Pěnkavy jsou rodem pěvců z čeledi pěnkavovitých (Fringillidae). Patří do rodu Pyrrhula.
Rod má palearktické rozšíření. Všechny druhy se vyskytují v Asii, dva druhy výhradně v Himálaji a jeden druh, P. pyrrhula, také v Evropě. Azorský bejlomor (P. murina) je kriticky ohrožený druh (zbývá asi 120 párů), který se vyskytuje pouze na východě ostrova São Miguel v Azorském souostroví.
Analýza sekvence cytochromub mitochondriální DNA naznačuje, že holarktická borovice (Pinicola enucleator) je sesterskou skupinou předka býčkovců.
Vývoj druhů býčkovců začal brzy poté, co se od nich oddělili předkové borovice (na konci středního miocénu, asi před dvanácti miliony let (mya)). Je poměrně jisté, že radiace býložravců začala v oblasti Himálaje. Zdá se, že součástí tohoto kladu jsou i horské pěnkavy.
Ptáci mají lesklá černá křídla a ocasní pera. Mají bílý zadeček. Nohy a chodidla jsou masově hnědé. Jejich krátký, zduřelý zobák je přizpůsoben k pojídání pupenů a je černý, s výjimkou P. nipalensis, který má zobák nažloutlý. Samce lze rozeznat podle oranžové nebo červené hrudi. Některé druhy mají černou čepičku.
Většina populací je pravděpodobně částečně migrující. Většina migrantů se pohybuje na krátké nebo střední vzdálenosti. Severoevropští ptáci se pohybují v rámci širšího kompasu než středoevropští ptáci. Početnost migrujících ptáků vykazuje výrazné roční výkyvy; nebyla zjištěna žádná souvislost s konkrétním zdrojem potravy. Podzimní migrace začíná pozdě a je poměrně krátká, většinou říjen-listopad; jarní migrace únor-duben.
Od poloviny 70. let 20. století populace bukače velkého v Británii vážně klesá; za 35 let se jeho početnost snížila o 62 %. Údaje naznačují, že produktivita se v posledním desetiletí zvýšila a míra neúspěšnosti hnízdění ve fázi mláďat (15 dní) klesla z 37 % na 21 %.
