvení zubu v horní nebo dolní čelisti. Protože acelulární cement nemá žádné buňky, nemůže vytvářet nový cement.
- Buněčný cement. Na rozdíl od acelulárního cementu obsahuje buněčný cement buňky. Nachází se v dolní třetině kořene zubu. Protože buněčné cementum obsahuje buňky, je schopno vytvářet další cement a opravovat poškození. Buněčný cement je méně tvrdý než acelulární cement.
