Carcharhinidae, známá pod češtinou často jako žraloci requiem, je čeleď mořských žraloků z řádu Carcharhiniformes. Dnes se do této čeledi řadí přibližně 52 druhů ve 12 rodech. Mezi běžně uváděné zástupce patří například žralok citronový, žralok modrý, žralok tygří, žralok býčí a útesový žralok bělocípý.

Popis a anatomie

Žraloci requiem vykazují společné morfologické znaky, které usnadňují jejich zařazení do jedné čeledi. Mezi typické rysy patří:

  • hlava a trup běžného žraločího tvaru, přizpůsobené aktivnímu dravému způsobu života
  • oči opatřené nictitačními (mrkacími) blánami, které chrání zornici při kontaktu s kořistí
  • ocasní ploutve — horní lalok bývá výrazně větší než dolní
  • dva hřbetní ploutve bez trnů; první hřbetní u některých skupin (zejména u atlantských druhů) bývá mnohem větší než druhá
  • řitní ploutev dobře vyvinutá; ocasní stopka obvykle bez výrazných postranních kýl
  • zuby ostré, často čepelovité, s jedním dominantním hrotem typickým pro lov menších obratlovců

Rozšíření a biotopy

Čeleď je kosmopolitně rozšířená a vyskytuje se v různých typech mořského prostředí:

  • vody mírného i tropického
  • pobřežní oblasti a širé oceány, včetně pelagických zón
  • některé druhy jsou charakteristické pro otevřené moře, např. oceánský žralok bělavý
  • jiné druhy pronikají do sladkých vod — do řek a jezer (mezi nimi také žralok býčí, který snáší nízkou slanost)

Potrava a chování

Žraloci requiem jsou převážně dravci s podobným potravním spektrem napříč druhy. Hlavní položky potravy zahrnují:

Chování se liší podle druhu: zatímco někteří jedinci žijí osamoceně, jiní tvoří svazky nebo migrují sezónně za potravou a rozmnožováním.

Druhy, rozlišení a význam

Čeledi náleží řada taxonomicky blízkých druhů (52 druhů), což spolu s podobností tělních znaků často ztěžuje rozpoznání. Pro spolehlivou identifikaci se používají kombinace znaků — tvar a umístění ploutví, počet a tvar zubů, vzory zbarvení a anatomické detaily získané laboratorním vyšetřením.

Žraloci requiem mají význam pro ekosystémy jako predátoři horní části potravních řetězců a zároveň představují skupinu s ochranářskými problémy — hlavně vlivem rybolovu, ztráty biotopů a znečištění. Ochrana vyžaduje monitorování populací a regionální management lovu.