Charlotte Cordayová (Marie-Anne Charlotte de Corday d'Armont, 27. července 1768 – 17. července 1793) byla významnou, a zároveň kontroverzní postavou francouzské revoluce. V roce 1793 byla odsouzena a popravena gilotinou poté, co zavraždila jakobínského vůdce Jeana-Paula Marata. Vinila Marata z radikalizace revoluce a z podílu na potlačení girondinských umírněnějších proudů; sama sympatizovala s girondiny a věřila, že jeho odstraněním lze zabránit dalším masakrům. V roce 1847 dal spisovatel Alphonse de Lamartine Cordayové přezdívku l'ange de l'assassinat (Anděl atentátu).
Původ a motivace
Charlotte pocházela z chudnoucí normandské šlechtické rodiny. Byla neprovdaná, dobře čtená a ovlivněná idejemi osvícenství i politickými událostmi doby. S rostoucí radikalizací revoluce a ničením girondinských odpůrců cítila, že je nutné jednat. Její motivací bylo podle vlastních slov zastavení „krveprolití“ a obnovení umírněnějšího směru revoluce.
Atentát na Marata
Dne 13. července 1793 odcestovala Cordayová z Caen do Paříže. Marat, známý novinář a pokrokový jakobínský vůdce, trpěl chronickým kožním onemocněním a často pracoval z vany. Charlotte si získala přístup do jeho bytu pod záminkou, že mu přináší seznam údajných výtržníků a zrádců. V jeho koupelně jej několika ranami nože smrtelně pobodala. Byla zadržena na místě činu okamžitě po útoku.
Proces a poprava
Proces s Cordayovou proběhl rychle. Při výslechu a soudu odmítla prosit o milost a obhajovala své činy jako nutné pro spásu republiky. Její údajná věta shrnující motivaci zní: „Zabila jsem jednoho muže, abych zachránila sto tisíc.“ Soud ji po krátkém procesu odsoudil k smrti. Byla popravena gilotinou 17. července 1793 ve věku necelých 25 let.
Důsledky a vnímání
Maratova smrt se pro jakobíny stala symbolem mučednictví; jeho obraz a památka byly intenzivně využity k upevnění jejich moci. Atentát Cordayové tak paradoxně posílil pozici radikálních kruhů, místo aby je oslabil. V očích příznivců girondinů a některých umělců byla Cordayová hrdinkou, u jiných se stala ztělesněním kontrarevolučního činu. Její čin a osobnost se staly předmětem četných literárních a výtvarných zpracování – nejznámějším uměleckým ztvárněním je obraz Jacques-Louise Davida zobrazující mrtvého Marata, který zvýraznil Maratovo mučednictví.
Dědictví
Postava Charlotte Cordayové zůstává v historii sporná: pro některé je symbolem odvážného odporu proti teroru, pro jiné demonstrací politického násilí s nepředvídatelnými následky. Její čin otevřel téma morální odůvodnitelnosti politických atentátů a nadále inspiruje diskuse i umělecká díla. Přezdívka, kterou jí dal Lamartine, podtrhuje romantizovanou představu o jejím činu, zatímco historické hodnocení zohledňuje i následky, které atentát přinesl revolučnímu vývoji.
