Charlotte Corday

Životopis

Charlotte Cordayová se narodila v roce 1768 v Saint-Saturnin-des-Ligneries v Orne v Normandii ve Francii. Cordayová pocházela z rodiny drobných šlechticů.

Když byla Corday ještě malá, zemřela její starší sestra a matka Charlotte Marie Jacqueline Gaultier de Mesnival. Její otec poslal Corday a její mladší sestru do kláštera v Caen. V klášterní knihovně Corday četla spisy Plútarcha, Rousseaua a Voltaira Po roce 1791 žila Corday v Caen u své sestřenice, paní Le Coustellier de Bretteville-Gouville. Byly si velmi blízké. Corday měla zdědit majetek své sestřenice.

 

Politika

Jak se Francouzská revoluce stávala stále extrémnější, Corday začal girondisty podporovat ještě více. Milovala jejich projevy a mnoho girondistů, které potkala v Caen, si velmi oblíbila. Rozhodla se, že musí dělat to, co dělali girondini. Domnívala se, že jsou stranou, která zachrání Francii před radikalismem jakobínů. Jakobíni věřili, že Francii zachrání jen to, že lidi vyděsí a donutí k poslušnosti. Věřili, že jedinou cestou je násilí. Corday a girondini s tímto přístupem nesouhlasili. Cordayová se rozhodla Marata zabít, protože ho považovala za nejradikálnějšího. Věřila tomu, protože ho vinila ze zářijových masakrů.

 

Maratův atentát

Jean-Paul Marat byl členem radikální jakobínské strany, která vedla hrůzovládu. Psal významné a hojně čtené noviny s názvem L'ami du peuple (Přítel lidu). Cordayová také Marata obviňovala z občanské války, která podle ní ve Francii nastane. Věřila, že Marat je pro budoucnost Francie špatný a že jeho smrt zastaví násilí ve Francii. Domnívala se také, že Ludvík XVI. neměl být popraven.

9. července 1793 Cordayová opustila panství svého bratrance a odjela do Paříže, kde si koupila nůž. V hotelu napsala dopis francouzskému lidu. V dopise vysvětlila, proč Marata zabila. Nazvala jej Addresse aux Français amis des lois et de la paix ("Oslovení francouzského lidu, přátel práva a míru").

Nejprve plánovala zavraždit Marata před celým Národním shromážděním. Marat se však kvůli kožnímu onemocnění schůzí již neúčastnil. Změnila svůj plán a vydala se k němu domů. Když přišla poprvé, Maratova manželka Simonne Evrardová ji nepustila dovnitř. Když se večer vrátila, Marat ji pustil dovnitř. Dala mu jména girondinů v Caen a on si je zapsal. Pak ho bodla nožem, který si koupila. Marat zavolal: "Aidez-moi, ma chère amie! " ("Pomoz mi, můj drahý příteli!") své ženě a zemřel.

David, jeden z Maratových přátel, namaloval Maratovo tělo. Obraz se stal slavným.

Tento okamžik namaloval také Baudry.

 
Davidův obraz.


Baudryho obraz.  

Soud a poprava

Cordayová řekla, že měla v plánu zabít Marata sama. Proti tomu neexistovaly žádné důkazy. Cordayová u soudu řekla, že "zabila jednoho člověka, aby zachránila sto tisíc".

Čtyři dny po Maratově vraždě byla Cordayová popravena gilotinou.

Cordayův plán fungoval, ale také selhal. Násilí ve Francii neustalo. Marat se stal mučedníkem.

 

Citace

1. ↑ "Charlotte Corday", Encyklopedie (francouzsky), FR: Larousse
2. ↑ Whitham, John Mills (1968), Men and Women of the French Revolution, Freeport, NY: Books for Libraries Press.
3. ↑ "La Procès de Charlotte Corday". Ministère de la Justice. La Gouvernement Français, 23. 8. 2011. Web. 19. 9. 2014.
4. ↑ "Jacques-Louis David: Maratova smrt." Neoklasicismus a Francouzská revoluce. Boston College, b.d. Web. 19. 9. 2014.
5. ↑ Clegg, Melanie. "Charlotte Corday, 17. července 1793." Madame Guillotine. Č. p., 17. července 2011. Web. 19. září 2014.