Katatonie je psychomotorický syndrom, při kterém dochází k výrazným změnám pohybového chování a reakcí na okolí. Může se projevovat jako hluboké ztuhnutí a nehybnost (pacient je při vědomí, ale nehýbe se, nemluví a nereaguje kromě bolesti), ale i jako naopak nadměrné neklidné chování. Osoba s katatonií může vypadat, že je v útlumu (duševně otupělá, se sníženou reakcí na vnější podněty) nebo může vykazovat neobvyklé opakující se pohyby. Příčina spočívá v poruchách nervového systému, zejména v mozku a nervech. O tomto problému bylo poprvé psáno v roce 1874 v knize Die Katatonie oder das Spannungsirresein.

Příznaky

  • Mutismus – pacient nehovoří, i když je při vědomí.
  • Negativismus – odpor proti pokynům nebo nespolupráce bez zjevné příčiny.
  • Waxy flexibility – pacient udrží zaujato pozici, do které ho někdo uvede.
  • Posturing – přetrvávající neobvyklé držení těla nebo pózy.
  • Stupor – výrazné zpomalení nebo úplná absence pohybu.
  • Excitace – naopak zvýšená motorická aktivita, běhání, mluvení bezcílně.
  • Echolalie a echopraxie – opakování slov, zvuků nebo pohybů jiných lidí.

Příčiny a rizikové faktory

Katatonie není nemoc sama o sobě, ale syndrom, který se může objevit při různých psychických i somatických onemocněních. Mezi hlavní příčiny patří:

  • psychiatrická onemocnění – zejména těžké depresivní epizody, bipolární porucha a některé formy schizofrenie;
  • neurologická onemocnění – encefalitidy, cévní mozkové příhody, neurodegenerativní choroby;
  • metabolické a systémové poruchy – poruchy elektrolytů, porucha funkce štítné žlázy, jaterní nebo ledvinné selhání;
  • infekce a autoimunitní onemocnění postihující mozek;
  • léky a toxické stavy – zejména některá antipsychotika (riziko vzniku syndromu neuroleptického maligního typu), ale i jiné léky či drogy;
  • závažný stres nebo traumata mohou u citlivých osob také spustit katatonický stav.

Diagnóza

Diagnóza je založena na klinickém vyšetření a popisu příznaků. Důležité je vyloučit život ohrožující příčiny a identifikovat základní onemocnění. Typické kroky zahrnují:

  • podrobná anamnéza a neurologicko-psychiatrické vyšetření;
  • laboratorní testy – krevní obraz, elektrolyty, jaterní a ledvinné testy, štítná žláza, toxikologie;
  • zobrazovací metody – CT nebo MRI mozku při podezření na strukturální příčinu;
  • EEG – pokud je podezření na epileptický původ nebo encefalitidu;
  • vyšetření likvoru (LSP) při podezření na infekční či autoimunitní onemocnění;
  • farmakologický test – tzv. „lorazepamový challenge“ (podání benzodiazepinu) může mít diagnostický i terapeutický význam, protože u mnoha pacientů dojde po podání lorazepamu k rychlému zlepšení.

Léčba

Léčba závisí na závažnosti stavu a příčině. Zásady léčby zahrnují:

  • akutní a podpůrná péče – zajištění hydratace, výživy, prevence dekubitů, profylaxe trombózy a monitorace vitálních funkcí;
  • benzodiazepiny – lorazepam je často první volbou; může podstatně zlepšit symptomy u mnoha pacientů;
  • elektrokonvulzivní terapie (EKT) – velmi účinná zejména u závažných nebo rezistentních forem; často rychle zlepšuje stav;
  • léčení základního onemocnění – např. imunoterapie při autoimunitní encefalitidě, korekce metabolických poruch, úprava medikace;
  • pozor na antipsychotika – u některých forem může podání antipsychotik zhoršit stav nebo vyvolat syndrom neuroleptického maligního typu; rozhodnutí o jejich použití musí být pečlivě zváženo;
  • v život ohrožujících situacích (maligní katatonie s vysokou horečkou, autonomní nestabilitou) je nutná léčba na jednotce intenzivní péče; mohou být zváženy dantrolen, bromokriptin nebo další intervence.

Průběh a prognóza

Průběh katatonie je variabilní. Někteří pacienti reagují rychle na benzodiazepiny nebo EKT a plně se zotaví, jiní mohou mít recidivy nebo chronický průběh spojený se základním onemocněním. Včasná diagnostika a léčba významně zlepšují prognózu. Neléčená závažná katatonie může vést k komplikacím (podvýživa, infekce, trombózy) a být život ohrožující.

Kdy vyhledat lékaře

Okamžitě vyhledejte lékařskou pomoc, pokud u sebe nebo blízké osoby zaznamenáte náhlé ztráty řeči, nehybnost, rychlé změny chování, horečku nebo známky selhávání orgánů. Katatonie může být léčitelná, ale u některých forem je nutný urgentní zásah.

Pokud máte další otázky o symptomech nebo léčbě, poraďte se s praktickým lékařem, psychiatrem nebo neurologem, kteří posoudí konkrétní situaci a doporučí vhodné vyšetření a terapii.