Miocén: geologická epocha neogénu (23,03–5,333 Ma)

Název a historické pojetí

Miocén pojmenoval sir Charles Lyell. Název pochází z řeckých slov μείων (meiōn, „méně“) a καινός (kainos, „nový“) — Lyell ho popsal jako epochu s relativně „méně moderními“ mořskými faunami. Podle původního srovnání měl miocén o zhruba 18 % méně moderních mořských bezobratlých než pliocén.

Časová a stratigrafická pozice

• Miocén následuje po oligocénu a předchází pliocénu.
• Hranice epoch jsou určovány kombinací magnetostratigrafie, biostratigrafie a izotopického datování; nejsou typicky vázány na jedinou globální událost.
• Období zahrnuje několik klimatických fází — od relativného oteplení v raném miocénu po postupné ochlazování a zasolování oceánů v pozdním miocénu.

Klimatické a geologické změny

V průběhu miocénu pokračovalo postupné ochlazování planety, které ovlivnilo mořskou hladinu, rozložení oceánských proudů a rozšíření pevninských ekosystémů. Na mnoha místech docházelo k intenzivní orogenezi (vznik horských pásem), což měnilo lokální klimatické podmínky a migrační trasy živočichů.

Flóra a ekosystémy

• Výrazně se rozšířily travnaté plochy, což mělo zásadní dopad na herbivorní společenstva.
• Se změnami klimatu docházelo k expanzi suchomilných a otevřených biot, zatímco lesy ustupovaly zejména v mírném a subtropickém pásu.

Fauna — hlavní skupiny a trendy

Miocén je důležitý obdobím pro vývoj moderních skupin obratlovců. Mezi typické znaky patří:

• Rozvoj moderních čeledí savců a ptáků; mnoho linií, které dnes známe, máme možnost sledovat již v miocénu.
• Rozšíření mořských savců — kytovci (velryby a delfíni) dosáhli vysoké diverzity a ekologické dominance v oceánech.
• Výskyt velryb, tuleňů a dalších mořských savců, kteří rychle radiovali po uvolnění dostupných nik.
• Vzestup pasteveckých adaptací u suchozemských savců — savci se stali v některých regionech méně početnými, avšak se rozšířily druhy přizpůsobené otevřeným travnatým stanovištím a pasteveckému způsobu života.
• Řada druhů býložravců a predátorů se adaptovala na nové potravy a strategie lovu spojené s otevřenými krajinami.
• V Africe a Eurasii žilo zhruba stovka druhů lidoopů, což představuje důležitý krok v evoluci primátů.

Velcí mořští predátoři

V oceánech se objevili moderní linie žraloků a mezi nimi i obří druhy. Významný je výskyt megalodona, někdy zmiňovaného pod taxonomickým jménem Carcharodon megalodon, které se považuje za jednoho z největších predátorů v dějinách moří. Jeho přítomnost odráží bohatou dostupnost velkých mořských savců jako potenciální kořisti.

Paleoekologický a evoluční význam

Miocén představuje přechodné období, ve kterém se formovaly mnohé moderní ekosystémy. Kombinace geologických změn, rozšiřování travnatých biotopů a diverzifikace mořských skupin výrazně ovlivnila následný vývoj fauny během pliocénu a pleistocénu. Pro paleontology je miocén cenný pro studium adaptací na otevřené prostředí a pro vývoj klíčových skupin obratlovců.

Stručné shrnutí

1. Miocén (asi 23,03–5,333 Ma) je první epochou neogénu v kainozoiku a epochou vzniku mnoha moderních skupin organismů.
2. Název odráží historické porovnání mořských faun s pozdějším pliocénem.
3. Charakterizován klimatickým ochlazováním, expanzí travních biotopů a diverzifikací mořských i suchozemských obratlovců.